K osmdesátým narozeninám Zvi Heckera

Izraelský architekt Zvi Hecker oslavil na konci května významné životní jubileum. Hecker se narodil 31. května 1931 v polském Krakově a vyrůstal v Samarkandu na území dnešního Uzbekistánu. Studovat architekturu začal po druhé světové válce v Polsku a poté, co v devatenácti letech emigroval do Izraele, vystudoval Technion (Israel Institute of Technology) v Haifě. V první polovině 50. let studoval malířství na Avni Academy v Tel Avivu a po absolvování vojenské služby založil se svým bývalým profesorem Alfredem Neumannem a kamarádem z vojny Eldarem Sharonem společnou architektonickou kancelář. V nově se rodícím Izraeli se Hecker rychle dostal k zakázkám, které na sebe ihned upoutaly mezinárodní pozornost a pozvání do Ameriky, Asie i Evropy.  Jako hostující profesor Hecker vyučoval na Laval University School of Architecture v kanadském Quebecu, University of Texas School of Architecture v Arlington, Washington University School of Architecture v St. Louis a řadě dalších. Již na jeho nejznámějších raných stavbách (Club Mediterranee v Achzibu, důstojnická škola Bahad 1 nebo radnice v Bat Yam) je patrný jeho příklon k organické metabolistické větvi a fascinace spirálovitými formami. Od roku 1966, kdy už měl svou vlastní kancelář, vytvořil celou řadu pozoruhodných experimentálních budov, přičemž na pomyslně nejvyšší příčce se nachází spirálovitý dům v Ramat Gan. Tento kruhový objekt vznikal dlouhá léta bez projektu přímo na staveništi, čímž je často přirovnáván ke Gaudího stavbám. Po sloučení Německa otevřel Hecker v Berlíně svoji pobočku a postavil zde pro židovskou obec několik staveb. Podle informací na svém blogu stále navrhuje, cestuje a přednáší po celém světě.

„Zvi Hecker je osobitý člověk se zajímavými názory. Zdá se, že má přehled téměř o všem, co se kolem něho děje, to bývá ostatně výsostná výsada architektů.
Mluvili jsme spolu o politice: on,  ač sám Žid, tvrdil, že Izrael by se měl stáhnout z okupovaných území, a na to mi doporučil četbu britského historika židovského původu Erica Hobsbawma.
Mluvili jsme spolu o architektuře: on se rozplýval nad Plečnikovými mistrovskými díly na Pražském Hradě, zatímco  Calatravovy všeobecně uznávané stavby považoval za staromódní.
Mluvili jsme spolu o umění. Ptal jsem se, k čemu vlastně umění je? Zvi odpověděl: 'jen v jediném nesmí přestat být umělec naivní, totiž že musí stále věřit tomu, že svým uměním spasí svět.'
Takový je Zvi Hecker, ve svých 80. letech stále projektující, činorodý člověk, nekompromisní v architektuře a v osobním jednání téměř nesnesitelný..."

„His attack comes from the heart, the brain and the pencil simultaneously.“