Návrh na prohlášení tří budov za nemovité kulturní památky

A´T na ty stavby koukám, jak koukám, respektive ať si je vybavuji, jak chci, brutalistního na nich nevidím vůbec nic. Ten styl byl u nás velmi výjimečný,ale zdá se, že vše, co vzniklo mezi lety 1960 a 1989 už bude v Česku mít tuto svou nálepku. Zvlášť u Kupkových staveb vedle ND a Pragerovy Nové scény je to skutečně jen těžko uvěřitelné, že by někdo byl schopen zrovna toto nazvat brutalismem. Jsou to všechno velmi kvalitní stavby, ale najděte pro ně jiné stylové zařazení.

Určitě máte v jistém ohledu pravdu. Jsme si vědomi toho, že v pravém slova smyslu se o čistý brutalismus nejedná. Dovolili jsme si však toto označení použít, jelikož se u nás vžilo i pro stavby, které se od zahraničního a především západního brutalismu odchylují. Pokud bychom byli stylově přísní, tak bychom na našem území zřejmě ani žádnou "čistě" brutalistní stavbu nenašli. Chápeme tedy toto označení v širším slova smyslu - jako archiekturu, která je výrazným gestem, je do jisté míry syrová (ne však nutně z pohledového betonu "brut") a je materiálově i konstrukčně pravdivá. ...vzhledem k tomu, že je takto šířeji brutalismus podle našeho názoru chápán i širší veřejností, dovolili jsme si toto zjednodušující označení použít i v tiskové zprávě.

Jsem hluboce přesvědčený, že dnešní nestylovost a postmoderní neomodernost je důsledkem zmatení jazyků a neschopnost právě třeba odlišit brutalismus od hitech, nebo socialistický formalismus od kvalitní stavby. Důsledkem bude, že další na seznamu památek bude Palác kultury nebo sídliště Jižní Město. No památka to samozřejmě je, ale bude sloužit jen k tomu, že bude našim dětem připomínat, jak hluboko klesla stavební kultura a úcta k veřejnému prostoru za normalizace, zvlášť v kontextu toho, že ty špičkové stavby jako Transgas už nebudou existovat.

Možná je úskalí právě v tom, že se neustále opakuje mantra o "pokleslé stavební kultuře za socialismu". Jenže v každé době vznikaly dobré stavby a každá doba má své technologické a společensko-ekonomické možnosti. A je jen na architektech, jak se s danou situací vypořádají. Za socialismu se to celé velké řadě architektů podařilo se ctí. A na tyto stavby právě upozorňujeme... Jinak k termínu brutalismus. Pokud jste četli pozorně, pak pro knihu plánujeme širší termín "brutalistní". Nikdo netvrdí, že se jedná o čistý brutalismus. A jde o vývoj v dějinách architektury, který se odehrává v celé Evropě. Hranice nejsou až tak pevné, jak se kdysi zdálo a řadu staveb lze klidně definovat jako "zásadně a zároveň ovlivněné brutalismem, postmodernou, high-tech". Jen si vzpomeňte na Vladislavský sál - jde o gotiku nebo renesanci? U nás ve střední respektive východní Evropě se to prostě míchá a setrvačností doznívá... Strážce těch jedině pravých a čistých hodnot nebo termínů prosím přenechme jiným. Svět není černobílý.

...To jako myslíte všichni vážně? A co budete zpamátňova napřesrok? Centrotex na Pankráci nebo hotel Horizont v Peci? Já jen, že ty mají totiž tak brutálně brutalistní charakter, že nad ně brutálnější brutálností vyniká už snad jen Termál v Karlových Varech a Dopravní dispečink Na Bojišti?

...Mně snad trefí! Ještě, že už zbourali Rudý právo - to by bylo zřejmě v plánu našeho zprůmyslněného zpamátňování hned v dalším kvartálu...
...(7:- P)

O styl je třeba pečovat a kultivovat jej, v okamžiku kdy o čistotu termínů nedbáme a ohýbáme je proti jejich smyslu, když je jedno, co je daný styl zač a co symbolizuje, tak s ním upadá i kultura od A po Z. Můžeme jíst rybu nožem, pusu si utírat do rukávu, plést motýla s můrou, ale je to začátek konce. Proto má člověk chuť zatroubit na poplach, jak když přijdete s otevřeným ohněm do seníku. V okamžiku, kdy zupácky tupou pompézní parádu zeleného mramoru a televizních obrazovek nazveme brutalismem a nádvoří jak pro nástup policejní jednotky náměstím Václava Havla, nebo ji dáme na roveň Ještědu, ČKD na Můstku nebo Transgasu, tak se kulturní hodnoty hroutí jak domeček z karet a role inteligence je k smíchu.

Ano. A právě proto se snažíme přesněji definovat podoby, jakých mohou u nás stavby pozdního brutalismu nabývat a stavby, které jím byly ovlivněné. Stejně jako se to aktuálně děje ve světě, kde už za pravý a čistý brutalismus nejsou považováni pouze Smithsonovi nebo Broek a Bakema (nebo snad máte nějakou knihu, kde je jasně a přesně řečeno, co je a co není brutalismus?)... Ani u nás se nedá říct, že pravý a jediný český brutalismus jsou pouze ambasády od Filsaka nebo Bočana... Znovu opakuji, svět není černobílý a dějiny i architektura, které ho zrcadlí, už vůbec ne...

Cizelovat termíny je aktuální věc. Termíny jsou jako patníky, které vytyčují co je co, kde to začíná a končí. Co je černé a bílé, co je krásné a ošklivé, dobré a zlé. Musel jsem se smát, když se James Stirling, guru postmodernismu, sebedefinoval jako brutalista. Je v tom kus rafinované postmoderní ironie a anglického humoru, kdy si hraje s termínem art brut a brutalismus. Když zařazuji jednotlivé stavby, tak k brutalismu řadím ty jednoduché, drsné a syrové z období 1949-69 a k postmodernismu ty vtipné a dramaticky složité z let 1969-89. Datování je důležité, jsou to změny společenského paradigmatu. Ale hlavní je ideový filozofický zlom mezi modernistickou přímostí a postmoderní ambivalencí. Ale co s tím u Pragera? Podle mne je to normalizační kýč šedé zóny. On i takový Antonín Kapek, který prosadil Novou scénu, nebyl žádný komunista a k demokracii měl stejně tak daleko. Architektura reprezentuje vždy své investory, proto je dobře normalizační kultuře definovat jejich vlastní nabubřele fanfaronský styl. Nebagatelizujme tento odlidštěný a zlý výraz, který je pro oficiální architekturu 70. a 80. let typický, až to bolí. Ostatně dodnes se s tím kariérismem vypořádáváme u dnešních dehumanizovaných staveb ničících měřítko a genia loci našich měst. Já tomu říkám pracovně "socialistický formalismus", protože s modernismem a postmodernismem má po ideové stránce velice málo společného. Budeme chránit třeba i Pragerovo nákupní centrum v Hostivaři a považovat jej za jeho vrcholné dílo?

Čím déle dějiny architektury přednáším, tím více jsem opatrnější na škatulkování. Ani u starší architektury to není vždy zcela jednoznačné. A od dvacátého století je to ještě složitější. Nic není zcela černobílé a tak jednoznačné. Teorie a společenské nebo technologické pozadí se mění tak rychle, že i architekti v průběhu života několikrát mění své postoje. Znamená to pak, že z roku na rok přechází z brutalismu k postmoderně a okamžitě zapomínají veškerou předchozí zkušenost??? Jistě ne. Přirozeně misí, prolínají a vrství své zkušenosti. A společnost = zadavatel s nimi. A samozřejmě i postmoderna nebo brutalismus nabývají mnoha podob v různých zemích, uplatňují se v regionech v různých časových rozmezích a mají zde i jiné teoretické nebo kulturní pozadí...

V roce 2006-7 jsem psal o názorových formacích v poválečné architektuře seriál "Ismy" do Lidových novin. Výborným vodítkem mi byla Framptonova "Moderní architektura". Tehdy mi došlo, že když architektura postrádá jasné vize a ideové cíle, když nic nereprezentuje, že se už v okamžiku svého vzniku propadá do zapomnění a bezvýznamnosti a to jen proto, že je jako jazyk a sloh nečitelná a postrádá příběh, který by ji navázal do aktuálních kulturních souvislostí. Nevím, jestli se tyto kulturní souvislosti v dnešní výuce architektury dostatečně zdůrazňují, ze současné produkce jako by se smysl natolik rozmazal a rozpil, že ztrácí kontury nějaké identity. http://t.vich.sweb.cz/brutalismus.jpg