Architektonické školství - Jakub Kynčl

Ing. arch. Jakub Kynčl (1971)
Studoval na FA VUT v Brně. V letech 1997-2000 zde působil jako proděkan pro zahraniční styky. V současné době je na brněnské fakultě odborným asistentem. V roce 2001 založil kancelář KNESL + KYNČL ARCHITEKTI.

---

Dvě architektury na jedné škole: duplicita po Česku

Jakub Kynčl: Myslím si, že přeměna pozemního stavitelství není úplně bezproblémová. Už jen díky faktu, že jak v Brně, tak i v Praze jsou na stejné vysoké škole dvě organizační jednotky, které vyučují prakticky totéž a vydávají prakticky stejný diplom.

Jakub Kynčl: Důvod, proč vlastně vznikly obory architektury na stavebních fakultách, je velmi jednoduchý. Stavebním fakultám, které byly dimenzované na velké množství studentů, se po roce 1990 přestalo studentů dostávat a přitom potřebovaly svoje baráky živit. To za prvé. Za druhé, když se podíváme, kdo na jednotlivých školách učí, vidíme, že o žádné duplicitě nemůže být ani řeč, protože to jsou ti samí lidé. Ti, kdo učí v Brně na fakultě architektury, učí zároveň obor architektury na stavební fakultě s téměř identickým studijním programem.

Kolik potřebujeme architektonických škol?

Jakub Kynčl: V úvodním referátu jsem intuitivně cítil otázku, jak má vypadat ideální škola architektury. A stejně jako pan profesor Přikryl si myslím, že na tuto otázku nebudeme umět odpovědět, protože nic takového neexistuje. Každý je trošku jinak založený, každý, pokud chce, si najde svou cestu. Stejné to je stejné se školou. Tedy pokud tam budou učit rozdílní lidi, a ne pořád ti stejní.

Jaký učitel, takový žák?

Jakub Kynčl: Já děkuju za toto poznámku, protože to je i česká společnost - architektura je jednoduše odrazem společnosti se vším všudy. To je první věc. Pokud Yvette mluví o konceptu, tak já bych raději mluvil o abstrakci, kritickém myšlení, o nutnosti učit přemýšlet a to je vlastně poslání vysoké školy. Dnes už to padlo: není zas tak důležité, co škola učí, ale musí naučit přemýšlet, aby se studenti dostali k tomu podstatném sami, protože bez samostudia to ani nejde.

Pedagog a systém

Jakub Kynčl: Podle mě není problém, že by noví lidé nemohli přijít, ale spíš z jejich strany není zájem. Kolikrát se v Brně vypisuje konkurs na nějaké místo, a nikdo se nepřihlásí. Stav je pak ten, že třetina stálého pedagogického sboru jsou věční asistenti, kteří jsou asistenty třeba už 30 let. Souvisí to s tím, co tady říkal profesor Sedláček, a sice, že není kladen důraz na profesní růst, neplatí striktní pravidla, jako že po pěti letech musí každý ukázat, co dokázal, a pokud nepostoupí o stupínek výš, tak končí.

Budoucnost

Jakub Kynčl: Já doufám, že se někam pohne společnost, s ní architektura a pak možná i školství, protože posloupnost věcí je taková, nikoliv opačná.