K úmrtí Ludwiga Leo

foto: Sabine Barth, Bauwelt

Osobnost Ludwiga Leo byla široké veřejnosti nepříliš známá, což bylo v neposlední řadě důsledkem jeho osobní skromnosti a vyhýbání se pozornosti médií. Několik málo jeho staveb není spojito nijakým charakteristickým formálním rukopisem, ale vycházel spíše z metodicky vyvíjeného rukopisu rozdílných jazykových forem. Mezi zasvěcenými platil za “radikální funkcionalisty“, protože každou z úloh nejprve podrobil co nejpřesnější analýze. Jeho architektura nese znaky tehdejších sociálně orientovaných cílů. Slavní architekti jako Peter Cook či Norman Foster projevili k Ludwigu Leo své uznání, přičemž Leovo dílo je často přijímáno pouze se zaměřením na formu a tím zůstává ideové pozadí přehlédnuto. Jeho význam může být být měřen podle toho, že již během života byly tři z jeho staveb vzaty pod památkovou ochranu, ačkoli seznam jeho staveb zůstal velice krátký.

„Akademie umění dává na vědomí, že její člen, berlínský architekt Ludwig Leo, zemřel 1. listopadu 2012 ve věku 88 let. Ludwig Leo, který se narodil roku 1924 v Rostocku, vystudoval v roce 1951 pozemní stavitelství na Státní stavební škole v Hamburku a poté v roce 1954 vystudoval architekturu na Vysoké škole výtvarných umění v Berlíně. Již během studia pracoval u Hanse a Wassili Luckhardtových a po promoci si založil vlastní kancelář. Od roku 1975 až do penze působil na katedře navrhování staveb Vysoké školy umělecké v Berlíně. Byl členem Královského institutu britských architektů (RIBA). V roce 1973 byl přijat do Akademie umění a v roce 2008 předal Akademii svůj archiv. V jeho architektonickém díle se až do nejmenšího detailu odráží jeho zápolení o co nejvyšší funkčnost spojenou s vysokými estetickými nároky. Mezi jeho nejznámější stavby patří centrála Německého spolku záchranářů v berlínské čtvrti Spandau (1973) a průtokový kanál Výzkumného ústavu vodního stavitelství v Charlottenburgu (1975), které patří mezi solitéry dějin berlínské architektury. Akademie bude i nadále závazek k jeho odkazu a připomínat jej městu Berlínu, aby tak rovněž činilo.“

Více informací >

foto: Wüstenrot Stiftung / Philipp Lohöfener