Kompozičně a hmotově je projekt totožný s původním stejně tak jeho propojení s ulicí - tudíž z bláta do louže. Žel to vypadá, že město v tomto směru už nic nezmůže (protože nebude chtít)
Po článku otištěném ve včerejěím vydání Plzeňského deníku a MF Dnes jsem se rozhodl zapojit do veřejné debaty o osudu významné části městi a to komplexu současného Kulturního domu popsáním snahy o regulaci zástavby v místě současného Kulturního domu.
Chci zde popsat můj názor z pozice architekta nominovaného spolu s dalšími technickým náměstkem do pracovní skupiny, která měla být poradním hlasem a spolupracovníkem Útvaru koncepce a rozvoje města Plzně při tvorbě regulačních podmínek na novou zástavbu bloku mezi ulicemi Americká, Sirkova a Denisovo nábřeží.
Na základě naléhavé potřeby zpracování podmínek stanovujích určitá pravidla zástavby a veřejného prostoru pro významnou lokalitu blízko historického centra, jsme zpracovali obecné požadavky na objemy a výšky možné zástavby, na volné veřejné prostory, definovali jsme poměr „polyfunkčnosti“ objektů pro tuto oblast, kladli jsme důraz na pěší dostupnost a pohodlnost, snažili jsme se o takové dopravní napojení, které zachová a posílí kvality jediné investice do plzeňského nábřeží a současné podtrhne Americkou ulici jako městský bulvár a zohleďňovali další urbanistická a architektonická pravidla používaná při projektování měst či větších celků.
Současně jsme byli konfrontováni se zástupi invetora společnosti Amadeus Real a jeho stavebním záměrem. Byl nám představen projekt, který vznikl bez jakýchkoliv regulací a tím pádem v podstatě bez zasahování ze strany města. Na společném jednání jasně zazněl cíl naší skupiny a to že investor by měl na tyto regulativy počkat a reagovat na ně úpravou případně přepracováním projektu. Investor však upravoval projekt během tvorby regulativů bez jejich znalosti. Výsledkem je pro mě tatáž budova s relaxačním parkem umístěnným na hmotě vzduchotechniky nad dvěma podlažími parkování a nástin možnosti umístění galerijních a jiných kulturních akcí v současné hmotě stavby. Tyto úpravy ale nijak nereagují na koncepční požadavky definované v regulačních podmínkách. Stavba se dle mého názoru zcela nehodí do lokality nejen architekturou blížící se spíše nákupním střediskům na okrajích měst, měřítkem ve vztahu k městu i člověku, ale především nízkou škálou funkcí. Vytvořené regulační podmínky o kterých budou hlasovat zastupitelé nejsou v žádném případě útokem na žádného konkrétního investora a architektonický rukopis jeho projektantů, ale mají pomoci ke kvalitní zástavbě z pohledu funkčnosti města. I v architektuře totiž existují totiž měřitelná a obecně platná pravidla, která je dobré u kvalitní architektury dodržovat. Proto jsme například stále připomínkovali bariérový přístup do pasáže z ulice Americká a zničení rekreační funkce nábřeží dvouproudou komunikací. Většina připomínek je proto v obecné rovině zahrnuta do regulačních podmínek.
Naše práce odvedená v této pracovní skupině bude zcela jistě hodnocena podle toho, co bude postaveno v řešené lokalitě, ale upozorňuji na fakt, že pokud nebudou tyto jakkoliv kompromisní podmínky respektovány zastupitelstvem a hlavně tvrdě vymáhány po investorech, neměla naše práce žádný smysl.
Toto také dokresluje fakt,že do regulačních podmínek byla na základě současného návrhu investora zahrnuta druhá varianta na dopravní obslužnost lokality a je součástí podkladů pro hlasování zastupitelstva. Pokud zastupité „skočí“ na povrchní úpravy a „ohýbání“ stávajícího projektu, pak není šance na kvalitní zástavbu.
Myslím, že velká část veřejnosti dala jasně najevo,že jí není lhostejné jak se s městem kde žije nakládá. Není však povinností veřejnosti nacházet kvalitní řešení. To je povinností volených zástupců – zastupitelů. Ti by si měli uvědomit, že město není organismus na jedno volební období a proto by měl být zájem o zpracování kvalitních dokumentů pro jeho tvorbu – kvalitní územní plán spolu s regulačními plány především na vybrané významné lokality.
V prohlášení investora je, že: "město získá konešně moderní architekturu" to teda zírám s otevřenými ústy na tu drzost. A vůbec, proč zde není napsán autor projektu? Stydí se?
Naprosto souhlasím s předchozími komentáři. Investor se může vydat dvěma cestami. Buď začne jevit UPŘÍMNOU snahu dát Plzeňanům něco, co opravdu chtějí a co město nezničí - v tom případě by si měl sednout na vyčerpávající workshop s pracovní skupinou, a nebo může nadále kličkovat a uhýbat a NIKOHO tím v nejmenším nepřesvědčí. Komentáře typu "vyhověli jsme mnoha přáním občanů, investovali jsme do toho desítky milionů navíc a naše rezervy (potažmo trpělivost už jsou vyčerpány" cestu uzavírají, neotevírají. Stejně tragické (a amatérské) jsou i nové stránky OC - www.corsoamericka.cz. Stávající budova v jakékoliv úpravě NENÍ PRŮCHODNÁ. Lze jedině začít od začátku, s čistým štítem. Ať už se stejným či odlišným architektonickým studiem. Jak už jinde komentoval Jirka Zábran, obchodní dům Aréna (Corso) je zdaleka nejhorším projektem, který ateliér Hangár prezentuje na svých stránkách. A investor postavil i rozumnější domy - např. Polyfunkční dům Vodičkova 19 v Praze. Chce nám říci, že Plzeň je tak provinční město, že si nezaslouží lepší architekturu, potažmo lepší architektonické studio? Proč v Praze neprojektoval ateliér Hangár, ale Omikron-K (arch. Martin Kotík). A proč v Brně (OC Omega) spolupracoval ateliér Hangár s architekty Kubou a Pilařem (ti jsou autory architektury, Hangár dodával konstrukční část) a v Plzni s místními architekty nespolupracuje?
Nejčastějším argumentem pro zbourání domu kultury je, že se mu lidově neříká jinak než dům hrůzy (jakou přezdívku asi získá nový dům?).
Z posledních sil dech beroucí „kulturák“ skutečně pěkný nebyl a není, ale je nositelem určitých hodnot a kvalit, na které se v Plzni pomalu ale jistě zapomíná. Československá vědeckotechnická společnost udělila stavbě cenu za nejlepší ocelovou konstrukci za období 1982-1984. Na konstrukčním řešení se pod ing. Hollerem podíleli přední kapacity z ČVUT. Bourat 30 let starý dům tak výrazného objemu je v zahraničí krajním řešením.
V Mnichově vznikly v blízkosti centra obchodní plochy v nevyužitém dvoře jednoho bloku domů. V Berlíně hojně přeměnují nevyužívané tovární haly. V Čechách se bourá, je to přeci snažší a levnější.
Autorům bych rád přeposlal slavnou větu profesora Antonína Engela, kterou pronesl, když komunističtí plánovači ukazovali, jak dostaví jeho Dejvice: „Pánové, když to neumíte, tak to nedělejte!“
Add new comment
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Po článku otištěném ve včerejěím vydání Plzeňského deníku a MF Dnes jsem se rozhodl zapojit do veřejné debaty o osudu významné části městi a to komplexu současného Kulturního domu popsáním snahy o regulaci zástavby v místě současného Kulturního domu.
Chci zde popsat můj názor z pozice architekta nominovaného spolu s dalšími technickým náměstkem do pracovní skupiny, která měla být poradním hlasem a spolupracovníkem Útvaru koncepce a rozvoje města Plzně při tvorbě regulačních podmínek na novou zástavbu bloku mezi ulicemi Americká, Sirkova a Denisovo nábřeží.
Na základě naléhavé potřeby zpracování podmínek stanovujích určitá pravidla zástavby a veřejného prostoru pro významnou lokalitu blízko historického centra, jsme zpracovali obecné požadavky na objemy a výšky možné zástavby, na volné veřejné prostory, definovali jsme poměr „polyfunkčnosti“ objektů pro tuto oblast, kladli jsme důraz na pěší dostupnost a pohodlnost, snažili jsme se o takové dopravní napojení, které zachová a posílí kvality jediné investice do plzeňského nábřeží a současné podtrhne Americkou ulici jako městský bulvár a zohleďňovali další urbanistická a architektonická pravidla používaná při projektování měst či větších celků.
Současně jsme byli konfrontováni se zástupi invetora společnosti Amadeus Real a jeho stavebním záměrem. Byl nám představen projekt, který vznikl bez jakýchkoliv regulací a tím pádem v podstatě bez zasahování ze strany města. Na společném jednání jasně zazněl cíl naší skupiny a to že investor by měl na tyto regulativy počkat a reagovat na ně úpravou případně přepracováním projektu. Investor však upravoval projekt během tvorby regulativů bez jejich znalosti. Výsledkem je pro mě tatáž budova s relaxačním parkem umístěnným na hmotě vzduchotechniky nad dvěma podlažími parkování a nástin možnosti umístění galerijních a jiných kulturních akcí v současné hmotě stavby. Tyto úpravy ale nijak nereagují na koncepční požadavky definované v regulačních podmínkách. Stavba se dle mého názoru zcela nehodí do lokality nejen architekturou blížící se spíše nákupním střediskům na okrajích měst, měřítkem ve vztahu k městu i člověku, ale především nízkou škálou funkcí. Vytvořené regulační podmínky o kterých budou hlasovat zastupitelé nejsou v žádném případě útokem na žádného konkrétního investora a architektonický rukopis jeho projektantů, ale mají pomoci ke kvalitní zástavbě z pohledu funkčnosti města. I v architektuře totiž existují totiž měřitelná a obecně platná pravidla, která je dobré u kvalitní architektury dodržovat. Proto jsme například stále připomínkovali bariérový přístup do pasáže z ulice Americká a zničení rekreační funkce nábřeží dvouproudou komunikací. Většina připomínek je proto v obecné rovině zahrnuta do regulačních podmínek.
Naše práce odvedená v této pracovní skupině bude zcela jistě hodnocena podle toho, co bude postaveno v řešené lokalitě, ale upozorňuji na fakt, že pokud nebudou tyto jakkoliv kompromisní podmínky respektovány zastupitelstvem a hlavně tvrdě vymáhány po investorech, neměla naše práce žádný smysl.
Toto také dokresluje fakt,že do regulačních podmínek byla na základě současného návrhu investora zahrnuta druhá varianta na dopravní obslužnost lokality a je součástí podkladů pro hlasování zastupitelstva. Pokud zastupité „skočí“ na povrchní úpravy a „ohýbání“ stávajícího projektu, pak není šance na kvalitní zástavbu.
Myslím, že velká část veřejnosti dala jasně najevo,že jí není lhostejné jak se s městem kde žije nakládá. Není však povinností veřejnosti nacházet kvalitní řešení. To je povinností volených zástupců – zastupitelů. Ti by si měli uvědomit, že město není organismus na jedno volební období a proto by měl být zájem o zpracování kvalitních dokumentů pro jeho tvorbu – kvalitní územní plán spolu s regulačními plány především na vybrané významné lokality.
Z posledních sil dech beroucí „kulturák“ skutečně pěkný nebyl a není, ale je nositelem určitých hodnot a kvalit, na které se v Plzni pomalu ale jistě zapomíná. Československá vědeckotechnická společnost udělila stavbě cenu za nejlepší ocelovou konstrukci za období 1982-1984. Na konstrukčním řešení se pod ing. Hollerem podíleli přední kapacity z ČVUT. Bourat 30 let starý dům tak výrazného objemu je v zahraničí krajním řešením.
V Mnichově vznikly v blízkosti centra obchodní plochy v nevyužitém dvoře jednoho bloku domů. V Berlíně hojně přeměnují nevyužívané tovární haly. V Čechách se bourá, je to přeci snažší a levnější.
Autorům bych rád přeposlal slavnou větu profesora Antonína Engela, kterou pronesl, když komunističtí plánovači ukazovali, jak dostaví jeho Dejvice: „Pánové, když to neumíte, tak to nedělejte!“