Alois Negrelli - mistr dopravních staveb a rytíř od Vltavy a Labe

Vídeň/Praha - Většina Pražanů i řada návštěvníků české metropole alespoň tuší, kde se nachází Negrelliho viadukt. Méně je již známo, po kom tento druhdy nejdelší most v Evropě nese své jméno. Jeho projektantem byl totiž průkopník dopravních staveb, rakouský inženýr italského původu Alois Negrelli, od jehož úmrtí uplyne 1. října 150 let.
    Pražský viadukt, který Negrelli navrhl spolu s českým inženýrem Janem Pernerem, byl postaven v letech 1846 až 1849. Most vedoucí od Masarykova nádraží přes Karlín a ostrov Štvanici do Buben musel překonat obrovské rozlité řečiště plné bahna z tehdy ještě neregulované Vltavy. V době svého vzniku byl délkou 1111 metrů a 87 oblouky světovým unikátem. Nyní je to druhý nejstarší dosud stojící most přes Vltavu.
    Nicméně karlínský viadukt není zdaleka nejvýznamnější stavbou, na které se Negrelli podílel. Tou je bezesporu Suezský průplav, pro jehož realizaci si francouzský inženýr a diplomat Ferdinand Lesseps vybral právě Negrelliho projekt. Negrelli již dříve dokázal, že hladiny Středozemního a Rudého moře jsou téměř vyrovnány a nebude zapotřebí budovat zdymadla, jak tvrdili četní oponenti průplavu. Samotné stavby (byl jmenován přednostou technického vedení) se však Negrelli již neúčastnil - zemřel zhruba půl roku před slavnostním výkopem.
    Negrelli je podepsán pod řadou dalších významných projektů. Kromě toho, že stavěl železnice a mosty, podílel se také na regulaci toků, například Rýna a údajně i některých českých řek. K jeho neznámějším dílům patří viadukt u Verony, kamenný most Nydeckbrücke ve švýcarském Bernu či Korintský průplav v Řecku mezi Egejským a Jónským mořem.
    Alois (Luigi) Negrelli von Moldelbe se narodil 23. ledna 1799 v italsky mluvící rodině v jihotyrolské obci Fiera di Primiero, která byla v té době součástí habsburské monarchie (nyní Itálie). Studoval v severoitalských městech Feltre a Padova. Kariéru začal v Tyrolsku, kde se podílel na regulaci alpských toků a rekonstrukcích horských stezek na silnice.
    Krátce studoval ve Vídni, kde se seznámil s Františkem Gerstnerem a jeho koněspřežkou z Českých Budějovic, avšak jeho nabídku stavět železnic ještě odmítl. Přesídlil do Bregenzu, kde pracoval na regulaci Rýna a získal si renomé experta na vodní toky. Poté působil ve švýcarském St. Gallenu jako inspektor pro silniční a vodní stavby a v Curychu, kde vyprojektoval kamenný most Münsterbrücke.
    Cestami po západní Evropě a působením ve Švýcarsku získal značnou praxi v technickém pozemním stavitelství, především stavbách železnic. Tu poté uplatnil jako budovatel prvních železnic v Rakousku-Uhersku. Byl jmenován generálním inspektorem Severní dráhy císaře Ferdinanda, která stavěla trať z Vídně přes Olomouc do Haliče, a vedl si velmi úspěšně. Kromě značných příjmů se mu dostalo i řady dalších poct, v Olomouci jej například jmenovali čestným občanem města.
    Posléze byl pověřen vedením stavby severní větve státních drah z Vídně do Prahy a Děčína. Díky jeho práci mohl 20. srpna 1845 dorazit první vlak z Olomouce do Prahy (kde získal rovněž čestné občanství). V roce 1848 byl jmenován ministerským sekčním šéfem a řídil i stavby dalších tratí. Později byl na žádost maršála Radeckého povolán do severní Itálie, kde vedl rekonstrukce silnic, mostů a tratí poničených v důsledku nepokojů. Zde si připsal řadu úspěšných dopravních staveb, ale i například zásluhy na záchraně některých památek.
    O tom, že se nestaral pouze o technické parametry stavby, ale respektoval i památky a přírodu, svědčí i příhoda z Čech. V době, kdy osobně řídil stavbu železnice do Děčína, se údajně zasadil o zachování malebných pískovcových skal nad Vltavou u Nelahozevsi. Zdejší krajinu si prý tak oblíbil, že když jej císař František Josef I. povýšil do šlechtického stavu, přijal přídomek ritter von Moldelbe - rytíř od Vltavy a Labe. Podle jiné verze jako rodilý Ital a vlastenec složením šlechtického predikátu z názvu českých řek protestoval proti habsburské monarchii. Ostatně při svém pobytu v Itálii si sympatiemi k povstalcům vysloužil dočasnou nemilost u vídeňského dvora.