Školka Sialu bylo tvůrčí postgraduální prostředí založené na vzájemné soutěži mezi svými členy (c. 1970–1978). Plán Školky, osnovaný Miroslavem Masákem a Karlem Hubáčkem, byl umožnit absolventům přechod ze studia do praxe na 1–2 roky, ale větší část účastníků zůstala déle. Rezidenční pobyt v přestavěném hostinci Na Jedlové byl v politické situaci postupující normalizace jedinečná životní a pracovní zkušenost. Na Jedlové se žilo a pracovalo. Jiskrová tam byla jediná architektka a matka a měla co dělat udržet se v soutěži s volně žijícími kolegy Jiřím Suchomelem, Emilem Přikrylem, Johnem Eislerem, Zdeňkem Zavřelem, Mirko Baumem, ad. Kromě společných projektů jako byly přestavba Žižkova a dostavba dolního centra Liberce dostala Jiskrová práci na územním plánu Bedřichova. Další její projekt byl pobytový hotel pro sportovce na Výrovce v Krkonoších: návrh zvítězil ve vyzvané státní soutěži. Oba projekty zůstaly nerealizované. V roce 1978 Jiskrová a Zdeněk Zavřel emigrovali do Nizozemí. Jiří Suchomel v rámci Školky Sial rozpracoval Společenské centrum v Peci pod Sněžkou a Českou státní pojišťovnu v Liberci. Suchomel později převzal vedení Ateliéru 2 (Sialu), Stavoprojektu Liberec.