Celovečerní dokument o Davidu Kopeckém míří do kin

Praha - Celovečerní dokument o architektovi Davidu Kopeckém, který patřil k radikálně experimentujícím tvůrcům, natočila jeho manželka Bára Kopecká. Snímek nazvaný jednoduše DK je velmi intimní výpovědí o silných vizích, posedlostí prací často odsouvající běžné životní problémy, touze objevovat nové a nově vidět. Společnost Aerofilms snímek uvede do kin 7. listopadu. David Kopecký zemřel před čtyřmi lety po krátké těžké nemoci ve věku 46 let.
    Narodil se v roce 1963 v Praze a začátkem 90. let vystudoval školu architektury Emila Přikryla na Akademii výtvarných umění. Poté žil v Londýně, kde se seznámil se slovenským architektem Jánem Studeným. V roce 1995 spolu založili architektonickou kancelář ksa.
    Upozornili na sebe v roce 2000, kdy dokončili experimentální dům ve slovenské Stupavě. Montovaný ocelový skelet nesl fasádu z rozměrných skleněných tvárnic, vyvinutých pro průmyslové stavby. Jednoduchý kvádr domu s transparentní fasádou byl uvnitř členěn systémem posuvných stěn, díky nimž bylo možné libovolně měnit počet a velikost místností. Byť majitel na přání manželky později fasádu změnil, zůstává dům ve Stupavě pravděpodobně Kopeckého nejznámější a ceněnou realizací.
    Ceny získal také rodinný dům v Černošicích, který vypadá jako krystal stojící na jednom z hrotů. Experimentální stavba zvítězila před pěti lety v jedné z kategorií Grand Prix architektů; dům vznikl ve studiu ksa, sám Kopecký se na něm ale nepodílel.
    Pro československý pavilon v Benátkách připravili Kopecký se Studeným v roce 2002 projekt Modular next - koncept bydlení budoucnosti. Vytvořili systém architektury bez architektů, postupně rostoucí strukturu, která se skládá z jednotek bytů, které si mohou majitelé v mezích systému navrhnout zvenku i zevnitř sami.
    Režisérka Bára Kopecká absolvovala katedru střihové skladby na FAMU, pracuje jako dramaturgyně, scenáristka, střihačka, publicistka a filmová pedagožka, vyučuje na katedře FAMU International. Její dokument je převážně koláží Kopeckého filmů, které vystavoval jako videoart, a vzpomínek přátel a kolegů. Natočením filmu chtěla podle svých slov pátrat po tom, kým vlastně její muž byl. Jeho život dnes vidí hlavně jako touhu po ideálu, ze kterého Kopecký odmítal slevit.