Bohumír F. A. Čermák

Již před první světovou válkou upozornil na sebe mladý architekt - rodák z Moravského Krumlova, který se vrátil po studiích na vídeňské Akademii, vítězstvím v soutěži na budovu Dělnické úrazové pojišťovny v Brně. Žák Otty Wagnera přichází do tehdy maloměstského Brna prodchnut myšlenkami a proudy architektonické moderny, která si razila cestu proti eklektickému historismu a přebujelé secesi. Nadaný architekt a výtvarník prosazuje se velmi brzo i v národnostně smíšeném prostředí. Vytváří v té době, kromě již zmíněné stavby, nemocenskou pokladnu v Sarajevě, Vídeňskou všeobecnou úrazovku v Brně a několik dalších kancelářských a činžovních domů s kavárnami, obchody a biografy. Tyto práce jsou typické svoji harmonickou vyvážeností, symetrií a dekorativní, avšak čistou formou. Zajímavé jsou z této doby i vily, na nichž se odráží vlivy rodinných domů anglických a lidového stavitelství našeho. Veliké množství realizovaných obytných interiérů svědčí o jeho smyslu, nejen pro účelnost a praktičnost, ale pro vytvoření atmosféry pohodlí a zjemnělého vkusu.

Jeho výtvarné cítění a velký dekorativní smysl projevil se zejména v uměleckém průmyslu. Bojoval proti maloměšťáckému nevkusu a založil sám v Brně umělecko-řemeslné dílny, které řadu let úspěšně vedl. Jako divadelní výtvarník vytvořil též mnoho scénických návrhů pro opery v Brně, Vídni a Drážďanech.

V letech dvacátých a třicátých pronikají do jeho tvorby prvky konstruktivistické, zejména v souvislosti s použitím železového betonu, oceli a skla. Čermák chápe se těchto nových možností a ocitá se opět v popředí. Jako spolutvůrce Výstavy soudobé kultury v Brně v r. 1928 vybudoval soubor Brněnských výstavních trhů s dominantní skleněnou věží. Dovedl zde účelné konstrukce použít k vytvoření esteticky velmi účinného prvku výstavní architektury. Rovněž ve správní budově bývalé brněnské Zbrojovky, která sousedí s areálem barokního kláštera, dovedl nejen citlivě ve hmotách zasadit stavbu do daného prostředí, ale spojit požadavek účelnosti moderní architektury s krásnou formou.

Další desítiletí byla vyplněna nepřehlednou řadou velkých projektů veřejných, zdravotnických, hotelových, obytných, průmyslových i sportovních staveb většinou realizovaných v Brně, Praze, Karlových Varech, Trenčianských Teplicích, Ostravě, Olomouci, Vídni, Linci, Bukurešti atd. Zvláště bych chtěl poukázat na jednu jeho speciální činnost – obchodní domy. Po delším studiu tohoto problému v Americe, realizoval u nás asi 30 obchodních a jednotkových domů a ukázal tak systém a styl moderních obchodních provozoven.

Souběžně s těmito velkými projekty věnoval se stále navrhování interiérů, jichž provedl několik set. Jsou to převážně interiéry obytné, ale i celá řada interiérů veřejného charakteru.

Jeho snaha provádět výtvarné myšlenky až do důsledku vedla jej i ke speciálnímu studiu zahradní architektury. Svoje stavební projekty dořešil sám i pro stránce sadové a zahradnické s velkou znalostí tohoto u nás dosud málo pěstovaného oboru. V mnoha případech projektoval i samostatné práce v oblasti zahradní architektury.

Ze soutěžních prací poctěných cenami, kromě zmíněných realizovaných objektů, chtěl bych se zmínit alespoň o nejdůležitějších: městské lázně v Brně a v Pardubicích, lázeňské divadlo v Trenčianských Teplicích, obec Nový Bítov u Vranovské přehrady, policejní ředitelství v Olomouci aj.

Po osvobození realizoval ještě řadu novodobých staveb (ústavy národního zdraví v Třebíči, Mor. Krumlově, dětské domovy, několik kulturních domů a rekreační oblast pro horníky Darkov-Fryštát).

Ještě jako sedmdesátiletý pracoval v brněnském Keramoprojektu jako projektant generelů, zastavovacích plánů a bytové výstavby a předával svoje přebohaté zkušenosti mladším spolupracovníkům. V posledních letech ještě obětavě pracoval v akci zvelebování obcí a návrhy parků, sportovních a kulturních zařízení pomáhal vytvářet esteticky hodnotné prostředí.

V této krátké črtě není možno zhodnotit dílo architekta a výtvarníka, který zanechal za sebou tolik tvořivé práce. Procestoval Evropu a Ameriku, vystavoval v Paříži (Grand-prix za umělecký průmysl), ve Vídni i doma, publikoval ve světových časopisech. Byl typem architekta s velkým výtvarným nadáním, který byl obdařen i nesmírnou pracovitostí, houževnatostí a důsledností. Nebyl přítelem neplodného l'art pour l'artismu. V jeho tvorbě šla vždy ruku v ruce účelnost s krásnou formou. Ne však ve smyslu nějaké "absolutní estetiky" moderní architektury, ale harmonicky se doplňujícími samozřejmými požadavky účelu a konstrukce s působením estetickým, ve smyslu výtvarného umocnění.

Jeho široká oblast činnosti vymezená vzdálenými póly architektonické tvorby zanechala po něm práce vzájemně odborně velmi odtažité, avšak vedené jednou základní myšlenkou – výtvarnou. Od projektů paláců až po dělnické domky, od obilního skladiště až po scénické návrhy, od nábytku až po památník defiluje nespočetná řada návrhů architekta umělce, jako žeň jeho celoživotní šedesátileté práce.

V Bohumíru Čermákovi odešla význačná osobnost. Odešel člověk neobyčejně pracovitý, svědomitý a přísný k sobě i k ostatním. Kromě uměleckých vloh je třeba i těchto mužných vlastností k tomu, aby se člověk stal architektem – tvůrcem. Dílo architekta Čermáka je toho dokladem.