Autor: David Baroš, letní semestr 2006 Vedoucí práce: Prof. Mirko Baum Lehrgebiet Konstruktives Entwerfen, RWTH Aachen
Židovská čtvrť Starého Města pražského byla v roce 1907 srovnána se zemí. Spíše než katastrofální hygienické poměry byly důvodem asanace ambiciózní vize zastupitelů města, ve kterých stavební fond židovského ghetta neměl žádné místo. Původní rostlou městskou strukturu nahradila zástavba bloková, založený bulvár směřující od Staroměstského náměstí k Vltavě byl o rok později prodloužen až k úpatí Letenské pláně novým mostem S. Čecha. V několika tehdy vypsaných soutěžích se architekti snažili vyřešit topograficky složité ukončení prospektu a zároveň vytvořit nový přístup na Letnou. Žádný s předložených návrhů však nebyl realizován. Teprve v letech 1951-1955 byl jako vyvrcholení městské osy postaven monstrózní pomník s tehdy ve východním bloku poslední vztyčenou sochou Stalina. V důsledku všeobecně sílící kritiky kultu osobnosti se stala díla tohoto druhu takříkajíc přes noc politicky neakceptovatelná. Roku 1962 byla tato opožděná pocta "učiteli národů" odstřelena, její stvořitel - sochař Otakar Švec - si vzal v den stržení pomníku svůj život. Naši generaci zůstal zachován jen gigantický podstavec a otázka budoucího "určení" tohoto složitého místa. Předložený návrh se snaží definovat daný prostor novostavbou Národní Knihovny; zároveň tak nabízí hodnotnější alternativu umístění plánované instituce, pro kterou byl bohužel s nepochopitelných důvodů vybrán naprosto nesmyslný a urbanisticky neopodstatněný pozemek na západním okraji letenského parku. Knihovna na místě bývalého Stalinova pomníku by plnohodnotně dokončila před sto lety započatý plán a oproti četným dosavadním architektonickým pokusům nepředstavovala pouhou bezduchou kulisu, nýbrž významný městský "ansambl"; syntézu architektonické inscenace, funkce a historického kontextu. Motivy "propojení, ukončení, určení a vnímání" jsou v tomto návrhu skládány v jeden kompaktní celek. Průhled Pařížskou třídou formálně ukončuje válcová hmota "studnice moudrosti"; městská osa však pokračuje imaginárně dál skrze halu služeb a symbolicky mizí v nekonečnu vědění - stroji archívu, který skýtá téměř neomezené možnosti rozšíření pod nezastavěnou Letenskou plání. Galerie volného výběru jsou po celém svém obvodu doprovázeny knižními regály orientovanými tak, aby knihy iluzivně vytvářely rámec budovy. Prosklený eskalátor propojuje nábřeží Vltavy s letenským parkem, částečně proplouvá vnitřním prostorem a umožňuje rovněž běžnému pasantovi prožít atmosféru knihovny. Podstavec bývalého pomníku zůstává zachován jako historický dokument, funguje jako místo setkání a pokračuje přes lávku na pochozí střechu knihovny, jakousi předsazenou palubu letenského hřbetu.