Ke studentské výstavě Galegion v DOXu

Minulý týden skončila v holešovické galerii DOX výstava studentů profesora Petra Hájka. Jednalo se o desetileté ohlédnutí dvou ateliérů vedených na pražské ČVUT (Hájek/Hulín) a bratislavské VŠVU (Hájek/Rypáková). Název Galegion si autoři vypůjčili od matematika Ivana Havla a teoretické základy položili Monika Mitášová a Marian Zervan z Trnavské univerzity.
Pro některé architekty je důležitá forma, pro jiné koncept nebo detail. Ti nejlepší umí vše vyváženě zkombinovat dohromady, ale stále se přitom pohybují v omezeném profesním poli. Petr Hájek často nachází inspiraci mimo obor architektury u vesmírných vědců nebo automobilových návrhářů, kteří jsou opravdovými hrdiny dnešní doby. Architektura byla vždy trochu zamrzlé odvětví a málokdy (snad jen s výjimkou gotiky a funkcionalismu) nebyla v závěsu ostatních umění.
V Hájkových ateliérech se pracuje na společných zadáních, kde si však každý ze studentů může najít svou vyhovující pozici. Vždy je přesné zadání, očekává se maximální odevzdanost a práce většinou nekončí semestrálním ohodnocením. Neuloží se do šuplíku, ale opouští akademické prostředí, aby rozvířily veřejnou diskuzi. Finální výstupy by si zasluhovaly, aby se jich ujal některý nakladatel. Tuto preciznost si Hájek osvojil jako žák Aleny Šrámkové (ČVUT) a Emila Přikryla (AVU) a nehodlá výšku laťky snižovat.
S pracemi jeho studentů jsme se mohli v Centru DOX seznámit již na konci roku 2011 u výstavy Anastomosis, která si kladla za cíl najít nové inovativní přístupy v oblasti urbanismu. V roce 2014 pak Hájek uspořádal v litomyšlské jízdárně kolokvium o experimentální výuce architektury v Čechách a na Slovensku. Ve stejném roce představil v galerii NTK výstavu Diagram hledající architektonické a urbanistické limity záplavového ostrova Štvanice a rok později se vrátil do DOXu s výstavou Urbo Kune (v esperantu "společné město") iniciovanou myšlenkou "komponovaného urbanismu" rakouského teoretika architektury Jana Tabora.
Jedni vizionáři svěřili budoucnost architektury softwarovým skriptům, aby nám vytvořily virtuální habitaty. Neméně odvážné Hájkovy utopie, které zapojují nejnovější poznatky v oblastech vědy a techniky, jsou až překvapivě dosažitelné pro fyzického člověka. Zatímco některé ateliéry se specializují na urbánní akupunkturu drobných zásahů ve stávající městské struktuře, tak se Hájkův ateliér vydal na opačný konec měřítka a prověřili největší možné limity zástavby.
Název výstavy Galegion v Centru DOX vychází ze semestrálního zadání “komponovaných měst“, které by v sobě integrovalo instituci filmového archivu, muzea a galerie. Mezi devíti představenými projekty bylo také vesmírné město do měsíčního kráteru Shackleton, podzemní město v Salcburku vytesané do skalního masivu, město na kolejích na jednom z největších železničních překladišť v Evropě, město nad Negrelliho viaduktem využívajícího potenciál lineární stavby mezi Karlínem a Holešovicemi, projekt topografických lázní Arnika nebo umělý ostrov Adriaport v Jaderském moři.
Pro Hájka jsou utopické projekty odrazovým můstkem k vlastním realizacím. Kdo za celý půlrok nestihl navštívit výstavu Hájkových studentů v DOXu, nemusí jen litovat, ale může si naplánovat podzimní cestu do Českých Budějovic, kde se 9. září 2020 v místním Domě umění uskuteční vernisáž výstavy Principy, kde se Petr Hájek nechal inspirovat zákonitostmi optiky a akustiky.