Uplynulý víkend se moravskoslezská metropole nesla na hudebních vlnách festivalu Colours of Ostrava v areálu DOV. Stejnou dobou se v sobotu 20. července 2024 na Černé louce v budově Fakulty umění Ostravské univerzity konala oslava životního jubilea kopřivnického patriota Kamila Mrvy spojená s představením objemné publikace, která na 560 stranách mapuje úctyhodnou tvorbu jeho ateliéru v uplynulém čtvrtstoletí. Knihu pro nakladatelství Kant sestavil publicista Petr Volf, který se dlouhodobě věnuje autorům působícím mimo tradiční centra, což Kamil Mrva dokonale naplňuje a je vzorem pro další architekty, aby se po promoci vrátili do rodného kraje a pomohli zvýšit úroveň stavební kultury v regionech. Kromě zástupu gratulantů, koncertu smyčcového tria, vystoupení trojanovického starosty Jiřího Novotného a přednášky Petra Volfa byla na sobotní podvečer přichystána také premiéra filmu Muž, který sázel domy. V horních patrech ostravské Fakulty umění pak byla na sedmdesáti panelech uceleně představena dosavadní tvorba ateliéru Kamil Mrva Architects, který trpělivou a soustavnou prací na Beskydsko-Valašsku získal respektovanou pozici mezi obyvateli, zastupitely, památkáři a ochranáři přírody. Kamil se po praxi v pražském ateliéru GAMA (1996-97) a absolvování brněnské FA VUT (1998) vrátil zpět do Kopřivnice, kde se nejprve na dědečkově zahradě pustil stavby vlastního ateliéru s bydlením a následně začal rekultivovat široké okolí. Za pětadvacet let na Beskydsku dokončil desítky realizací, ale současně pořádá studentské workshopy, z nichž vzešla spousta zajímavých podnětů. Spíše než s litomyšlskou výkladní skříní české architektury lze aktivity Kamila Mrvy přirovnat k práci Luigi Snozziho, který od roku 1977 určoval podobu ticinské vesnice Monte Carasso nebo ještě lépe Giona A. Caminady, který se stal hlavním architektem hned několika obcí v zapomenutém údolí Lumnezi ve švýcarském kantonu Graubünden, kde ještě před třiceti lety vážně hrozilo vylidnění a dnes je vyhledávaným turistickým místem. Pokud bychom se měli vztáhnout k nějakému českému tvůrci, tak folklórní architekt Dušan Jurkovič před více než sto lety zastával názor, že „dílo by mělo vyrůstat ze své doby a být poslušné své době“, což Kamil Mrva naplňuje i dnes. Kamil Mrva je velkým příznivcem tvorby amerického architekta Franka Lloyda Wrighta, který za sedmdesát let profesní dráhy vytvořil více něž tisícovku návrhů. Podobně zraje tvorba portugalského architekta Álvaro Sizy, který v minulém roce oslavil devadesátiny a současně dokončil několik působivých realizací. Z této perspektivy je Kamil Mrva stále na začátku. Z redakce archiwebu mu přejeme spoustu energie do nadcházejících dekád. Kniha Kamil Mrva Architects 1999-2024 se na pulty obchodů dostane na konci letních prázdnin. Nadcházející víkend oslaví padesáté narozeniny také Letní filmová škola v Uherském Hradišti. Tento způsob léta se nám zdá poněkud šťastný.
Anotace publikace nakladatelství KANT: Monografie, jež vychází u příležitosti padesátých narozenin Kamila Mrvy, představuje rozsáhlé, čtvrt století se vyvíjející dílo. Stavby tohoto úspěšného architekta se objevují především v okolí Beskyd: dokazují, že lze žít v souladu s krajinným rázem a tradicí, a přitom nerezignovat na soudobý životní styl. „V tomto ohledu byl Kamil Mrva bezesporu průkopníkem nového, velmi empatického přístupu k architektuře“, upozorňuje spisovatel Petr Volf. Zvláštní pozornost je v knize věnována jeho práci pro Trojanovice, jež podle poroty soutěže Architekt obci 2023 můžou „připomínat valašskou obdobu švýcarského Vrinu, kde též jediný architekt, Gion Caminada, dlouhodobě, samostatně a na světové úrovni pečuje o jednu odlehlou horskou obci“. Jenom těžko nalezneme architekta, který by dokázal tak vyloženě pozitivně ovlivnit podobu rodinných domů, ale také škol, sportovišť, prodejen, turistických center stejně jako industriálních staveb či veřejných prostranství, jako se to v jednadvacátém století podařilo Kamilu Mrvovi. S jeho tvorbou se můžeme setkat na venkově, ve městech, ale i v metropolích, jakými jsou Ostrava, Brno nebo Praha - a vedle Česka také na Slovensku či Polsku. Regionální architekt tak dosáhl krok za krokem nadregionální, ba mezinárodní význam, a svým komplexním přístupem inspiruje novou generaci architektů.