Jan Letzel

Architekt Jan Letzel se narodil 9. 4. 1880 v Náchodě v rodině hoteliéra Jana Letzela a jeho ženy Valburgy. Studoval architekturu a byl jedním z nejlepších a nejmilejších žáků profesora Jana Kotěry. Letzelovým snem bylo působení v cizině a tam také začal svou tvůrčí práci.
Více než rok pobýval v Egyptě v místokrálovských službách, a tak dokonale poznal památky staroegyptského umění. Jeho hlavní touhou však bylo Japonsko, kde také strávil plných 13 let (1907 - 1920). V letech 1922 - 23 podnikal opět cesty do Japonska, tentokráte však za účelem česko-japonských styků. Tehdy také zažil jedno z největších zemětřesení a zážitek této přírodní katastrofy na něho silně zapůsobil. Jeho cesty mu umožnily poznat i Přední a Zadní Indii, Čínu a Severní Ameriku. V Japonsku působil nejprve jako asistent německé firmy E. de Lalande, později se stal společníkem této firmy. Po rozvázání pracovního poměru se spojil se známým českým inženýrem K. J. Horou. Tak vznikla firma Letzel a Hora, Architecture and Engineering Office. Po Horově odjezdu do Číny vedl Letzel tento závod sám.
Letzelovy práce v Japonsku byly opravdu velkolepé. Vyzdobil slavnostní síň německého císařství v Tokiu, projektoval kláštery Sacré coeur a Stella matutina, jezuitskou univerzitu, budovy Ústředního svazu japonských lékařů, obchodní muzeum v Osace, hotely a mnoho jiných.
Jeho dílem byl i pavilon průmyslové výstavy v Hirošimě, který jako jediná stavba v centru města přečkal výbuch atomové bomby. Dnes tento pavilon slouží jako Muzeum míru a Bombe Dome. O jeho uchování pečuje společnost za starou Hirošimu - Orizuru Ne Kai. Na budově je umístěna pamětní deska, která hlásá, že dne 6. 8. 1945 v 8.15 hodin explodovala atomová bomba přesně 570 m nad touto budovou. V tu chvíli celé město Hirošima lehlo popelem a stát zůstala pouze kostra této budovy. Architekt Jan Letzel se po celou dobu své činnosti v Japonsku snažil stavět budovy takovým systémem, který by odolával co nejvíce zemětřesení.
Letzel však nebyl pouze stavitelem, ale i výtvarníkem. Malířstvím a modelováním se zabýval hlavně v období první světové války, kdy musel přerušit svou architektonickou činnost. Ačkoliv žil v Japonsku, zůstal vždy Čechem a krátce po získání naší státní samostatnosti působil v Tokiu jako první - neplacený - obchodní atašé československého vyslanectví. Jeho tvůrčí práci a záměry přerušila náhlá smrt. Zemřel dne 26. 12. 1925 v Praze. Pochován byl v Náchodě.