Neptejme se, jaká architektura je, ale především, co způsobuje.
Každá nová architektura vstupující do stávajícího prostředí do něj něco přináší a zároveň si bere. Nikdy není nevinná. Většinou něčeho ubyde, cosi zmizí, promění se. Zmenší se či ztratí volný prostor, průchod, paměť, sluneční světlo, příroda, vzduch, výhled, ticho. Stejně anebo více hodnot ale také může přibýt. Výstava nás vybízí neptat se pouze jaká architektura je, ale především, co způsobuje. Sleduje skutečnost primárně přes vztahy, namísto soustředění se na objekty a poukazuje tak na význam vztahů obecně. Vychází z předpokladu, že druhy vazeb, kterých je architektura účastná a které vytváří, jsou založeny na stejných či podobných principech, jako vztahy mezi lidmi či uvnitř přírody. Jednotlivé typy vztahů reciprocity - respektu, sounáležitosti, komunikace, inspirace, empatie, zodpovědnosti, radosti, paměti, lásky, úspornosti, velkorysosti, pravdy, podpory, otevřenosti, poetičnosti, propojení, vyváženosti a vzdělávání - jsou představeny skrze příklady v životě lidí i společnosti, v různých vědeckých či uměleckých oborech a nakonec také v architektuře samotné. Tyto asociace připomínají, že náš svět je nedílně propojený, že chování člověka určují podobné principy, které existují v přírodě a také že uvažování jakéhokoliv specializovaného oboru lidské činnosti se dnes musí odkazovat jednak k vědomí o celku a jednak k maximálnímu propojení s dalšími disciplínami, v zájmu celku i obohacení sebe sama. Výstava je manifestem Architektury reciprocity a ukazuje jak teorii přístupu k tvorbě architektury, tak její zdroj i uplatnění v tvorbě architektonického atelieru MCA, Miroslava Cikána a Pavly Melkové.