Ernst Wiesner

Činžovní dům Freundschaft, 1930-31
Vila G. Haase, 1928-30
Vila W. Neumarka, 1928-29
Kavárna Esplanade, 1925-27
Česká banka Union později Čs. rozhlas, 1923-26
Gutmannův dům, 1919-22

---

    Otiskujeme v dnešním čísle několik snímků staveb, jež nepocházejí ani ze slunné Floridy, ani ze zářivého italského jihu. Jsou to architektury u nás, stavební díla Arnošta Wiesnera. O jeho osobnosti píše zde známý vídeňský umělecký kritik univ. prof. dr. Max Eisler. V úvodu jen poznamenávám, že reprodukované vily jsou zlomkem stavebního díla Wiesnerova. Jeho bankovní stavby a krematorium charakterisují ho daleko více. Ale zdá se nám. že právě jeho vily ukazují estetiku nového stavebního umění. Ukazují, že kouzlo jižních staveb nespočívá v slunci, obloze, vodě a palmách, ale hlavně v stavbě samé. Ukazují, že teprve pravé umělecké dílo vyzvedne své okolí, do něhož je postaveno.
    Není vám jistě neznám umělec, jehož práci plně ukazují obrázky sešitu ležícího před vámi. Neboť vystavěl, za dobu své činnosti, množství budov městských, jeho stavby stojí všechny na území československé republiky a jsou tak nápadné a výrazné, že nikdo, kdo se nějak zajímá o architekturu zemí sudetských, nemůže jíti bez povšimnutí kolem budov architekta Wiesnera. Případ od případu se o něm píše a také čte. Proto chceme dnes, abychom neopakovali, co se již psalo, vynechati podrobnosti a prozkoumati a pokud to bude možné, stanoviti podle podstatných vlastností povšechný smysl a charakter těchto architektonických děl. o Kdo jen letmo prohlédne obrázky Wiesnerových staveb, vidí již u jeho vil osobitý přísný styl. Není pouze v pravidelné, klasicky pojaté formě. Je mnohem více v jejich organisaci. Tato organisovanost vylučuje předem každou libovůli i neukázněnost; není ani romantická ani ztrnulá, tedy ani národní. Jsou to, slovem, vily velkoměst. A v tom, zdá se mi, je kořen Wiesnerovy osobnosti. Je každým coulem velkoměstský. Snad v žádném rodáku Wiesnerově netkví tak hluboko smysl   pro   moderní   město,   jako   v   něm.  A určitě žádný nedodržel tak zcela směr své povahy a svého životního názoru. I na pokraji města, ba i ve volné přírodě, nezapomíná a nezapře osobitý vztah svého ducha k městu, A slouží tímto svým vlastním způsobem nejlépe těm, z nichž by nikdy nebyli venkovani, a kteří v městech zůstat musejí. Neboť dům není ozdoba, ale roucho. Kdyby sloužil k strojení, letělo by s ním všechno po šikmé ploše módy anebo dokonce maškarády. o Samozřejmě vyniká tento nerv Wiesnerova umění stavitelského nejzřetelněji u staveb městských. Jsou to, vedle přestavby a nástavby Do-rethova dvoru - velikého nájemného domu pro sklady, úřady a byty - hlavně banky, tedy představitelky městského hospodářství, o Již to, že v jeho pracích převládají, ukazuje, jak jsou pro něho typické. Samozřejmě, že vznikly také z jiných, vnějších popudů. Když byla zřízena republika, osamostatnilo se také národní hospodářství. Musely tedy býti zřízeny ústřední budovy v hlavních městech státu. Na našeho umělce připadl značný díl. Ale úkol byl dán pravému temperamentu. Neboť Wiesner byl právě pro něj stvořen. Čím těžší je úkol, čím rozsáhlejší a složitější je ústrojí, které má býti uvedeno do přesného a přísného pořádku, tím je Wiesner více ve svém živlu. Je rozený organisátor. - A takové bude každé jeho dílo, jak je už jasně vidíme u bankovních budov. o Pro Wiesnera není začátkem návrh. Formální návrh pokládá tak trochu za pochlubení se. A proto nemůže jím začínat, musí být už výsledek něčeho. Začátek je tedy zralé uvážení. Hledá nejpřímější vztah mezi místem a stavbou, určuje tedy nejdříve základní místnosti. Potom se zabývá tím, jak by nejlépe tyto účelné   místnosti   spojil.   Když    určí   jejich   vzájemné vztahy, stará se, aby i technické výhody byly na nejvyšší moderní standard uvedeny: Vzduch, voda, topení a osvětlení. Toto všechno ještě není hotové dílo, jen nejlepší a nejdokonalejší organismus. Ale v rukou Wiesnerových mění se každá stavba v celek silného a čistého charakteru: přímá, ryzí a otevřená, plná jasu a života. Každé jeho dílo je zvládnuto silou cílevědomého ducha. Každé je prostoupeno jeho jasnou energií. Nečerpá jen ze smyslu pro skutečnost, čerpá ze světového názoru. Je to názor obyvatele velkoměst, který je vyjádřen dobrým organisatorem. o Všemi těmito významnými vlastnostmi připomíná Wiesner Ottu Wágnera, velikého zakladatele moderního stavitelství. To, jak rozumně se chápe věcí, jak zjednodušuje složité, jak zamotané rozvinuje a rovná, jak bez sentimentálnosti přímo jde svou cestou, mění logickou stavbu v architekturu, to všechno ukazuje jasně příbuznost s oním mistrem. Tento brněnský umělec by ještě více vynikl, kdyby mu byla dána příležitost k stavbě měst. Neboť pak teprve by měl jeho smysl pro velkoměsto a jeho organisátorský dar dosti široké pole, aby se mohl plně rozvinouti a uplatniti. o Ale již tím, co vykonal, Wiesner učí a vede. Jasnou silou svého ducha je hybnou pákou nového vývoje stavitelství ve své vlasti, svěží pramen poznání a silná jistota uprostřed mnohostranného volného dění. Neboť jeho umění není vrtoch,  ale  cesta.