K 105. výročí narození českého architekta Václava Zralého

12. srpna 2011 si všichni milovníci moderní architektury připomněli 105. výročí narození významného českého architekta Václava Zralého (12. srpen 1906 - 29. září 1993), který v letech 1929 – 1931 podnikal z Pnětluk u Loun, jako student legendární umělecké školy Bauhaus, únavnou cestu do německé Desavy. Spolužákem mu zde byl další severočeský rodák Josef Hausenblas (3. srpen 1907 – 1942) z nedalekých Lenešic u Loun. Na rozdíl od Josefa Hausenblase, který svůj talent za druhé světové války nenávratně pohřbil na ruské frontě, strávil Václav Zralý válku a celý svůj dlouhý život v rodných Pnětlukách. Prožil zde šťastný rodinný život v milované přírodě. Možná byl dokonce spokojený i v zaměstnáních jež poskytovaly obživu jeho rodině - ve Strojní traktorové stanici a v Pivovaře v Lounech. Česká architektura však ztratila část toho čemu se říká národní kulturní dědictví. Jak ve Strojní traktorové stanici, tak v Pivovaře působil jako stavební technik. V Pivovaře v Lounech, kde byl zaměstnán od roku 1950, si nejspíš uvědomovali, že je rozumné využít jeho schopností projektanta a tak byl kromě práce stavebního technika pověřován i drobným projektováním. Jednalo se vesměs o přístavby pivovarů v severočeském kraji. Proto si lounský pivovar, dnes již neexistující, zaslouží respekt nejenom za kvalitu kdysi vařeného piva, ale i za to, že poskytl azyl vynikajícímu ač neprůbojnému architektu, který nikdy nedostal šanci beze zbytku zhodnotit svůj nesporný talent. Těžko říct, zda by byl Václav Zralý v socialistickém Československu uplatnil své avantgardní názory a myšlenky Bauhausu. Osud Josefa Hausenblase byl přímočarý, tragický a heroický. Absolvoval Bauhaus, postavil dělnické kolonie a pár domů v Lenešicích a v Lounech. Přivedl sice svými levicovými ideály k bankrotu podnik svého otce, ale těch pár staveb zde zůstalo, nutno však říci, nikdy nepochopených a dnes zničených k nepoznání. Václav Zralý prožil dlouhý život v tichých a osamělých vzpomínkách na Bauhaus, kde se kromě výtvarných a řemeslných technik vyučovalo i to jak lze uměním změnit svět. Prožil něco jako cestování časem. Nejdříve, v mladém věku, mu osud umožnil přesunout se o století dopředu mezi avantgardní umělce formující myšlení, umění, architekturu a výrobu nového věku jakými byly například Josef Albers (vyučoval nauku o materiálu), Joost Schmidt (vyučoval nauku o písmu), Fritz Kuhr (vyučoval užitkovou kresbu a kresbu aktu), Paul Klee, Wassily Kandinský (vyučovali analytickou kresbu a nauku o formálních elementech) a Hannes Meyer, Richard J. Neutra, Ludwig Mies van der Rohe, Ludwig Hilberseimer (vyučovali architekturu) i mnozí další.  Po veleúspěšných studiích v jejichž závěru Václav Zralý získal cenu Ludwiga Miese van der Rohe za jednu ze svých diplomních prací však po návratu domů, do krizí postiženého Československa, nemohl najít uplatnění. Stal se členem architektonické sekce Levé fronty a od roku 1933 Svazu socialistických architektů, čímž se přihlásil k ideovému programu naší meziválečné avantgardy. Posléze odjel na zkušenou do Francie. Ale ani tam nikdo nečekal na levicové architekty s otevřenou náručí, i když Václav Zralý podobně jako Le Corbusier vyprojektoval svůj první dům pro přátele v Pnětlukách, jež dosud stojí, již ve svých 19 letech. Pak se stroj času vrátil o století zpátky a posléze se definitivně zastavil. Nezbyla než rutinní práce v Lounském pivovaře, vytváření návrhů nálepek na pivní láhve či emblému Severočeských pivovarů n.p. Louny nebo návrhy agitační výzdoby z let 1948, 1975 a 1981, čímž si připomínal uměleckořemeslnou praxi Bauhausu a své grafické nadání. Posléze pak projektování drobných přestaveb domů přátel a známých.
Václav Zralý pocházel ze statkářské rodiny v Pnětlukách, kde se 12. srpna 1906 narodil jako jeden ze dvou bratrů. Na Vyšší průmyslové škole stavitelské v Praze (návrh rodinného dvojdomku, návrh pětipatrového činžovního domu v Praze – 1923, návrh školy v Pnětlukch – 1926, návrh otevřeného bloku nájemných domů – 1926, návrh vily – 1926, návrh vily Josefa Niče – 1925), kde prošel také zednickou praxí, zde působící architekti Václav Šantrůček a Oldřich Starý usměrnili jeho talent natolik, že nástup na Bauhaus v Desavě - nejpokrokovější evropskou školu architektury a užitého umění byl jen samozřejmým důsledkem. Během studia na Bauhausu vypracoval tři studijní práce (návrh rodinného domu v Karlových Varech - 1930, návrh vyhlídkové věže - 1930, soutěžní návrh na lidové lázně v Pardubicích - 1930) a dva diplomní projekty (návrh krematoria – 1931, návrh na chlapeckou a dívčí školu – 1931: konzultantem práce byl Ludwig Mies van der Rohe). Václav Zralý se na této progresivní škole okamžitě zorientoval v duchu tehdy rodícího se funkcionalismu. Jeho práce vynikaly mezi projekty ostatních žáků nejen vysokou úrovní grafického rukopisu, grafika byla Zralého celoživotním koníčkem, ale i progresivním architektonickým myšlením nezatíženým tradicí a otevřeným funkcionalistickému pojetí a důslednému konstruktivistickému konceptu. Za jednu z nejlepších studentských architektonických prací na Bauhausu vůbec, návrh na chlapeckou a dívčí školu, bylo Zralému k diplomu uděleno ještě zvláštní uznání za mimořádné studijní výsledky samotným Ludwigem Miesem van der Rohe.  Po absolvování tzv. Vorkursu, kde studenti získali praktické zkušenosti z dílenských prací a nauky o materiálech, formě, kresbě a písmu, ale i vědomosti z matematiky, deskriptivní geometrie a psychotechnik, byli, pokud prokázali dostatečný talent, rozděleni do specializovaných ateliérů. Václav Zralý nastoupil do stavebního oddělení a k praxi do stolařské dílny. Kromě toho u všech studentů pokračovala společná volná výtvarná výchova, která byla ukončena závěrečnými pracemi. Zralý tuto výuku absolvoval návrhem plakátu Bauhausu – 1930, návrhem obálky časopisu Motor revue – 1930 a návrhem obálky časopisu Stein – 1930 u Fritze Kuhra. Všechny tyto práce se vyznačují vysokou grafickou úrovní, typografickou zdatností a kompoziční nápaditostí. Architektonickou odbornou výuku absolvoval stavebním seminářem Alfreda Arndta a seminářem o architektuře a kritice Hanessa Meyera, Edvarda Heiberga a Alfreda Arndta. Vedle seminářů zde probíhala výuka deskriptivní geometrie, stavebního kreslení, technické mechaniky a stavebních hmot. Zralému byly vzhledem k jeho vědomostem ze stavební průmyslové školy odpuštěny tři semestry ( 3, 4 a 5). Byl přijat rovnou do semestru šestého, kde vedl seminář archiektury přímo Ludwig Mies van der Rohe a Ludwig Hilberseimer a kurs psychologie Richard J. Neutra. Po ukončení studií na Bauhausu vytvořil několik velice kvalitních architektonických návrhů. V oceněném soutěžním návrhu na obytné domy VČELA v Praze Vršovicích, projektovaném společně s jeho dalším spolužákem z Bauhausu Zdeňkem Rossmanem v roce 1931, přišel jako jeden z mála s myšlenkou kolektivního bydlení. V návrhu na sídliště rodinných domů v Libočanech u Žatce rovněž z roku 1931 se podobně jako Josef Hausenblas zabýval řadovou zástavbou rodinných domků. Soutěžní návrh na spořitelnu v Českých Budějovicích z roku 1933 je dosud ojedinělým projektem svého druhu. Obytnou část pro zaměstnance spořitelny situoval v samostatném objektu do uliční fronty a spořitelní budovu s trezorem, ke které se přichází průchody obytné budovy, do zadního traktu úzké parcely městské zástavby. Obě budovy mají rovné střechy se zahradou. Na diplomní práci z Bauhausu přímo navazuje jeden z nejlepších Zralého architektonických návrhů - projekt školy s internátem na Moravě z let 1932 – 1933 v pravoúhlé sestavě hmot školy, auly a internátu a projekt na přestavbu otcova domu v Pnětlukách z roku 1933, v němž uplatňuje stejné kompoziční principy a principy svého učitele Ludviga Miese van der Rohe - prolínání interiéru s exteriérem. Z vrcholného období Zralého avantgardní tvorby se realizoval pouze projekt rodinného domu s provozovnou sodovkárny v Praze Košířích, který navrhl ve spolupráci se spolužáky z průmyslové školy Václavem Dvořákem a Stanislavem Kohoutem z let 1933 – 1934. Projekt navazující na Loosovskou tradici je ovlivněn i progresivními názory Ludwiga Miese van der Rohe, které do této architektury zcela jistě vnesl právě Václav Zralý. V těchto letech téměř končí Zralého avantgardní architektonické angažmá. Ve válečných 40. letech vyprojektoval zvoničku Církve českomoravské v Pnětlukách, která byla realizována a stojí dodnes. Z roku 1968 se pak zachovaly plány rekreační chaty Nataša pro výzkumný ústav chmelařský v Žatci a rodinného domu v Pnětlukách. V roce 1955 byla v Pnětlukách dle jeho návrhu postavena také sušárna chmele.
Není mnoho bytostných architektů, kteří chápou sociální smysl architektury jako disciplíny jež posouvá civilizaci, architektů, kteří konstruují objekty zevnitř tak, jak vynálezce konstruuje zcela nový výdobytek civilizace bez ohledu na její stávající mantinely. Václav Zralý takovým architektem byl. Jeho odkaz nemůže být zapomenut.