Are we architects? - Peter Staub

Fakulta architektury Vysokého učení technického v Brně, ve spolupráci s Galerií Architektury Brno a Studentskou obcí Fakulty architektury zve na přednášku architekta a pedagoga Petera Stauba „Nové školy myšlení“, která je součástí přednáškové série „Jsme architekti? O vzdělávání, architektonické profesi a institucionální kritice“. Akce se uskuteční ve čtvrtek 14. listopadu 2019 v 18:00 hodin v přednáškové místnosti A310 na Fakultě architektury, Poříčí 5, Brno. Přednáška bude v angličtině.

NOVÉ ŠKOLY MYŠLENÍ
Přednáška naváže na poznatky stejnojmenné publikace (Triest, 2018), jejímiž editory byli Vera Kaps a Peter Staub. Kniha klade důraz na proměny profesního diskurzu, kritiky nahlíží normy a předporozumění, které se odráží v současných studijních plánech architektury a zamýšlí se nad možnými alternativními přístupy k architektonickému vzdělávání, vždy ve snaze poskytnout pozitivní impuls pro naši společnost. Peter A. Staub je architekt, profesor navrhování a teorie architektury a vedoucím Institutu architektury a plánování na Lichtenštejnské univerzitě, kde mezi říjnem 2018 a říjnem 2019 působil také jako dočasný prezident. V roce 2018 získal Institut architektury a plánování akreditaci renomovaného Královského institutu britských architektů (RIBA) – jako první škola pro všechny tři programy (bakalářský, magisterský, doktorandský). Peter absolvoval Školu architektury AA v Londýně a program Městský design a společenské vědy na Londýnské škole ekonomiky a politické vědy (LSE). Kromě Lichtenštejnské univerzity působil také na AA a Švýcarském federálním technologickém institut v Lausanne (EPFL). Kurátoroval několik výstav, mimo jiné se podílel na Mezinárodní výstavě architektury na benátském bienále. Publikoval několik článků a knih zabývajících se prezentací architektury. Poslední publikací je New Schools of Thought – Augmenting the Field of Architectural Education (společně s Verou Kaps, publikoval Triest v roce 2018), která je výstupem stejnojmenného výzkumného projektu (krátce NeST), vedeného ve spolupráci Lichtenštejnské univerzity, londýnské AA, Akademie výtvarných umění ve Vídni, Univerzity v Antverpách a Školy architektury univerzity v Umea.

Projekt NeST se zaměřil na zkoumání nových škol myšlení a analýzu jejich konceptů tak, aby mohl identifikovat tendence ve výuce architektury (jak vzdělávání dětí a mládeže, akademické vzdělávání studentů, tak i celoživotní vzdělávání dospělých). Od konce 20. století se architektonická příprava a vzdělávání výrazně proměnily v důsledku změn legislativních předpisů, internacionalizace, procesy sociální a klimatické transformace a v neposlední řadě rychlé digitalizace. Dnes se školy architektury více soustředí na to, jak získat lepší strategické postavení v tomto prostředí, tzn. prostřednictvím obsahu, metod vytváření znalostí a komunikace, jakož i jejich organizací. V dnešní době nepředstavují pouze místa, kde by se diskutovaly otázky a postoje. V posledních letech vznikaly nové vzdělávací zařízení produkující a reflektující vědění, která reprezentují tento nový typ školy myšlení. Kromě studijních programů nabízejí tato zařízení také přípravné kurzy pro děti a mládež, výzkum i komunikaci s veřejností jako rozšířené oblasti architektonického vzdělávání. Projekt se zabývá podmínkami, které formovaly tyto „školy myšlení“.

JSME ARCHITEKTI? O VZDĚLÁVÁNÍ, ARCHITEKTONICKÉ PROFESI A INSTITUCIONÁLNÍ KRITICE
V posledních patnácti letech je vzdělávání architektů vystaveno dvojímu tlaku. Jeden směr pramení z rekalibrace institucionálního rámce vysokého školství a je spojen s tím, co je někdy označováno jako „výzkumný obrat“. Na zvyšující se požadavky a výkon ve výzkumu školy architektury a designu reagovaly mlhavě artikulovaným přístupem nazývaným „research by design“ (výzkum skrze navrhování). Tento „úskok“ zřetelně ukazuje na epistemologický předěl mezi architekturou a metodologicky ukotvenějšími vědeckými obory, které provádějí výzkum bez přívlastků. Ve své podstatě stejný problém, který ale tentokrát přichází z vnějšku, je obvykle formulován jako problém teorie a praxe. Tento směr kritiky často poukazuje na odtažitost architektonického vzdělávání od reálných problémů a aplikovatelnost architektonického výzkumu do reálného života. Otázka relevance je přesně tím akupunkturním bodem, který spojuje pochybnosti o vztahu akademie a architektonické praxe, potažmo pochybnosti o relevanci architektonické profese pro současnou „Společnost“. Tímto postupem se z epistemologické otázky o podstatě architektonické výuky a výzkumu stává otázka ontologická: Jak se jako architekti vztahujeme k okolnímu světu a jakou roli v něm chceme hrát?

Přednášková série „Jsme architekti? O vzdělávání, architektonické profesi a institucionální kritice“ se koná za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky, statutárního města Brna a Nadace české architektury.

Více informací >