Vyjádření k zamýšlené rekonstrukci Salmova paláce v Olomouci

Občanské sdružení Za krásnou Olomouc vyzýváme, aby se zamyslelo nad již provedeným zastřešením obdobného dvora v Konviktu. Tam vám to nevadí?
Dále Vás vyzýváme, abyste se důkladně zamysleli nad tím, že každý špás něco stojí. Zejména oprava Salmova paláce a musí se na tu opravu někde vzít peníze. Dnešní majitel nemá tisíce nevolníků jako hrabě Salm a ta budova si na svou opravu musí vydělat.
Dále se ptáme, proč se nezabýváte to odpornou betonovou krabicí, skvostem architektury, budovou Jednoty cca 150 metrů od radnice a tou krásnou uličkou podél ní, která se jmenuje Divadelní? Proč nezveřejníte jméno architekta, který tento hnus vyplodil?
Ptáme se také na vaše stanovisko k dalšímu, tentokrát novému, monstru na Envelopě? To se Vám ta krabice líbí?

Petře, já myslel, že podobná združení mají za úkol především upozorňovat na hrozící nebezpečí, nikoli plakat nad průsery, ke kterým došlo PŘED ČTYŘICETI LETY! To by přece bylo kopání do mrtvoly.
Salmův palác je příliš významná stavba, aby si s ní majitel mohl dělat, co se mu zlíbí. Pokud odborníci z památkového ústavu dvakrát zamítnou dvorní vestavby, vědí proč a majitel by to měl respektovat.
To, že s pomocí magistrátu "na sílu" prosazuje opak, je jedině znakem korupce, jinak to nevidím.
A to je teprve odpornost!

To je asi jasné, že každá věc si na sebe musí vydělat, i když, pane, je to vždy relativní (třeba nastávají situace, kdy si na sebe jakoby vydělá někdo, kdo vlastně staví na dotacích z EU, z kraje apod.; podobné je to s domnělou schopností zdravotnictví vydělávat si na sebe apod.). Ta relativita je možná značnější, než bývá připouštěno (já nevím, vemte si ty automobilky, které jakoby prosperovaly úplně vzorně a táhly ekonomiku, a najednou potřebují pomoc z toho, co se posbírá po korunkách z daní i těch nejposlednějších, opatrných na pár korun svých úspor; na druhé straně spíše tušíme dilemata na ministerstvu kultury – už dr. Štrougal říkal, že památek máme moc). Ale nechci, abych tu byl zkoušen ze své ekonomické znalosti, kterou neoplývám.
Ve Vašem komentáři k Vyjádření mi však vadí, možná nejen mně, že vyvoláváte dojem, že k čemukoliv se kriticky smí vyjádřit jen ten, kdo se předem vypořádal s jinými více či méně podobnými situacemi. Asi je v tom kus té posedlosti objektivitou. Vězte, že ta (objektivita) ve Vámi asi naznačovaném smyslu (nechci Vám nic vpisovat a nerad bych vysvětloval, proč jsem cosi přehlédl či nedostatečně pochopil ve Vašem příspěvku) neexistuje, resp. se permanentně mění na základě kombinování vždy výhradně subjektivních postojů, které navíc zdaleka nemusejí být veřejně k dispozici (někde se střádají, aby ve "vhodné" chvíli vedly k objevu nějakých inovací v hodnocení, dotud "netušených").
Pokud se Vám, zřejmě již dříve, nikoliv až v tuto chvíli, nelíbí některé další "inovace" v Olomouci, spíše snad podpořte sdružení. Diskutujte s těmi, kterým některé moderní "vstupy" vadí, než abyste se spojoval s těmi, co prosazují pseudomoderní "přínosy" jen proto, že se Vám nelíbí "selektivní" přístup sdružení.
Podle mého je celá tématika nadobyčej spletitá. Bohužel nevím, zda ji lze projasnit a zda má smysl se o to snažit.
Ale závod v úplnosti kritiky? To nevím...

Když tak člověk vidí, co se v té Olomouci v poslední době děje, tak by nejradši šel a pár těch hovad na magistrátu a radnici vyházel z oken na vidle!
Za co tyhle lidi stát platí, když stejně nedělají to, co mají dělat: chránit historické památky a historickou atmosféru města! Kolik prasáren už tady takzvané památkové oddělení magistrátu povolilo a pořád se nic neděje. Všechno těmhle pseupamátkářům prochází! Pořád tam ty kreatury sedí a berou tučné peníze za práci, kterou nedělají!

Vážený pane Johansene, v prvé řadě je třeba v této záležitosti jako první zhodnotit "odbornost" olomouckých památkářů.
Proč jim jedno zastřešení dvora v Olomouci nevadí a proti druhému brojí, i když ještě není nakreslená ani čárka tohoto druhého zastřešení?
Dále, proč olomouckým památkářům vadí devět stromků v květináčích na Horním náměstí, když desítky let tam stromy byly a oproti tomu jim nikdy nevadilo a dodnes nevadí desítky uboze oplechovaných odporných betonových špalků v historické dlažbě?
Mám za to, že odbornost olomouckých památkářů je pochybná. Jak to, že jedni památkáři "z magistrátu" kážou vodu a druzí z "památkového ústavu" pijí víno. Nebo naopak? Jaká mají památkáři objektivní kritéria při svém rozhodování? Sami mezi sebou se nedokážou sjednotit ve svých rozhodnutích. Podle všech dosavadních známých případů se jeví, že rozhodují podle toho jak a s kým se zrovna vyspali.
Dále olomoučtí památkáři rozhodují tak dlouho a tak neochvějně, až dosáhnou úplné likvidace památky. Městská střelnice je toho zářný vzor.

Prosím o převedení do normální české srozumitelné věty následující tvrzení uvedené v článku - "bez důrazu na prezentaci kulturních hodnot objektu a jeho adekvátní využití". Co je to dle památkového ústavu "adekvátní využití"? Prosím příklady.

Prosím o definici výrazu - totální „smrti" historické podstaty.

Prosím o zveřejnění „základních metodik památkové péče“ a k tomu o jejich, běžnému občanovi, srozumitelnou aplikaci.

Napište, prosím, také zda Nosticův palác v Praze je či není nemovitá kulturní památka.

A na závěr již jen několik hypotetických možností a úvah:
- kdyby v době těsně před lety 1791—1792, kdy hrabě Salm uvažoval o zvýšení svého paláce o jedno patro, existoval národní památkový ústav s dnešním personálním obsazením, dostal by jmenovaný hrabě od nich povolení?
- kdyby v roce 1728 existovaly takové technologické možnosti, aby bylo možno dvůr zastřešit, a hrabě Salm se zastřešení rozhodnul zaplatit a realizovat, bylo by dnes takovéto zastřešení památkově chráněno, nebo by podle stávajících „metodik“ jej bylo nutno odstranit?
Děkuji

Adekvátní využití je takové, které se co nejvíce blíží původnímu využití, nebo nevede k poškození památkového hodnoty objektu. ) Pokud chcete příklady z Olomouce, tak prosím: nový čerstvý příklad naprosto neadekvátního využití objektu kulturní památky představuje evangelická hudební konzervatoř ve Wurmově ulici - došlo zde k řadě nevhodných zásahů a úprav, které objekt poničily, památkově znehodnotily a udělaly z něj sterilní nablýskaný objekt bez původního genia loci. Důvodem je v první řadě předimenzovaný program (půdní adaptace) a snaha vyhovět všem současným normám, předpisům a požadavkům bez ústupků památkovým zájmům.
Naopak za příkladné lze označit rekonstrukci a využití domu U zlaté štiky ve Ztracené ulici, kde je zachována typická obsahová náplň objektů ve městě: v přízemí provozovny, v dalších patrech byty. Přitom byly zachovány všechny hodnotné prvky a konstrukce a objekt si svého genia loci určitě zachoval.

Smrt historické podstaty - to bude něco jako obchodní dům Paladium v Praze.

Metodiky české památkové péče vydává hlavní metodický orgán památkové péče v ČR a to je Národní památkový ústav. Určitě je na jeho adrese seženete - pokud o to tak stojíte. ) Srozumitelná aplikace je záležitostí jednotlivců, kteří v památkové péči působí. Bohužel metodiky jsou jakýsi ideál, který v prostředí vysoké korupce, kamarádíčkování a politických tlaků nelze důsledně naplňovat. Což vede k nejednotným a nekoncepčním zásahům a těžké obhajitelnosti památkové péče.

Nostický palác v Praze je samozřejmě kulturní památka.

Úvahy typu kdyby jsou sice zajímavé a provokativní, nicméně jsou liché. Tehdy památková péče neexistovala, proto si mohl hrabě dělat defacto, co chtěl. Dnes památková péče existuje, tudíž nejsou některé úpravy vůbec představitelné. Pokud by tehdy pochopitelně došlo k zastřešení nádvoří (což je nesmysl), tak by toto zastřešení bylo součástí památky a památkové hodnoty objektu. To se ovšem nestalo a nové zastřešení nemůže být považováno za památkově hodnotnou součást objektu.

- já bych to, de ardoise, nebagatelizoval a nepřehrával na jednotlivce a na "nedosažitelný ideál". Přesně tím se vytváří ten zmatek, ve kterém památková péče mnoho let je.

Prosím, o vysvětlení ctěných památkářů, proč lze jeden dvůr v nemovité kulturní památce Nostický palác v Praze zastřešit a proč v nemovité kulturní památce Salmův palác v Olomouci dvůr zastřešit nelze?
A k tomu prosím o vysvětlení, jak se ty „základní metodiky památkové péče“ péče používají, vykládají a asi i ohýbají, a pro koho platí a pro koho neplatí (hlavně zda platí pro ministerstvo kultury).
Kdyby se památkáři srozumitelně a česky vyjádřili zda Nosticův palác zasáhla či nezasáhla "totální „smrt" historické podstaty", bylo by to báječné.
Kdyby se ctění památkáři vyjádřili k míře betonování v nemovitých kulturních památkách - tedy kdyby třeba stanovili maximální možný objem betonových konstrukcí v metrech krychlových, které je možno použít pro "citlivou" rekonstrukci renezančního objektu, bylo by to vynikající.

Děkuji

Velice bych přivítal, kdyby investor rekonstrukce přistoupil k plné rehabilitaci vnějšího barokního vzhledu objektu a pod dohledem odborníků navrátil této reprezentativní budově bývalou MANSARDOVOU STŘECHU, která by změkčila celkovou siluetu objektu a vrátila palácové stavbě její důstojnost a monumentalitu. (Současný vlastník by naopak ještě získal podkrovní místnosti s jedinečným výhledem) Současný nízký krov z roku 1906 na mě působí jako jakési nešťastné provisórium. Nevím také v jaké dochovanosti jsou původní vnitřní omítky, ale bylo by dobré pohlídat důkladný průzkum starších vrstev, než se všechno "nenápadně" otluče - dekorativní výmalba místností je logicky předvídatelná.

Co kdyby navrhl zastřešení nádvoří Salmova paláce v Olomouci pomocí lehké vložené konstrukce, kterou by tvořily hliníkové profily a transparentní lehká folie, pan věhlasný a uznávaný autorizovaný architekt Pleskot . Má již v tom velkou zkušenost z Prahy. Do vzniklého uzavřeného prostoru by mohl umístit plastiku sochaře Karla Nepraše. Třeba sochu vola v životní velikosti procházející zdí a připomínající, ty kdo o zastřešení tak moudře rozhodovali.

1. Rozdíl mezi Nosticovým a Salmovým palácem není jejich památkovou ochranou není velký: První je precedens násilně prosazený úředníky "kulturního" ministerstva a posvěcený zadáním "prestižnímu" architektovi", druhý je lokální precedens, násilně prosazený (a jsem přesvědčen, že prosazený nakonec bude) vlastníkem a posvěcený úředníky z magistrátu. Magistrátu, který byl donedávna vlastníkem stavby.

2. Pokud by hrabě Salm musel svůj záměr zvýšit své sídlo o patro konzultovat s památkáři, patrně by neuspěl, a bylo by to dobře, protože právě nadstavba a snížená střecha je to, co dělá z paláce těžkopádného "golema". Právě tímto konáním si hrabě Salm udělalel ze svého paláce "první kategorie" obyčejný předimenzovaný činžák. To ale neznamená, že můžeme v chybách hraběte Salma pokračovat.

Pokud by, nedej bože, existoval NPK v roce 1728 a hrabě Salm by žádal o povolení zbořit tři měšťanské gotické domy, aby si mohl nechat postavit barokní palác, dostal by od "památkářů" povolení?

Tak se přeci hrdinní památkáři ozvěte se! Magistře Kubešo, co vy na to?
Co jste dělali, když se schvalovala stavba té obludy JEDNOTA? Pochlubte se!
Městská střelnice? To vás to nemrzí?
Napište proč se památkáři magistrátní a národně ústavní nedokážete dohodnut?

1. myšlenky typu "kdyby existovala památková péče v roce 1728" jsou naprosto stupidní a anachronické. Památková péče vznikala v průběhu 19. století zcela logickým vývojem, a to v době obrovského průmyslového rozvoje a společenských přeměn, tedy v době, která začala myslet mnohem více ekonomicky, sekularizovaně, racionalisticky a socialisticky než tomu bylo kdykoliv předtím. Vznikla jako reakce na zesílenou snahu byrokratických nařízení, podnikatelů, spekulantů plošně devastovat a přestavovat jádra starobylých historických měst s neuvěřitelně hodnotovým uměleckohistorickým potenciálem, což by znamenalo nevratné zničení samotných kořenů tisícileté bohaté kulturní tradice Evropy. V minulosti se nikdy nebořilo tolik, jako od 19. století směrem k naší současnosti - většinou se pouze přestavovalo a fasády se oblékaly do dekorativních kabátů podle módního stylu, a to ani nebývalo pravidlem - vedle sebe stály domy gotické, renesanční, barokní, klasicistní... (přestavby mnohdy ani nebyly plošné, se svým prostředím navíc proměny souzněly díky používání tradičních materiálů a vysoké výtvarné hodnotě řemesel a návrhů fasád). Už i z rané renesance a baroka známe u vzdělaných kruhů zájem a úctu k antickým a gotickým stavbám, snahu je chránit (Pantheon, katedrály,...) a citlivě dostavovat (gotizující historismy, Santini, ..). Kořeny památkové péče jsou tedy mnohem hlubší než by jste asi čekal.

2. "tak se přece hrdinní památkáři ozvěte" - pakliže nechcete být lhostejný ke svému kulturnímu prostředí (což z vašich reakcí bohužel příliš nečíší), začněte od sebe !!! Neseďte v koutě ! Zajímejte se o změny kolem vás, památkové kauzy, nastudujte si příslušnou odbornou literaturu o historické architektuře, výtvarném umění... snažte se nějak pozitivně pomoci, pak Vám budu určitě držet palce ve Vašem osvíceném a vpravdě oceníhodném snažení ! Pouhým žvástáním a napadáním ničemu nepomůžete.

3. problém mezi památkovým úřadem na zkorumpovaných magistrátech a pouze poradním památkovým ústavem souvisí s tzv. dvojkolejností památkové péče, kterou zapříčinil sporný památkový zákon. Lobujte v tomto směru u ministra kultury, byl bych vám vděčen, neboť pan Kubeš s tím asi ze své pozice moc nezmůže !

Jinak prosil bych někoho z klubu Za krásnou Olomouc, zdali by mi mohl dát informaci, jestli je požadavek o návrat mansardové střechy v této situaci reálný a jaké je k této možnosti stanovisko sdružení. Díky!

Kdyby v roce 1728 existovala památková péče, tak by určitě k výstavbě paláce nedošlo - ale to jen v ideálním případě. Ideálním případem myslím to, že by neexistovala korupce, že by stavebník neužil své mocenské pozice, svých vlivných známostí, svých peněz.

K budově JEDNOTY nemomu nic říct, protože jsem v té době ještě neměl o památkové péči ani tušení. Předpokládám, že stavba budovy byla typickým politickým aktem jako Prior. Na památkáře zřejmě nebral nikdo velký ohled. Každopádně je to obludnost, kterou bych vřele doporučil zdemolovat, nebo alespoň snížit a překapotovat. Samozřejmě ne nějakým pseudohistorickým stylem, ale moderně.

Měšťanská střelnice je tragédie. Každopádně ani o této věci nemohu nic říct, protže jsem nebyl u "toho."

Otázka dvojjkolejnosti památkové péče a s tím spojené problémy je již několik let diskutována, důvody jsou obecně známy. Myslím, že všichni žijeme v České republice a vidíme, co se tu děje. Fakta jsou taková, že ve chvíli, kdy se jedná o velké kauzy, když má stavebník nadmíru peněz, když má vysoké politické postavení nebo známosti, tak se správní orgán památkové péče radikálně odkloňuje od hájení zájmů památkové péče a přechází do opozice. Požadavky odborné složky památkové péče jsou potom jaksi pomíjeny.

Obnovení mansardové střechy na Salmově paláci je diskutabilní. Proti jsou tato fakta: zničíme rozsáhlý, dobře provedený a zachovaný krov z počátku 20. století, který již dnes má svou památkovou hodnotu a který navíc souvisí se stavebními úpravami paláce ve 20. století. Navíc obnovení mansardové střechy povede k adaptaci podkroví, což je u kulturní památky nevhodný zásah. Alespoň u památek by půdy měly být zachovány v původním - nezabydleném - stavu. Lze také pochybovat, jestli by konstrukce nové mansardové střechy byla zhotovena z tak kvalitního dřeva, jako stávající střecha. Určitě těžko s ohledem na dnešní ekologickou situaci. A provedení nové konstrukce střechy z oceli by asi vhodné nebylo. Proto si nemyslím, že by bylo vhodné mansardovou střechu obnovit.

Mily pane de ardoise, Jednota je paradni moderni barak, uz trochu, pravda, pocuchany casem a 'rekonstrukcemi'. Architektura 40 ci 60 let stara je dnes stejne historickou architekturou jako Salmuv palac.. takze vubec nerozumim jak muzete jednemi usty mluvit o pamatkove peci, i o bourani. S uctou Tomas Pejpek

...též to, co je aktuálně stavěno, má jakési památkové hodnoty. Když nijak jinak, tak v plné míře jako dokument doby (do které se tp asi zamiloval, což mu přeji a závidím, neb si jinou neužijeme). Výkonnost památkové péče je úměrná společenskému stavu, a tak to má být (bylo by úplně nesmyslné, kdybychom dokázali bezvadně pečovat o památky a v perfektním stavu je předat potomků za situace, že bychom si památek sami nevážili). Každý zásah do struktury památky je onou příslovečnou historickou vrstvou. I architektura stará hodinu je historickou architekturou. To pro teď nejspíše stačí.

Tomáš Pejpek, když prohlásil tuto provokativní zhovadilost " Jednota je paradni moderni barak" sám sebe pasoval za architektonického ignoranta a barbara. Je smutné, že je to postoj autorizovaného architekta. Pro neznalé, Jednota je krabicové socialistické monstrum postavené v chráněné památkové zóně města asi 200 metrů od radnice. Co potom lze od takového člověka očekávat za výtvory?

Ano, asi Vás to udiví, ale opravdu bych neměl problém s tím zbourat Prior, zbourat Jednotu, zbourat Korunu a vyměnit olomoucký orloj. To jsou prostě politické zločiny své doby a měly by být napraveny. Pokud se ovšem nebudeme považovat za tak impotentní a neschopné vyvtořit na místě těchto "pomníků" něco hodnotnějšího. V případě Olomouce je pochopitelně dost vysoké riziko, že všechno novější bude jenom horší.
Naštěstí se tady rozčilujete zbytečně: Prior, Koruna, Jednota i ten ohavný orloj tu s námi určitě zůstanou.
Na rozdíl od jiných hodnotnějších domů. (

Nutnost zbourat pomníky komunistických architektů typu Prior, Koruna, Jednota je naprosto bez diskuze. Na tom se shodnou všichni slušní kultivovaní olomoučtí občané. Takovéto bourání je vlastně příkladný památková péče o historické jádro města.Také s navrácení do původní podoby současného ohavného orloje budou všichni souhlasit.
Velmi zoufalý je však stav současné architektonické tvorby a je naprosto oprávněné se již předem obávat, že současní impotentní a neschopní architekti skrývající se za minimalismus a čistou modernistickou architekturu, by na místech po zbouraných zločinech komunistické doby, vytvořili ještě horší obludy.
Dokladem toho je v Olomouci například čtveřice nových obytných domů v lokalitě Pražská. Jsou snad ještě horší než komunistické paneláky.
Ani se nedivím památkářům, že se snaží vše zakázat, protože kam sáhne ruka současného architekta, tam dvě stě let bude čnít hranatá neforemná hrůza.
Pan Pleskot v Nostickém paláci v Praze je toho zářný vzor.
Navíc kvalita stavebních prací prováděných současnými "řemeslníky" je tak bídná, že je opravdu škoda, jak říká pan de Ardois, odstraňovat poslední patro Salmova paláce a zrealizovat novou mansardovou střechu.