Před 80 lety se Pražanům otevřel zimní stadion na Štvanici

Praha - Zimní stadion na pražské Štvanici se nesmazatelně zapsal do historie tuzemského sportu. Hostil čtyři hokejová mistrovství světa a na jeho ledě trénovala slavná krasobruslařka Ája Vrzáňová. Počátkem loňského roku proto vzbudila velkou pozornost zpráva, že "zimák" s nejstarší umělou ledovou plochou v Československu má být zbourán. Stavba, která byla slavnostně otevřena 6. listopadu 1932, se k zemi poroučela loni v létě.
    Plán vybudovat na ostrově mezi Karlínem a Holešovicemi zimní stadion se zrodil koncem 20. let minulého století. Projekt budovy ve funkcionalistickém stylu vypracoval architekt Josef Fuchs, jenž vtiskl podobu například i nedalekému Veletržnímu paláci. Plán nepočítal se zastřešením kluziště, a až do poloviny 50. let se na něm skutečně bruslilo pod otevřeným nebem.
    Výstavba ledové arény začala v roce 1930 a trvala zhruba dva roky. Stadionu dominovala strohá budova restaurace, která sloužila i jako zázemí pro návštěvníky a administrativu. Její stupňovitá zadní stěna měla navíc funkci hlavní tribuny.
    Za zděným vstupním objektem se rozkládalo kluziště o rozměrech 94 krát 32 metrů, rozdělené na části pro volné bruslení a pro hokej. Chladící zařízení dodané Brněnskými strojírnami bylo údajně schopné za dvě hodiny vytvořit led tlustý čtyři centimetry.
    Během své osmdesátileté historie se stadion na Štvanici stal místem konání řady významných sportovních akcí. Už v lednu 1931 se na jeho ledu utkali hráči pražského LTC a kanadského klubu Manitoba. Historicky prvnímu mači u nás, který byl hrán na umělém ledu, přihlíželo 7000 diváků. A pro úplnost: zápas vyhráli hokejisté ze země javorového listu v poměru 2:0.
    Do dějin tuzemského sportu se Štvanice zapsala také v roce 1947, kdy na jejím ledě českoslovenští hokejisté vydobyli titul světových šampionů. V únoru 1955 se stadion zapsal rovněž do historie televizního vysílání v Československu, když z něj byl vysílán první televizní přenos hokejového utkání.
    Mistrovství světa v ledním hokeji se na Štvanici konalo celkem čtyřikrát (1933, 1938, 1947 a 1959). Stadion ale nebyl zasvěcen pouze lítým hokejovým bitvám. Zabruslit si na ní mohl úplně každý, a při troše štěstí při tom mohl zahlédnout třeba krasobruslařskou legendu Áju Vrzáňovou, připravující se na soutěže.
    Kvůli pořádání sportovních akcí byl stadion v polovině 50. let zastřešen. Dřevěná konstrukce, která nad kluzištěm vyrostla, sice příliš neladila s Fuchsovou vstupní budovou, většina lidí si přesto Štvanici asociuje právě s touto dřevěnou boudou.
    Od počátku 60. let začal význam Štvanice upadat. Na nedalekém Výstavišti totiž byla otevřena moderní sportovní hala (dnešní Tipsport Aréna), do níž se přestěhovaly všechny významnější akce. Přísun peněz na provoz a údržbu Štvanice proto začal vysychat.
    Poslední velké opravy se stadion dočkal v roce 1968, a od té doby už jen chátral. Postupně musely být uzavírány jednotlivé částí areálu, až nakonec dosloužila i samotná ledová plocha.
    V polovině 90. let se o oživení "zimáku" zasloužilo občanské sdružení APeX CLUB. Na počátku roku 2011 však přišla studená sprcha. Na stadionu se propadla část střechy a stavební úřad proto nařídil jeho uzavření.
    Ani status kulturní památky stavbu neochránil před demolicí. Zahájení bouracích prací na konci loňského května vyvolalo vlnu rozhořčení, ale již o měsíc později nezbyla po dřevěné budově ani stopa.
    Budoucnost Štvanice je nyní otevřená. Magistrát vyhlásil počátkem letošního října dvoukolovou architektonickou soutěž na využití a rozvoj tohoto vltavského ostrova. Výsledky mají být známy příští rok. Je možné že stadion získá původní podobu s kluzištěm pod otevřeným nebem, jak to navrhuje například historik architektury Zdeněk Lukeš.