Lubor Lacina
*23. 7. 1920 – Brno, Česká republika
†13. 2. 1998 – Brno, Česká republika
Biografie
Lubor Lacina se narodil v rodině inženýra ve státní službě. Dětství trávil v brněnské Úřednické čtvrti. Otec studoval na technice ve Vídni, kde se hodně zajímal o výtvarné umění, hlavně malířství. Matka pocházela z prostředí hotelu Slavia, kde se tehdy soustřeďoval kulturní a umělecký život českého Brna. Tento estetický smysl rodičů určitě ovlivnil mladého Lubora a jeho mladší sestru sochařku Sylvu k výtvarné dráze. Již na gymnaziu se pokoušel o výtvarné návrhy. Po maturitě bylo tedy rozhodnutí jednoduché: architektura. Zapsal se na brněnskou fakultu a byl též přijat na vídeňskou Akademie der bildender Kunste. Pak přišel protektorát, zavření vysokých škol a válečné události. Začal tedy nejdříve jako praktikant u stavební firmy Kuba, pak jako student stavitelské průmyslovky. Po maturitě zakotvil na Škole uměleckých řemesel, kterou absolvoval ve speciálce architektury u prof. E. J. Margolda, známého architekta, který po nástupu nacismu odešel z umělecké kolonie v Darmstadtu do Čech. Byla to významná osobnost, která na něj hodně působila. V té době a až do konce války vykonával praxi u architekta Bohumíra Čermáka, žáka Otto Wagnera.
Začátkem roku 1945 složil u Zemského úřadu v Brně stavitelskou zkoušku a očekával konec války. Pracoval na obnově Vysoké školy technické. Nastoupil znovu na fakultu architektury . V té době podnik první studijní cestu do Švýcarska, kde se seznámil s tamními tvůrci a jejich díly. Založil rodinu s posluchačkou pěvecké konzervatoře. S poválečným otevřením přišly zakázky na návrhy bytových interiérů, rekreačních chat a venkovských domků. Jako absolvent architektury na "Šušce" mohl převzít tyto zakázky a současně studovat na fakultě. Už tehdy se rýsovalo jeho budoucí zaměření - byly to interiéry a obytné a kulturní stavby. Z profesorů nejvíce získal u Bohuslava Fuchse, architekta evropského formátu. Všechna odborná studia absolvoval s vyznamenáním včetně diplomového projektu a II. státní zkoušky. V té době mu nabídl místo prvního asistenta tehdejší rektor prof. Jiří Kroha, u kterého pak setrval pět let. Získal tak zkušenosti nejen projekční, ale i pedagogické. V té době bez vědomí svého profesora vypracoval a obhájil disertační práci a dosáhl akademické hodnosti doktora věd. Nabídku profesora Krohy, který přecházel do Prahy, však nepřijal, a rozhodl se pro "volnou nohu" a možnost pracovat samostatně ve svém ateliéru, jako člen Svazu výtvarných umělců. Snažil se vždy dokázat, že i na menších úlohách lze, a možná i lépe, prokázat svůj talent. Věnoval se především navrhování interiérů a pomníků, rekonstrukcím historických objektů, zabýval se také nábytkovým designem.
Další realizace:
Brno - Klášter sv. Voršily , architektonický návrh na postupné přebudování objektu pro potřeby Technického muzea (od roku 1950)
Blansko - generální rekonstrukce zámku (1960)
Brno - Obřadní síň radnice MČ Brno-Královo Pole , interiér síně (1969)
Opava - úprava Janáčkových sadů pro umístění pomníku Zničená Opava (Janáčkovy sady – nám. Osvoboditelů, 1970)
Ostrava - Hlavní nádraží v Ostravě-Přívoze, jeden z posledních zachovaných projektů architekta Lubora Laciny . Architekt v interiéru navrhl téměř vše, včetně stojanů na jízdní řády, stropních svítidel a květináčů.
Lubor Lacina se narodil v rodině inženýra ve státní službě. Dětství trávil v brněnské Úřednické čtvrti. Otec studoval na technice ve Vídni, kde se hodně zajímal o výtvarné umění, hlavně malířství. Matka pocházela z prostředí hotelu Slavia, kde se tehdy soustřeďoval kulturní a umělecký život českého Brna. Tento estetický smysl rodičů určitě ovlivnil mladého Lubora a jeho mladší sestru sochařku Sylvu k výtvarné dráze. Již na gymnaziu se pokoušel o výtvarné návrhy. Po maturitě bylo tedy rozhodnutí jednoduché: architektura. Zapsal se na brněnskou fakultu a byl též přijat na vídeňskou Akademie der bildender Kunste. Pak přišel protektorát, zavření vysokých škol a válečné události. Začal tedy nejdříve jako praktikant u stavební firmy Kuba, pak jako student stavitelské průmyslovky. Po maturitě zakotvil na Škole uměleckých řemesel, kterou absolvoval ve speciálce architektury u prof. E. J. Margolda, známého architekta, který po nástupu nacismu odešel z umělecké kolonie v Darmstadtu do Čech. Byla to významná osobnost, která na něj hodně působila. V té době a až do konce války vykonával praxi u architekta Bohumíra Čermáka, žáka Otto Wagnera.
Začátkem roku 1945 složil u Zemského úřadu v Brně stavitelskou zkoušku a očekával konec války. Pracoval na obnově Vysoké školy technické. Nastoupil znovu na fakultu architektury . V té době podnik první studijní cestu do Švýcarska, kde se seznámil s tamními tvůrci a jejich díly. Založil rodinu s posluchačkou pěvecké konzervatoře. S poválečným otevřením přišly zakázky na návrhy bytových interiérů, rekreačních chat a venkovských domků. Jako absolvent architektury na "Šušce" mohl převzít tyto zakázky a současně studovat na fakultě. Už tehdy se rýsovalo jeho budoucí zaměření - byly to interiéry a obytné a kulturní stavby. Z profesorů nejvíce získal u Bohuslava Fuchse, architekta evropského formátu. Všechna odborná studia absolvoval s vyznamenáním včetně diplomového projektu a II. státní zkoušky. V té době mu nabídl místo prvního asistenta tehdejší rektor prof. Jiří Kroha, u kterého pak setrval pět let. Získal tak zkušenosti nejen projekční, ale i pedagogické. V té době bez vědomí svého profesora vypracoval a obhájil disertační práci a dosáhl akademické hodnosti doktora věd. Nabídku profesora Krohy, který přecházel do Prahy, však nepřijal, a rozhodl se pro "volnou nohu" a možnost pracovat samostatně ve svém ateliéru, jako člen Svazu výtvarných umělců. Snažil se vždy dokázat, že i na menších úlohách lze, a možná i lépe, prokázat svůj talent. Věnoval se především navrhování interiérů a pomníků, rekonstrukcím historických objektů, zabýval se také nábytkovým designem.
Další realizace:
Brno - Klášter sv. Voršily , architektonický návrh na postupné přebudování objektu pro potřeby Technického muzea (od roku 1950)
Blansko - generální rekonstrukce zámku (1960)
Brno - Obřadní síň radnice MČ Brno-Královo Pole , interiér síně (1969)
Opava - úprava Janáčkových sadů pro umístění pomníku Zničená Opava (Janáčkovy sady – nám. Osvoboditelů, 1970)
Ostrava - Hlavní nádraží v Ostravě-Přívoze, jeden z posledních zachovaných projektů architekta Lubora Laciny . Architekt v interiéru navrhl téměř vše, včetně stojanů na jízdní řády, stropních svítidel a květináčů.
