Žižkovský vysílač slouží už 20 let turistům i peciválům

PRAHA - Vysílač na Žižkově patří mezi nejvýraznější stavby hlavního města. Zásluhu na tom má nejenom výška 216 metrů, která ho pasuje na nejvyšší stavbu metropole, ale i neobvyklé architektonické řešení, spojující v sobě funkčnost a eleganci. Od počátku výstavby žižkovské věže uplynou 24. listopadu rovná dvě desetiletí.
O výstavbě nového telekomunikačního centra pro Prahu bylo rozhodnuto v roce 1978. Důvodem byl nevyhovující technický stav televizního vysílače, který od roku 1953 fungoval na petřínské rozhledně. Ze seznamu deseti lokalit vybrala odborná komise místo v Mahlerových sadech na rozhraní Vinohrad a Žižkova. Právě ono zaručovalo nejlepší pokrytí hlavního města televizním signálem a zároveň stálo mimo trasu využívanou letadly.
Projekt věže vznikl pod vedením architekta Václava Aulického v roce 1984. Spolu s inženýry Jiří Kozákem a Alexem Bémem navrhl Aulický futuristicky vyhlížející objekt, který ze všeho nejvíce připomíná raketu připravenou ke startu z odpalovací rampy. Stavba začala už na podzim 1985 a byla završena slavnostním otevřením rozhledny 18. února 1992. Ne každý však byl z nové pražské dominanty nadšen. Zejména obyvatelé bezprostředního okolí se obávali negativního vlivu elektromagnetického záření. Jiní stavbě vyčítali, že svými rozměry narušuje panorama města.
Neobvykle řešená věž půdorysně vychází z trojúhelníku, na jehož vrcholech vyrůstají ocelové sloupy kruhového průřezu. Dva z nich, s průměrem 4,8 metru, končí 134 metrů nad zemí. Ve stejné výšce přechází třetí, o více než metr a půl širší tubus ve vysoký anténní nástavec. Špička věže se nachází 474 metrů nad mořem. Konstrukci tubusů tvoří dvojitá ocelová stěna, vyplněná betonem. Ve své době šlo o unikátní technologii, kterou si její autoři, spolu s laminátovým krytem anténního systému, nechali patentovat.
Architekti koncipovali věž nejenom jako ryze technickou stavbu, ale i jako rozhlednu. Ve výšce 94 metrů se proto nachází trojice vyhlídkových plošin, z nichž mohou návštěvníci pozorovat kromě Prahy i krajinu až do vzdálenosti sta kilometrů. Za ideální viditelnosti tak je možné dohlédnout třeba do Hradce Králové, Ústí nad Labem nebo Plzně. Kdo oželí přibližně třicet výškových metrů, může si rozhledu užívat z oken restaurace. Do obou veřejnosti přístupných pater vyveze návštěvníky rychlostí čtyř metrů za vteřinu dvojice rychlovýtahů. Kabiny v nejvyšším patře věže slouží přenosovým zařízením a jejich obsluze.
Stabilitu věže zajišťuje masivní betonová deska, uložená hluboko pod úrovní okolního terénu. I tak se může vrcholek stavby za silného větru vychýlit od své osy o více než jeden metr. Mořské nemoci se však návštěvníci rozhledny nemusejí obávat, neboť ve skutečnosti bývají výchylky sotva znatelné. Zásluhu na tom má tlumič kmitů, jehož mnohatunové kyvadlo dokáže věž účinně zklidnit.
Od svého otevření prošla stavba řadou proměn. Tou méně viditelnou bylo umístění nové plošiny pro mikrovlnné spoje ve výšce 111 metrů, kterou si v roce 2001 vyžádal stále narůstající telekomunikační provoz. Naproti tomu nepřehlédnutelně působila instalace deseti laminátových miminek od sochaře Davida Černého v létě 2000. S krátkou přestávkou, snad na přebalení, šplhají obří batolata po věži dodnes.