Biografie
1948-53 - studium architektury na Vysoké umělecké škole v Berlíně
1953 - pracoval u
O.M.Ungerse v Kolíně nad Rýnem
1953-55 - spolupráce v kanceláří Wassili a Hans Luckhardt
od 1956 - provozuje v Berlíně svoji vlastní architektonickou kancelář
1963-67 - byl asistentem u
O.M.Ungerse na technické univerzitě v Berlíně
1969 - získal ocenění Kunstpreis Berlin
1973-93 - člen západoberlínské Akademie umění, sekce architektura
od 1975 - řádný profesor navrhování staveb na Vysoké umělecké škole v Berlín (1982 emeritní profesor)
od 1993 - člen berlínské Akademie umění, sekce architektura, člen RIBA (Královského institutu britských architektů)
Ludwig Leo byl významný německý architekt a pedagog. Řadí so do první generace poválečných absolventů. Předtím byl ve dvaceti letech povolán na východní frontu, kde přišel o nohu. Ihned po válce začal studovat v Hamburku stavební inženýrství. Později přešel do Berlína, kde v letech 1948-53 studoval architekturu na Vysoké škole výtvarných umění. Jeho učiteli byli mezi jinými také Georg Neidenberger a Paul Baumgarten. 1953 pracoval Leo u
Oswalda Mathiase Ungerse v Kolíně nad Rýnem. Společně se Stefanem Wewerkou u něj pracovali na Institutu pro docílení vysokoškolské vyzrálosti v Oberhausen. 1953-55 pracoval v berlínské kanceláři Wassili und Hans Luckhardt, kde pracoval především na mechanických funkčních modelech patentovaného přestavitelného nábytku Hans Luckhardta. Poté pracoval v berlínské kanceláři Paula Baumgartena. 1963-67 byl na částečný úvazek asistentem u profesora
Oswalda Mathiase Ungerse na Technické univerzitě v Berlíně. 1975 se začal vyučovat stavební navrhování na Vysoké umělecké škole v Berlíně. 1976 byl na této škole jmenován profesorem, kde vyučoval až do svého penzionování v roce 1982.
Osobnost Ludwiga Leo je široké veřejnosti nepříliš známá, což je v neposlední řadě důsledkem jeho osobní skromnosti a vyhýbání se pozornosti médií. Několik málo jeho staveb není spojito nijakým charakteristickým formálním rukopisem, ale vychází spíše z metodicky vyvíjeného rukopisu rozdílných jazykových forem. Mezi zasvěcenými platí za “radikální funkcionalisty“, protože každou z úloh nejprve podrobí co nejpřesnější analýze. Jeho architektura nese znaky tehdejších sociálně orientovaných cílů. Slavní architekti jako
Peter Cook,
Norman Foster a Ernst Gisel projevili k Ludwigu Leo své ocenění, přičemž Leovo dílo je často přijímáno pouze se zaměřením na formu a tím zůstává ideové pozadí přehlédnuto. Jeho význam může být být měřen podle toho, že již během života byly tři z jeho staveb vzaty pod památkovou ochranu, ačkoli seznam jeho staveb je velice krátký. Na seznamu jeho studentů z Vysoké umělecké školy jsou mezi jinými
Max Dudler nebo Christoph Langhof.