Superstudio 2018 - vítězné a oceněné projekty

1. místo : Vlakovať
Cehula Marek, Jurčo Ondrej, Longauerová Anna (FU TUKE, Košice)
Väčšina európskych, ale aj zámorských, miest je poznačená vývojovými tendenciami súčasnosti. Centrum mesta sa v dôsledku prílevu obrovského kapitálu stáva viac a viac elitárskym. Vznikajú rezidenčné projekty, ktoré sú dostupné minimálnemu počtu obyvateľov. Mesto sa segreguje. Ekonomicky homogénne štvrte podporujú kastovanie spoločnosti a miesta, na ktorých by mohlo dôjsť k interakcii rozličných povolaní, vrstiev, skupín miznú.
Na základe historického vývoja v centrách existujú územia, o ktoré nie
e obzvlášť veľký záujem. Línia železnice, kedysi záležitosť periférie, sa rozširovaním zástavby dostala do širšieho centra všetkých veľkomiest súčasnosti. Cena myslenej zástavby by sa napriek tomu na takýchto plochách nedostala na hranicu širokej dostupnosti. Zároveň súčasná politika železničných spoločností vyspelých krajín, smeruje k presadzovaniu rýchlovlakov na úkor tých nočných. Objavuje sa veľké množstvo nevyužitých lôžkových vozňov, ktoré stoja opustené na koľajiskách.
Existujúca, no často opustená, železničná infraštruktúra v kontexte mesta
 nevyužívané produkty vagónov sa preto pochopiteľne stali predmetmi premýšľania nad dostupným bývaním vo veľkom meste. S minimálnymi vstupnými nákladmi dokáže táto schéma zabezpečiť prístrešie tak ľuďom vo nančnej núdzi, ako aj záujemcom o alternatívny spôsob života.
Proces osídlenia vozňov je do značnej miery ponechaný na vôli a rozhodnutiach samotných obyvateľov. Záujemca si môže za veľmi rozumnú čiastku odkúpiť jedno či viacero kupé vo vozňoch, ktoré sú odstavené na nevyužívaných (slepých) koľajiskách v centrálnych oblastiach veľkých miest. Práve tu sa následne buduje komunita susedov, ktorí po istú dobu svojpomocne (resp. za pomoci ostatných) realizujú svoje bývanie. Spolupatričnosť a sociálna interakcia sú posilnené schémou, v ktorej je súkromné vlastníctvo redukované na priestor spálne. Zdieľanie hygienických zariadení, práčovne, kuchyne či obývačky, ktoré fungujú v rámci samostatných vozňov, je jednak katalyzátorom odstraňovania silnejúceho individualizmu a jednak ide o riešenie logické z technického hľadiska (zapojenie do sietí v mieste dlhšieho pobytu).
Vzniká malá komunita, akási pojazdná bytovka, nositeľka kultúry a aktivít
ej “posádky”. Mobilita projektu, ako jedno z hlavných špecifík, vytvára potenciál sociálno-kultúrneho obohacovania tak mesta ako aj obyvateľov vlaku. Prostredníctvom rôznorodých funkcií radených v zostave (knižnica, prednášková miestnosť, kuchyňa a jedáleň), ktoré obhospodarujú užívatelia, sa v čase “kotvenia” nástupište stáva plnohodnotným verejným priestorom s mnohými kvalitami. či už ide o workshopy, reštauračné služby, výstavy, prednášky o aktivitách komunity, dochádza tak k interakcii rôznych kultúr, generácií i povolaní, ktoré sú pre súčasné mestá tak vzácne.

---

2. místo : Kumbál
Vojtěch Marek, Petra Šebová (FA VUT, Brno)
Návrh komunitného bývania sme sa rozhodli poňať do určitej miery subverzne. Spochybňujeme stereotypné definovanie spoločenského aktivizmu, ako nutnej črty pre plnohodnotné pôsobenie v zdravej a humánnej komunite. „Společenství se zúčastněnými a šťastnými lidmi“ nie je pre každého prívetivou predstavou. Neznamená to ale, že hodnoty, ktoré do mesta „spoločenstvo“ vkladá, majú ostať pre určitú skupinu (svojou povahou odmietajúcu do „spoločenstva“ prirodzene preniknúť) vzdialené a nedostupné. Exkluzívne, napriek svojej inkluzívnej podstate. Zamerali sme sa na jednotlivcov, ktorí majú introvertný koníček-zberateľstvo. Nejde o ultimátnu stigmu, avšak niekedy sú títo ľudia vnímaní ako rarita alebo podivnosť. Práve oni sú jadrovými obyvateľmi nášho návrhu.
Návšteva zberateľských búrz, blšie trhy a veci od babičky, sú zas koníčkom, ktorému rastie atraktivita práve vďaka popularite medzi „spoločenstvom zúčastnených a šťastných ľudí“. Vzniká miesto, ktorého rezidentmi nemusia nutne byť „šťastní a zúčastnení“, avšak stáva sa aj pre nich príťažlivou lokalitou.
Ekonomický model stojí na mierne fanatickom majiteľovi domu (obdoba prevádzkovateľa mnohých súkromných galérií), ktorý návrh realizuje. Prenájom bytov je ponúknutý za zvýhodnené podmienky ľuďom vlastniacim zbierku, pričom určitá percentuálna časť (podľa obdobia) je za podmienok bežnej renty obsadená i ľuďmi bez zbierky. Objektami v zbierke môže majiteľ domu voľne disponovať (zapožičiavanie do krátkodobých expozícií), ostávajú však vo vlastníctve nájomníkov. Ak nemá nájomník dediča, po smrti prebieha dražba zbierky. Podzemné podlažie je „externým depozitárom“ rôznych zberateľov z okolia. Prenajímanie garážových alebo pivničných priestorov, je u zberateľov bežné, odľahčuje preplneným bytom. je zbierka strážená a poistená. Parter je pravidelne miestom konania burzy (zberateľská, starožitnícka, obyčajný blšák, knihy...), kde sa malá časť zisku generuje prenájmom pultov. Najväčšia hodnota je vo vytvorení charakteru prostredia, ktoré je autentickým domovom obyvateľov a miestom pre aktivity ľudí z širšieho okolia.
Návštevník sleduje linku schodiska, vedie ho popri vitrínach zbierok. Vníma jednu polohu projektu, definovanú tým, čo zberateľ, ponúkne výkladu. Podlažia majú rôzne dispozície, čo pri jednorazovej návšteve sťažuje čitateľnosť a orientáciu. (rôzna veľkosť a počet bytov, tri typy podlaží pravidelne vrstvené na seba). Objekt je analógiou zberateľstva: blúdenia, nachádzania.
Domáci sa pravdepodobne pohybuje priamou vertikálou výťahu. Za dverami bytu existuje druhá poloha projektu, paneláková klasika vášnivého zberateľa (možno introvertného hejtera), podporená v niektorých podlažiach charakteristickou „kumbálovou dispozíciou“. Hranica je nastavená výkladom/vstupom a nepresahuje medze bežného „vchodového exhibicionizmu“. Prenikanie do hlbších vrstiev domu, až k jadru, je možné budovaním vzťahu k jeho obyvateľovi.

---

3. místo : Už nikdy sám
Anna Hrušová, Michaela říhová (FUA TUL, Liberec)

Nacházíme se v centru Liberce. Co tu je? Prázdné ulice, prázdné výlohy. Lidé jsou smutní a schovaní. Veškerý život spolkla obchodní centra, kterých tu není zrovna pomálu. Děti se toulají, neví, co s časem, a tak se poflakují pod střechou temperovaných paláců „moderního světa“. Staří lidé jdou možná tak ulovit pár ranních slev, pak o nich není vidu, slechu, nikdo se o ně nezajímá. A dospělí? Ti jdou z práce rovnou k televizi. Duchaplná zábava. Unavený život plný vrásek.
o s tím?
usíme jim pustit žilou! Přisát se jako pijavice. Odsát špatné, ponechat jen to důležité. A to je co? štěstí. Jak ho dosáhnout? Kdo ví. Ale jde si ho přivodit, každý to umí, úsměvem od ucha k uchu.
en si vzpomeňte, jakou radost vám udělalo, když se na vás náhodný kolemjdoucí usmál! Tolik radosti. A nejde jinak, než mu úsměv opětovat. A smát se na další. Je to jako virus, přechází z člověka na člověka, šíří se nekontrolovatelnou rychlostí.
ak ho ale spustit?
aždé město chce být šťastné, nebo ne? A šťastné město dělají šťastní lidé. Proto je tohle iniciativa města. Chce být šťastné, a proto činí své obyvatele šťastnými.
am se přisát?
aměřme se na to, co už máme. Jsme v centru, jsou tu domy, dvory, vnitrobloky. Ale co se tu děje? Nic. A tak jsme tu nasadili pijavici. Je to jednoduché. Chceme sem nalákat mladé lidi, co po škole neví, kam se vrtnout, u rodičů už to vážně nejde a ještě by se jim hodil prostor, kde se mohou sami realizovat. Dílna, šicí, tvořivá, výuková, místo setkávání, klubovna. Mladí jsou plní nápadů a entuziasmu, ten musí ven! Infikovat ostatní a činit město šťastnějším. Ale nesmíme zapomínat i na starší a nejstarší a vytvářet pro ně nové projekty. Rádiový pořad Vrásky jedné lásky moderovaný seniory je dobrou příležitostí, jak jim nechat prostor pro naslouchání!
Pijavice se nasazuje na existující schodišťový prostor vnitrobloku, ideálně městského domu. Proč? Protože proč utrácet za výstavbu vertikální komunikace? Navíc je třeba zhušťovat. Zvyšovat pravděpodobnost, že na chodbě někoho potkáte, promluvíte a že je tu místo, kde se všichni můžete sejít v příjemné atmosféře. Takový prostor je v přízemí. Je to dílna, rádiová stanice, výuková místnost. Inkluzivní projekt města samotného, aby bylo kde předávat si radost a zkušenosti. Nad ním je z každé podesty vstup do bytu, minimálního bydlení, tak akorát pro mladého člověka, co nemá na to kupovat vlastní předražený byt a chce se postavit na vlastní nohy. Město mu tak nabízí na několik let startovací bydlení s možností sdíleného prostoru v přízemí, kde se má rozvíjet nová komunita, sousedské vztahy celého domu, vnitrobloku, ulice.
Pijavice se postupně přisaje všude, kde může. Lidé, kteří sem přicházejí, dostanou to, po čem prahnou za minimální cenu. Mají důvod se usmívat. A tak nakazí další a další a další a další... Až nezbyde nikdo, komu by na tváři visela podkova.
Socioekonomické modely
Město musí mít zájem na regulaci centra města. Jinak bude vždy docházet k jeho vyprazdňování a odchodu obyvatel na periferii, která je pro ně cenově dostupnější. Aby byly byty v centru města dostupné, pokud možno co největšímu spektru obyvatel, nemůže město dovolit, aby soukromí vlastníci souvisle ožebračovali obyvatele domu, o který se často jako majitelé ani nedovedou postarat. Stává se pak, že v centru měst žijí už jen duchové svých původních obyvatel, dům chátrá, až se jeho hodnota –
morální i fyzická – dostane na minimum. Dům pak většinou za směšnou cenu odkoupí město, vznikají tam prázdné domy bez života a s minimální šancí na záchranu nebo se musí zbourat a z vycíděného chrupu hrdého města zbyde jen nemocná dáseň.
Jak dosáhnout cenově dostupného bydlení v centru Liberce?
Přinášíme několik modelů. Vlastníkem stávajícího domu může být město nebo soukromý majitel. Cílem je vybudovat za minimální náklady cenově dostupné bydlení v centru anebo cenově dostupné pronajímatelné plochy.
Je-li vlastníkem město, pak je celý proces nejjednodušší:
-  Město přistaví ke stávajícímu domu za minimální náklady několik bytových jednotek sloužících jako sociální bydlení nebo startovací byty. Tím, že projekt vede i vlastní, může výši nájemného regulovat a zamezit tak neúměrnému zvyšování cen. 

-  Město uzavře dohodu se skupinou lidí („baugruppe“), která za své náklady (snížené o budování vertikálních komunikací) vytvoří bydlení nebo mix bydlení a pracovních prostor dle svých potřeb. Město tak napomůže zahuštění centra a omezí výstavbu na periferii. 

-  Město přistaví ke stávajícímu domu za minimální náklady několik pronajímatelných kancelářských jednotek. 
Je-li vlastníkem soukromník, může vznikat kooperace mezi ním a městem:
-  Na výstavbu/rozšíření domu v centru může získat od města dotaci na podporu rozvoje centra města a jeho oživení. Výsledkem je sociální bydlení nebo startovací byty, kde při stanovení výše nájemného má město stále slovo. 

-  Soukromník uzavře dohodu se skupinou lidí („baugruppe“), která za své náklady (snížené o budování vertikálních komunikací) vytvoří bydlení nebo mix bydlení a pracovních prostor dle svých potřeb. 

-  Na výstavbu/rozšíření domu vcentru může získat od města dotaci na zvýšení konkurenceschopnosti začínajících nebo malých podnikatelů. Výsledkem jsou malometrážní kancelářské prostory/dílny za ceny, jejichž výši může město regulovat. 

Pro všechny varianty platí, že:
-  Fungují jako preventivní opatření proti chátrání a vyprázdnění domu 

-  Bytové jednotky stávajícího domu se zatraktivňují pro další cílové skupiny (například mladé 
rodiny s dětmi), přistaví-li se v rámci investice i výtah. Výsledkem je větší diverzita. 

-  Poskytují společenský prostor přímo navazující na plochu vnitrobloku, čímž napomáhají 
k rozvíjení mezilidských vztahů, a tedy ke zvýšení kvality života v centru města. 


---

Čestné uznání : Projekt Križovatka
Ema Krakovská, Tatiana šebová, Richard Múdry (FA + FSv ČVUT, Praha)

Pri tvorbe konceptu sme vychádzali z hľadania odpovede na otázku, aká hodnota architektúry je pre nás najdôležitejšia. Silu architektúry vnímame v jej schopnosti podnecovať spoločenské interakcie a tým zvyšovať úroveň sociálneho kapitálu v spoločnosti. V dnešnej dobe je práve tento fenomén nesmierne dôležitý, pretože naša vzájomná dôvera je spochybňovaná problémami, ako napríklad utečenecká kríza. Cítime preto, že ako architekti máme povinnosť zamerať sa na vytvorenie kohéznej spoločnosti, a zastaviť tak pocity odlúčenia a osamelosti. Ako nám pripomína aktuálny víťaz Pritzkerovej ceny Balkrishna Doshi: „hlavnou úlohou architekta je služba spoločnosti.“
Ako kritérium úspešnosti projektu sme si preto stanovili integráciu okrajových komunít do spoločnosti a udržateľné vzájomné spolužitie.
Investorom a prechodným majiteľom objektu, je nezisková organizácia UNHCR (Úrad vysokého komisára OSN pre utečencov), financovaná európskymi integračnými fondami a osobnou charitou. Tá má záujem o postavenie nízkonákladového multifunkčného objektu v centre mesta, ktorý by slúžil ako integračné centrum pre odlúčené komunity v spoločnosti. Stredisko im tak dáva šancu naštartovať nový život v cudzej krajine.
Umiestnenie Projektu Križovatka do centra mesta rieši súčasný problém, ktorý je nasledovný: Utečencov sme umiestnili do táborov za mestá a považovali sme problém za vyriešený. V skutočnosti sme ho však iba odsunuli na perifériu mesta a verejného záujmu. Týmto sa integračný proces zastavil.
Stálym rezidentom objektu je poskytnuté lacnejšie bývanie, výmenou za čas venovaný utečencom: pomoc s výučbou jazyka, vybavovanie úradných záležitostí a predstavením miestnej kultúry. Z toho vyplýva, že našou cieľovou skupinou sú všetci ľudia, ktorým sa páči myšlienka spolupráce, bez ohľadu na vek, pohlavie či spoločenský status. Sme presvedčení, že to, čo na začiatku môžu rezidenti vnímať ako svoju povinnosť sa vďaka sociálnym interakciám (organizovanie hudobných a filmových akcií, spoločné večere, šport, vzájomná pomoc, atď.) zmení na úprimné priateľstvo. Z toho vyplýva, že zo spoločného bývania benefitujú obe strany.
Cieľom návrhu bolo vytvoriť dostupné bývanie pre veľký počet ľudí pri maximalizácií využitia pozemku. Hlavný princíp stavby je flexibilita rozmiestnenia jednotlivých modulov. Tie reflektujú potreby rezidentov – rozšíriť alebo zredukovať počet izieb. Cenová dostupnosť je zabezpečená využívaním repetitívnych prefabrikovaných dielov a jednoduchosťou nosného skeletu. Veríme, že tento koncept má veľký potenciál na opakovanú realizáciu aj v iných lokalitách vzhľadom na svoju variabilitu a priestorovú prispôsobivosť.
Budova stojí na pozemku 24x24 metrov, ktorý je naplno zastavaný, pričom verejné a zdieľané priestory vznikajú vo vertikálnej rovine. Priestor je v oboch smeroch rozdelený pravidelným rastrom na menšie štvorce o rozmeroch 4x4 metre. Objekt je umiestnený medzi dve už stojace stavby a vypĺňa nevyužitú “dieru“ v zástavbe. Vďaka tomu sa snaží naplno využiť voľnú plochu už v husto zastavanom centre. Komunikácia medzi podlažiami je zabezpečená vonkajším schodiskom upevneným na prednej fasáde budovy.

---

Čestné uznání : Bydlení na hraně
Alexander Storek, Jakub Wiesner (UMPRUM, Praha)
Hlavní oporou realizace projektu je „stálá složka“ obyvatel, skupina lidí ve stylu „baugruppe“ - ale omezený rámec „baugruppe“ se snažíme aktualizovat skrze větší propojení s městem a život projektu v čase chceme podpořit zavedením části bydlení, která má proměnlivé obyvatele (startup / sociální byty). Tato „proměnlivá složka“ je zároveň motivací pro zapojení se a podporu ze strany města. Další motivací pro město jsou benefity plynoucí z celkové struktury a programu projektu.
Důležité je, že „stálá složka“ obyvatel vytváří vědomí komunity, vztah k místu, stabilitu. „Proměnlivá složka“ zase přináší oživení, aktualizaci, čerstvý potenciál v průběhu času.
Do objektu jsou dále vloženy různé druhy prostorů a funkcí, které tvoří vzájemně provázanou strukturu:
V parteru se nachází volný ohraničený prostor, který může sloužit k nejrůznějším akcím – happeningy, trhy, výstavy, koncerty.
alším prvkem je vložení doplňkové funkce, která např. chybí v okolí – v našem případě mateřská školka (v návaznosti na přilehlou rezidenční zástavbu a Zš). Tato funkce slouží obyvatelům domu, může poskytovat práci lidem ze soc. bytů a zároveň je vybaveností pro město.
V rámci sebe sama se projekt dále zabývá tématem „immaterial labor” (současný fenomén nehmotné produkce, která tvoří velkou část dnešní ekonomiky a souvisí mj. s prekaritou, prací ve vlastním bytě apod.), jehož důsledkem je ztráta intimity prostoru, který měl být původně tím nejosobnějším (totiž vlastní byt) - snažíme o návrat intimity skrze společný pracovní prostor v objektu, oddělený od bydlení a přesto dostatečně univerzální a blízký pro potřeby současných forem práce.
Důležitou součástí domu jsou střešní zahrady, které slouží pro pěstování obyvatelům domu, ale zároveň mohou být místem pro práci lidí ze soc. bytů, nebo místem pro vzdělávání a hru dětí. V urbánním kontextu jsou pak výhodné pro město, tím že zachycují dešťovou vodu v místě, zpětně ji využívají (nezatěžují kanalizaci a podporují místní mikroklima). ...pěstování zeleniny a ovoce, chov včel...
Projekt je financován z vlastních (případně kolektivních) prostředků „stále složky“ obyvatel – vlastníků bytů (ve stylu baugruppe). Dále se na projektu podílí město – poskytnutím, nebo spíše „umožněním“ využití daného pozemku, investicí do sociálních bytů (proměnlivá složka) a investicí do veřejné fuknkce. Velmi cenná je také aktivní podpora ve správních procesech spojených s přípravou a realizací projektu ze strany města. Kromě předtím popsaných hodnoty generovaných strukturou projektu také město získá možnost podílet se na složení obyvatel apod.
Dalším investorem pak může být soukromá společnost / instituce, která skrze účast na sociálním projektu v centru města získá pozitivní „reklamu“ a případně možnost přímého zisku tím, že si přivlastní komerční prostor v objektu.
Místo v centru města obecně znamená exkluzivitu a vysokou cenu ve chvíli kdy se jedná o plnohodnotnou stavební parcelu. Proto hledáme místa bez využití, reziduální (zbytkové) prostory ve struktuře města, kde by nebylo normálně možné stavět, nebo by se to z různých důvodů nevyplatilo velkým developerům/investorům.
Místo musí být trochu zdeformované, ne příliš velké – svým měřítkem odpovídá malému / střednímu investorovi a není vhodné pro toho velkého.
Trhlina v městské struktuře / mimo ceny a development / nevyužitý potenciál.
Skrze konkrétní pozemek v centru Prahy ilustrujeme obecně uplatnitelný princip (case study).

Více informací >