"Zamrzlá tekutost" originálních staveb Zahy Hadid

Londýn - Neuznává klasické tvary, dispozice ani členění, přemýšlí o pohyblivých prostředích. Její originální stavby vyzařují energii, připomínají hříčky přírody, obrovské sochy umístěné do krajiny, někdy se mluví o  "zamrzlé tekutosti" jejích staveb. Dílo britské architektky iráckého původu Zahy Hadidové, které bude v neděli šedesát, je různorodé: od požární stanice v  Německu přes Rosenthalovo středisko pro současné umění v Cincinnati, skokanský můstek v Innsbrucku po například římské Muzeum MAXXI či egyptský pavilon na výstavě Expo v Šanghaji.
    Bagdádská rodačka se stala v roce 2004 první ženskou laureátkou Pritzkerovy ceny, nejprestižnějšího ocenění pro architekty (až letos cenu získala druhá žena, Japonka Kazujo Sedžima), a letos ji americký časopis Time zařadil mezi 100 nejvlivnějších umělců roku 2010.
    "Zajímají mě neúplné kompozice. Dvacet let mi trvalo lidi přesvědčit, že věci se dají dělat jinak," řekla tato vizionářka a experimentátorka, jež před třemi lety zasedala v komisi mezinárodní soutěže, která vybrala jako vítězný návrh nové budovy Národní knihovny v Praze tzv. blob Jana Kaplického a jeho studia Future Systems.
    Zaha Hadidová se narodila v liberální rodině v  Bagdádu, její otec byl ekonom a podnikatel. "Nikdy jsem neměla tradiční muslimskou výchovu," vzpomínala jednou, ve Švýcarsku dokonce chodila do církevní dívčí školy, kde byly křesťanské, židovské i muslimské dívky. Nejdříve vystudovala matematiku na Americké univerzitě v libanonské Bejrútu, v letech 1972-1977 studovala architekturu na Architectural Association v Londýně, kde se potkala s dalšími slavnými architekty, jako byli Alvin Boyarski, Rem Koolhaas či Daniel Libeskind. Krátce působila v ateliéru OMA, vlastní ateliér založila v  Londýně v roce 1979.
    Hadidová pak ale dlouho čekala na realizaci vlastních projektů, což vyplnila vlastní kreativní činností, zejména malováním. V roce 1983 se například nestavěl její sportovní klub The Peak v Hongkongu či v  roce 1994 opera v Cardiffu. Tak vznikla pověst Hadidové jako architektky s  nevůlí ke kompromisům, jejíž projekty jsou skvělé, ale žijí jen na papíře. To se ale brzy změnilo.

Guggenheim-Hermitage Vilnius, Litva

    Jejím prvním realizovaným návrhem byla v roce 1993 hasičská stanice nábytkářské firmy Vitra ve Weilu nad Rýnem. V počátcích Hadidová vycházela z dekonstruktivismu, její návrhy měly ostré hrany a vyhýbaly se pravým úhlům. Postupem času se obrátila k plynulým liniím a "nakloněnému" rukopisu. "Stojím o rozličné interpretace, nikoliv o jednu," zdůrazňuje.
    Postavila elegantně jednoduchý skokanský můstek v Bergiselu u  Innsbrucku, terminál příměstské dopravy ve Štrasburku, skutečným průlomem bylo Rosenthalovo středisko pro současné umění v Cincinnati v Ohiu v roce 2003. V New York Times tehdy napsali, že je to "nejvýznamnější budova postavená ve Spojených státech od doby studené války".
    Následovala řada dalších originálních staveb, například vědecké centrum Phaeno ve Wolfsburgu, budova ústředí BMW v  Lipsku, lanovka v Innsbrucku, výstavní areál v Zaragoze, římské Muzeum MAXXI, opera v čínském městě Kuang-čou či egyptský pavilon na výstavě Expo 2010 v  Šanghaji. Ve výstavbě je například Aquatic Centrum, plavecký stadion pro letní olympijské hry v Londýně 2012, který připomíná vlnu na hladině.
    Nositelka řady ocenění též vyučovala či vyučuje na řadě prestižních škol a věnuje se také designu, interiérům, nábytku či scénografii. V roce 1999 například vytvořila scénu pro světové turné skupiny Pet Shop Boys, navrhla kupříkladu hybridní automobil Z-Car, kuchyni Z-Island jako vystřiženou ze sci-fi, světla, plastiky, šperky či boty z plastu. "Design kabelky, nábytku nebo příboru je určitou výzvou, baví mě to dělat. Chci svým dílem zasáhnout každého, ne pouze intelektuální a kulturní elitu. Jsem si jistá, že bychom měli lidem přinášet trochu vzrušení do jejich životů, něco nečekaného," řekla k tomu.
    Když ji kdysi vyzvali, aby stručně charakterizovala sama sebe, řekla: "Trojnásobně uhrančivá Iráčanka, která dělá věci vybočující z normálu."