Olověný Dušan 2017 - ohlasy porotců

ARCHITEKTURA

Jan Šépka
Dva dny procházíme školou, postupně jeden ateliér za druhým, a pozorně prohlížíme všechny vystavené projekty. První den večer, po úplné obhlídce, pociťuji nejen já, ale zřejmě všichni porotci, velkou únavu. Druhý den pokračujeme jen nad vybranými ateliéry a projekty, které nás zaujaly. Chceme si je ještě jednou více prostudovat a také společně prodiskutovat. Čteme zprávy, debatujeme, přemýšlíme o nastavení témat i priorit v jednotlivých ateliérech. I když po dvou dnech musíme vstřebat téměř 1000 projektů, jsem za to vděčný, jelikož za 10 let mého působení na škole jsem si nikdy nenašel tolik času, abych všechny vystavené projekty takto pečlivě prošel. Shodujeme se, že způsob práce v 5 ateliérech na nás působí přesvědčivě. Ateliéry Císler, Kraus & Čančík, Kuzemenský & Synek, Novotný & Koňata & Zmek a Redčenkov & Danda mají své vidění architektury, které je dobře patrné na výsledcích ve škole. Každý ateliér má zřejmou koncepci zadání tématu i způsob instalace. Ze studentských prací je vidět nasazení a zapálení jak pro vlastní projekt, tak i pro celý ateliér. Porota debatuje a neví si rady s tím, komu udělit jen jediného Olověného Dušana jak v kategorii ateliér, tak v kategorii projekt. Nechceme dělat ze studentské
outěže paralelu na superstar a klademe si otázku, zda je vůbec v architektuře možné posuzovat mezi sebou stejně kvalitní přístupy architektů nebo porovnávat návrh bytového domu s novostavbou vysoké školy, když víme, že každý je ve své kategorii výborný. Co s tím? Naše rozhodnutí v závěru večera není alibistické, nejedná se o to, že jsme se nedokázali rozhodnout komu cenu udělit. Nechceme ale udělit jen jednu cenu ani za ateliér, ani za projekt. Proto i doporučení nebo otázka pro další roky fungování Olověného Dušana. Porota se jednomyslně  hoduje na tom, že je důležité přemýšlet nad způsobem práce ve škole v rovině, která nebude vytvářet top ten hodnocení, ale ukáže tu nejvyšší kvalitu celé školy. Proto tedy udělujeme pět rovnocenných cen poroty pěti ateliérům a čtyři rovnocenné ceny poroty čtyřem projektům. Jsou stejně dobří a neporovnatelní. Již řadu let není žádným tajemstvím, že vysokou kvalitu představuje vždy jen několik ateliérů, a to díky vlastnímu nasazení a zapálení pro věc samotnou. S tím souvisí i odvrácená strana prezentovaných výsledků školních ateliérů. Možnost absolvovat FA ČVUT a nepotkat při tom vůbec architekturu je bohužel vidět na několika ateliérech i na některých vystavených projektech. Obecně platí, že to nejslabší, co je ještě škola schopna pustit, je její kvalita. Bylo by tedy dobré, kdyby se po 27 letech porevolučního fungování vedení školy pokusilo tuto spodní laťku nějak nastavit.

Lukáš Brom
Jsem rád, že také mohu říct legendární hlášku: „Dal jsem to celý!“. Dva dny od rána do večera a třetí den koukání do zdi – toť krutý život porotce OD. Co jsme tedy viděli? Já hlavně samotnou školu, byl jsem tu již dříve i na otevření, ale stále úplně nechápu smysl systému uzavřených buněk/ateliérů. Ano, je do nich okno, takže se již nemusí vyřezávat, ale je to jen okno. Dovolíte malou odbočku? Olověný Dušan vznikl jako kritický nezávislý pohled na odevzdané práce. Vytvořili si ho sami studenti, protože chtěli zpětnou vazbu na svoje úsilí. Ke stejnému jsme došli i my v Liberci a založili Ještěd f kleci. Chtěli jsme spolu soutěžit, ale i posílat blesky na špatné ateliéry, aby se probrali. Ale mám-li být upřímný, tak nejlepší (nejkrutější) zpětnou vazbu jsem vždy dostal od spolužáků. To funguje dokonale a pokud tomu samotná organizace školy napomáhá nebo alespoň neklade překážky, tím je to snazší. Tedy okno do chodby nestačí. Jak by jinak bylo možné, aby vedle skvělých ateliérů Davida Krause, Ondřeje Císlera, Borise Redčenkova a několika dalších byli hned v dalších dveřích ateliéry, kde vznikají jakési pyramidy na Slovanskou epopej, apod.? Je to škoda, protože všichni máme na víc. A také bychom pak více pochopili třeba práce z ateliéru Florián, ať už je to cokoliv. Vím, že zjednodušuji a přeháním, protože uzavřené ateliéry jistě umožňují i soustředit se na práci – no mělo by jít obojí. Pak by celá škola byla plná dokonalých projektů, my bychom přišli a v depresi rovnou naskákali z horních pater do dvorany. A nezažívali bychom nadšení, nudu, překvapivá odhalení, únavu, kafe, úžasná zadaní, ruční koláž, kde je každá dlaždička vystřižena z papíru a nalepena a celá je krásná – nelžu! Za to vše děkuji velice. Respekt SPA. Byl to zážitek a příval energie.

Pavel Buryška
V průběhu procházení ateliéry a posuzování jednotlivých projektů si nešlo nevšimnout, že budovou FA zlehka proudí čerstvý vánek. Jako by se studenti během semestru odpoutávali od bohaté nadílky úkolů „zápočtových předmětů“, přičemž svůj čas a energii soustředili tomu nejdůležitějšímu – ateliéru a ateliérovému životu. Úroveň projektů, vysoká míra jejich propracovanosti a způsob prezentace se začíná mírně zvyšovat oproti výstupům, které jsem měl možnost sledovat během vlastního studia na pražské FA. Skladba nominovaných ateliérů společně s dalšími faktory může lehce nastiňovat okolnosti této vitalizace. 
edle množství kvalitních projektů lze však v tisícovce odevzdaných návrhů vypozorovat větší množinu prací průměrných až podprůměrných. Již delší dobu je probíráno téma, do jaké míry mohou studenti, v čele se Spolkem posluchačů architektury, tuto situaci aktivně ovlivňovat tak, aby poměr kvalitních projektů dosahoval minimálně větší poloviny.
Může k posílení tohoto movementu napomoci mj. soutěžní přehlídka Olověný Dušan? Využívá vlastním statusem a formou prezentace vítězů naplno svého potenciálu?
Zdá se, že ocenění Olověný Dušan, vlastnění sošky, si získalo u studentů nálepku vysoké prestiže, což může omezovat širší podstatu této přehlídky. Jakou zprávu by však měly výsledky soutěže, v rámci stávajícího kontextu, vysílat směrem k publiku a samotnému vedení fakulty? Převahuje tendence výběru fakultní superstar anebo by měl výsledek reprezentovat selekci toho nejlepšího, co umí „největší“ česká fakulta architektury nabídnout?  
Během dvoudenní intenzivní architektonické diskuze se mj. zrodila myšlenka, která by stála za ověření. Co kdyby existoval pouze jeden Dušan? Jedna soška, jedna trofej, na jejíž podnoži by se napříč generacemi vrstvily jména oceněných autorů a ateliérů (včetně těch dosavadních). Měl by svou čestnou pozici, nejlépe v jedné z dvoran FA, stále na očích studentů, vedoucích ateliérů, vedení školy, absolventů a dalšímu publiku, nastavené zrcadlo…


Matěj Draslar
Nevěděl jsem, co očekávat. Na ČVUT jsem nikdy příležitost studovat neměl a mimo prohlídky nové budovy jsem o vyučování na fakultě měl informací pomálu. Porota Olověného Dušana byla příležitostí se moci celé dva dny, ve skvělém kolektivu, zabývat tvorbou studentů a výukou architektury na ČVUT. Na tomto místě bych chtěl SPA a porotě poděkovat.
Pokusím se shrnout svoje hlavní dojmy v roli nezatíženého a naivního návštěvníka do třech krátkých poznámek:

Kontrasty a konstanty
Je úkolem školy, aby poskytla studentům rozmanitou nabídku atelierů, ve kterých bude zastoupeny odlišné postoje k architektuře a urbanismu. Současně by ale u všech atelierů měla zajistit co nejvyšší a nejkonstantnější kvalitu. Bylo pro mě překvapivé, jak velké rozdíly panují v úrovni kvality odevzdaných prací v jednotlivých ateliérech. 

Laissez-faire a pevná ruka
Zajímavá otázka je, jak silně se snaží vedení ateliéru jednotlivé projekty řídit. Setkáváme se s různými přístupy, které se dají umístit na spektru mezi dvěma póly: na jedné straně studenti zdánlivě postrádají záchytný bod a vznikají částečně těžce uchopitelné projekty a na straně druhé mají zadání velmi jasné a vypracovávají část předem definovaného celku. Myslím si, že je pro studenty důležité vyzkoušet přístupy různé. Extrémní pozice na popsaném spektru by ale měly být ateliery voleny vědomě.

Témata a téma
V některých ateliérech jsme objevovali mezi odevzdanými pracemi mnoho různých a také velmi různorodých témat. Někdo se zabývá soutěží na novou školu architektury, někdo navrhuje továrnu, někdo rozhlednu a někdo další rodinný dům bez souvislosti s prací jeho kolegů v atelieru. Setkávali jsme se také s opačnou strategií: vedení ateliéru poskytlo tematický rámec, který celý atelier sdílel. Je jednoznačné rozpoznatelné, že soustředěním sil jedním směrem v atelieru může vzniknout diskurs na dané téma mezi studenty i vedením atelieru a jednotlivé projekty dosahují větší hloubky a kvality.


DESIGN

Jan Činčera
Vždy, když vstupuji do budovy Architektury ČVUT, pociťuji chuť studovat v těchto inspirativních prostorech. Otevřenost, komunikativnost, průhlednost, čistota, to je to, co mě fascinuje.
O to víc jsem byl nejen já, ale i kolegové porotci, rozpačitý nad prezentovanými studentskými výsledky. Sama moderní současná atmosféra budovy možná nedá vyznít jednotlivým pracím, které se často ztrácely a nebyly někdy příliš čitelné.
Krom „černého“ a pro promítanou prezentaci vhodného prostoru ateliéru prof. Karla nebyly ateliéry příliš profilované.
I v hodnocení minulých ročníků jsem zaznamenal kritiku úrovně kvality prezentovaných prací, k tomu se musím připojit i v letošním hodnocení. Jsem zvyklý pracovat s materiálem a „rukama“, proto mě, nás, ihned zaujaly dramaticky rozporuplné práce prvního ročníku – smetáček a lopatka, na jedné straně zdařilý koncept včetně provedení, na straně druhé fatální nezvládnutí. V dalších ateliérech a vyšších ročnících již takový rozpor, díky vedení pedagogů, nebyl, i když i tam by se našly kvalitativně hodně rozdílné práce.
Stále fungující a omílané tvrzení, že méně je více a že vše je v detailu a zpracování, platí i zde, právě proto jsou práce prvních ročníků tak čitelné a odhalují, že díky dobrému zadání se dá hodně rozpoznat hned na začátku.
V ostatních ateliérech, samozřejmě s výjimkami, průměr a nemnoho prací mě spontánně zaujaly.
Nesnažil jsem se příliš rozlišovat jednotlivé ateliéry i zadané úkoly, nechal jsem se unášet nápady studentů a jejich kreativitou, přímočarou přesvědčivostí jednotlivých prací.
Lepší je samozřejmě provedení jednotlivých prací přímo v materiálu a tak předměty z porcelánu nebo skla jsou přesvědčivější a více vzbuzují emoce. Hodnotit mezi sebou modely složitých elektronických zařízení, kamna, radiátory a například skleněné vánoční ozdoby není snadné. Možná právě proto nás nejvíce zaujaly právě skleněné ozdoby.

Šimon Brabec
Naší porotou hodnocené práce Ústavu designu nás až na pár vyjímek nijak mile nepřekvapily. Spousta prací působí jako hra na design. Bez povědomí ,,proč“ něco studenti navrhují, rovnou přecházejí k formálním cvičením ,,jak“ má předmět vypadat. Když mají objekt hotový, dotvoří omáčku, ideu, koncept na pár řádek. Pokud se člověk začte do doprovodných textů, vidí úplně něco jiného ve skutečnosti.
Proces práce je střelba do tmy. Chybějí rešerže, proces vývoje. Na prezentaci, která je v praxi maximálně důležitá, se neklade náležitý důraz. Nemyslím jen grafickou prezentaci, úroveň provedení modelu a prototypu. Hlavně chybí jasná formulace myšlenky. Proč je lepší
miniaturní krabičku wifi modemu schovat do mísi na ovoce připoutané neustále kabelem ke zdi? Adekvátní odpověď není prohlášení wifi krabičky za ošklivou, to nemůže nikdy obstát. Proč je lepší archetypální trubková kamna schovat do kapotáže? Základní teoretické poučky jako ,,méně je více“ není z prací nijak cítit. Jednotlivé ateliéry jsme mezi sebou neprovnávali, každý je zřetelně jinak profilovaný. U vysloveně slabých prací jsem si kladl otázku nad úlohou pedagogického vedení. Zda není v silách vedoucích trochu více zasáhnout do procesu práce a rozšířit studentovi obzory.

Ondřej Krynek
Být porotcem v Olověném Dušanovi je velká čest a zároveň zodpovědnost. Počet hodnocených projektů napříč všemi ateliéry, včetně přípravných, nebyl malý a svědomitě nominovat vyžadovalo pečlivě prostudování předložených materiálů. Už ty ukazovaly kvality jednotlivých projektů a potažmo i studentů.
Větší než očekávaná část projektů byla příjemným překvapením. Na těchto bylo vidět, že studenti jsou schopni vymyslet špičkový projekt na konkrétní zadání, vypracovat v rámci svých možností dokonalý model a připravit velmi slušnou prezentaci. Samozřejmě vyskytla se tu i velká zklamání a to i ve vyšších ročnících.
Jednoznačně potěšující byla zadání ve spolupráci s dalšími subjekty, především komerčními společnostmi, díky kterým se student přiblíží reálnému zadání. Právě tyto práce působily v součtu nejlepším dojem.

Více informací >