Klub Za starou Prahu protestuje proti demolici budovy Chemapolu

Praha - Klub Za starou Prahu protestuje proti záměru majitele zbourat budovu někdejšího podniku zahraničního obchodu Chemapol-Investa v pražských Vršovicích. Objekt dnes nese název Kodaňská Office Center. Dílo architektek Zdeny Novákové a Dagmar Šestákové z let 1967 až 1970 patří podle klubu k nejdůležitějším příkladům československé architektury z období 60. let 20. století. Proti zamýšlené demolici budovy vznikla také petice, která má tři stovky podpisů, mezi nimiž jsou architekti Emil Přikryl, David Vávra či teoretici architektury Zdeněk Lukeš a Osamu Okamura.

Svůj protest adresoval klub kromě vedení společnosti, která objekt vlastní, pražskému primátorovi, vedení Prahy 10, pražské pobočce Národního památkového ústavu i jeho komisi pro památky 20. století. "Klub Za starou Prahu vyzývá každého z adresátů tohoto stanoviska, aby se v rámci svých možností zasadil o její odvrácení," uvedl Švácha. Vyjádření oslovených subjektů ČTK zjišťuje.

Stavby z 60. a 70. let 20. století se stávají předmětem zájmu historiků architektury i laiků, jejich noví vlastníci je ale často vnímají jako překážku v rozvoji podnikatelských aktivit. Chtějí je bourat s poukazem na jejich energetickou neúspornost vyplývající z doby a podmínek jejich vzniku. Demolici většinou zastaví jen prohlášení stavby za kulturní památku, což může učinit stát. Tento krok ale majitelé vnímají jako účelový.

V názoru na památkovou ochranu staveb z druhé poloviny 20. století se neshodnou ani odborníci. Národní památkový ústav (NPÚ) minulý týden pořádal konferenci, na níž význam staveb ze zmíněné doby ze svých hledisek připomínal. Ředitelka NPÚ Naďa Goryczková uvedla, že do konce roku ústav předloží ministerstvu kultury soupis 95 staveb, v jejichž případě je možné o památkové ochraně uvažovat. V jakém stadiu jsou ale návrhy, které NPÚ podal dříve, vedení ústavu neví.

"Návrhy podávají i jiné instituce a jednotlivci. NPÚ je ministerstvem obesíláno až ve fázi zahájení řízení, a to je někdy s velkým časovým odstupem," řekla Goryczková na dotaz ČTK. Zahájení řízení o prohlášení za památku trvá někdy i několik let. To byl třeba případ pražského hotelu Intercontinental, jemuž letos ministerstvo odmítlo ochranu udělit.

Architekt a historik architektury Petr Vorlík z Fakulty architektury ČVUT v Praze, který se věnuje dějinám architektury 20. století, ČTK řekl, že v případě hotelu jde o natolik klíčovou stavbu, že navzdory jeho přestavbě mezi odborníky převládá přesvědčení, že i po ní by měla požívat ochranu. Vorlík sám podal na ministerstvo mnoho návrhů na prohlášení staveb za památky. Ani on jako navrhovatel nedostává o průběhu řízení informace.

V důsledku toho, že stát odmítl stavbu chránit, byl v Praze v poslední době zbořen třeba komplex Transgas. Letos v červnu byla naopak prohlášena za památku Nová scéna Národního divadla či Planetárium ve Stromovce. "Mne osobně nejvíc trápí nekonání v případě Strojimportu, který jsem podal v roce 2014. Je to ikonická stavba, na které je shoda mezi historiky, navíc s dochovaným původním průčelím," uvedl Vorlík. "V roce 2020 jsme s kolegy podali sérii staveb z 80. let, návrhy vznikly v rámci grantu od ministerstva kultury. Jsem zvědav, jak se k tomu ministerstvo kultury jako prohlašovatel památek postaví," uvedl. I po téhle zkušenosti se soustředíme spíše na osvětu a proměnu celkového společenského povědomí o hodnotách architektury z téhle éry. Nakonec stejně vždy jde hlavně o přístup majitele a architektů, doplnil odborník.

Autorky stavby Chemapolu zvítězily v architektonické soutěži v roce 1966. Pojaly svou práci v duchu poválečných amerických staveb Ludwiga Miese van der Rohe a dosáhly výrazu, jaký se ve srovnání s obdobnými díly na československém území – například s budovou Strojimportu v Praze-Vinohradech z let 1961–1967 od týmu Zdeňka Kuny – Miesovým stavbám nejvíce podobá, a to jak svou formální vybroušeností, tak i vynikající úpravou okolí novostavby, uvedl za Klub Za starou Prahu historik architektury Rostislav Švácha.

"Pokud se doposud budova Chemapolu nestala předmětem zájmu památkové péče, bylo to tak nepochybně proto, že nikoho z památkářských a architektonických kruhů ani nenapadlo, že by se tak významné architektonické dílo mělo demolovat," uvedl Klub Za starou Prahu.