III. Cena Bohuslava Fuchse - oceněné projekty

Příběhy místa – Mendlovy zahrady
autor: Bc. Hana Typltová, 5. ročník
vedoucí práce: prof. Ing.arch. Ivan Koleček

Mendelova zahrada - koncepce:
Johann Gregor Mendel je považován za otce genetiky, jednoho z nejdůležitějších vědních oborů současnosti. Důstojnost tohoto „titulu“ a složitost dané problematiky nás může svádět k představě Mendela jako vážného vědce zavřeného v nějaké laboratoři. Cílem projektu Mendelových zahrad je představit Mendela jako člověka, který se dennodenně staral o zahradu, věčně měl boty od hlíny a svým rostlinám přezdíval „moje děti“.
Mendelovy zahrady ukazují návštěvníkovi všechny druhy rostlin, se kterými tento mnich pracoval, od nádherných okrasných květin po nejobyčejnější zeleninu. Zároveň slouží jako vzdělávací pomůcka – nejmenším dětem ukazuje, kde se vlastně berou plodiny, které ony znají jen z regálů supermarketů, starším představuje různorodost a vývoj forem jednotlivých druhů rostlin.
Ve východní části zahrady je terén upraven do teras, zde jsou pěstovány různé druhy rostlin. V západní části je v přirozeném svahu ovocný sad.

Klášterní zahrada – koncepce:
Klášterní zahrady jsou zajímavým dokladem historického vývoje zahradní architektury. Středověký pojem hortus conclusus označoval uzavřenou zahradu, která byla metaforou ráje – byla proto oddělena od okolního hříšného světa zdí, budovou kláštera nebo hradbami. Součástí klášterní zahrady byla obvykle zahrada lékařská (hortus medicus), mniši ale pěstovali i rostliny užitkové (zeleninu, ovoce) a dokonce i okrasné. Klášterní zahrada plnila samozřejmě také funkci kontemplační, sloužila mnichům k modlitbě a rozjímání.
Nejinak je tomu i v případě augustiniánského kláštera v Brně na Starém Městě. Zahrada oddělená vysokou cihlovou zdí od ruchu Mendelova náměstí dnes již ale plní jinou funkci než je užitková zahrada. Jedná se v podstatě o park vhodný k procházce, posezení a rozjímání. Důležitá je i funkce kulturně vzdělávací, zastoupená působením Mendelova muzea.
Cílem projektu je co nejvíce podpořit dnešní charakteristiku klášterní zahrady, a to výraznějším zapojením muzea do dimenze celého kláštera prohlídkovým okruhem v exteriéru a vybudováním nových zákoutí pro relaxaci. Stejně jako v muzeu, bude se v zahradě přecházet od jednoho exponátu k druhému (jednotlivé pavilony).
Jako odkaz na dřívější funkci klášterní zahrady a působení Mendela v ní bude fungovat druhá část projektu – Mendelovy zahrady v jižním svahu nad klášterními budovami.

---

Příběhy místa – Mendlovy zahrady
autor: Bc. Karolína Mikitová, 5. ročník
vedoucí práce: prof. Ing.arch. Ivan Koleček

Zadání
V Itálii zhruba 5 km západně od města Tivoli se nachází jeden z nejpozoruhodnějších pozůstatků antické architektury.  Je jím Hadriánova vila, velkolepá císařská residence rozkládající se na rozloze asi 120 hektarů. Vila může být  skvělou architektonickou učebnicí díky své bohatosti typů prostorů, jejich formy, funkce a způsobu stavění.
Dnes napůl archeologickým místem se stává v naší ateliérové práci základem v úvahách o stavění v kontextu jejího sousedství, měřítka, krajiny.
Vila je každoročně navštívena tisíci turistů a odborníků, bohužel však v současné době zcela postrádá vyhovující zázemí.  Naším úkolem je tedy vytvoření sídla nadace sloužící především k lepšímu poznání a zachování tohoto jedinečného místa. Centrum bude obsahovat muzeum se stálými expozicemi, dočasné výstav, dále pak studovny sloužící na pořádání architektonických a archeologických workshopů, malou knihovnu, administrativní centrum, obchod a kavárnu.

Urbanismus
Při výběru umístění nám byla poskytnuta obrovská svoboda, protože zadané území mělo rozlohu podobnou té ve Vile. Důležité tak na začátku bylo především vybrat správné umístění v návaznosti na Vilu, sousedící vesnici  i správnou dopravní obslužnost.  Můj výběr vycházel ze dvou základních faktů:
1. Dopravní spojení na nedaleké město Tivoli - absolutní většina turistů přijede, nebo naopak odjede tímto směrem. Což souvisí s faktem, že se tu nachází druhá turisticky vyhledávaná vila.
2. Přímý vstup do areálu Hadriánovy vily. Ačkoliv bylo zadané území obrovské, prakticky se nenacházelo v bezprostředním sousedství  areálu .  Vzhledem k faktu  že vila je v současné době velmi obtížně čitelná , rozhodla jsem se celou nadaci pojmout jako bránu do jiného světa , kde budou návštěvníci pomocí expozic rekonstruujících původní stav a fungování vily  připraveni na její návštěvu.  Aby bylo možné docílit této návaznosti na areál , rozhodla jsem se částečně rozšířit území Vily až po hranici komunikace a zároveň pracovat s geomorfologickým profilem oblasti. Zvolená parcela se nachází ve svahu a nadace tak využívá změny výškových úrovní ve svůj prospěch. Část stavby se nachází ukrytá pod zemí takže se na první  pohled jeví  celý objekt mnohem menší. 
i přesto stavba svými rozměry reaguje především na proporce Hadriánovi vily , nikoliv na strukturu okolních staveb. Při návrhu je uvažováno znovuobnovení původní historické cesty a parkoviště je přesunuto na ni. Komunikace přejíždí částečně po střešní konstrukci podzemní části stavby.

Koncepce
Záměrem bylo vytvoření Centra , které se stane přirozenou součástí vily , nikoliv vesnice. Nadzemní část je vzhledem k teplému klimatu po vzoru italského atriového domu zcela obrácena do svého vnitřního světa a stavba se otevírá  až na území vily.  Jednotlivé funkce jsou v rámci objektu řešeny na rozdílných  výškových úrovních. V nadzemní části se nachází studijní centrum a pod zemí naopak prostory výstavních  expozic a zázemí. Díky vnitřní orientaci jednotlivých funkcí  však stále dochází k vzájemné vizuální interakci mezi rozdílnými uživateli ( turisté, architekti, archeologové). Centrum architektury a archeologie je provozně sloučeno v jeden celek, protože toto spojení může být přínosem nových impulzů pro obě strany. Vstupy do jednotlivých provozních celků se nacházejí uvnitř atria, což bylo umožněno nadzvednutím jednoho z cípů stavby, na jehož místě tak vznikl průchod. Prostor atria je tvořen systémem ramp a schodišť ,v letních měsících navíc bude sloužit jako příjemný pobytový prostor pro účastníky workshopů.

---

Svitavské nábřeží – zásahy
autor: Bc. Zdeňka Sedláková, Bc. Linda Píšová, Bc. Lenka Gulačová , 5. ročník
vedoucí práce: doc. Ing.arch. Gabriel Kopáčik, Dr.

Projekt se věnuje problematice městských nábřeží. Zahrnuje teoretickou část podloženou studiem literatury, analytickou část vycházející především z vlastních průzkumů v terénu a rešerši referenčních projektů. Tyto části jsou shrnuty v brožuře Analýzy. Navazuje soubor navržených zásahů pro zlepšení kvalit, obyvatelnosti a využitelnosti lokality obsažený v brožuře Zásahy. V závěru budou získané znalosti využity pro zpracování diplomové práce.
Během čtyř semestrů se věnujeme práci pod jednotícím titulem „Nová nábřeží.“ Hlavním cílem je vytvoření dostatečné teoretické a názorové základny pro zpracování a obhájení diplomové práce v příslušném rozsahu a kvalitě a zároveň obohacení a prohloubení dosud získaných znalostí s důrazem na oblast urbanismu. Zároveň bychom rády prací poukázaly na problematiku brněnského nábřeží Svitavy, které považujeme za místo s obrovským potenciálem, bohužel značně nedoceněné. Cílem práce je tedy i potenciální navození veřejné diskuze na téma Svitavské nábřeží.
Jako studentky magisterského programu se připravujeme pro samostatnou projekční i řídící činnost, proto rovněž naše práce bude samostatná, vycházející z vlastní iniciativy a zájmu o danou oblast. Rovněž se budeme seznamovat se současnými trendy a tendencemi ve světě a samy budeme přispívat svými myšlenkami k jejich rozvíjení v našem prostředí.

---

Krásná a nová FAVU
autor: Jakub Ertl, 2. ročník
vedoucí práce: prof. Ing.arch. Petr Pelčák

Súčasný stav:
V súčastnosti je fakulta výtvarných umení rozdelená do dvoch objektov. Tento stav je z prevádzkového hradiska problematický. Objekt nachádzajúci sa na rybárskej ulici nevyhovuje typologický a je v zlom technickom stave. Preto navrhujem sanáciu súčastného objektu a výstavbu novej budovy.

Koncept:
Fakulta: Nakoľko aj umenie podlieha moderným trendom, vznikajú v súčastnosti na Fakulte výtvarných umení odbory s rôznymi nárokmi na priestor, osvetlenie, či technické zabezpečenie. Z tohto vychádza hmotové riešenie, ktoré rozdeľuje fakult do piatich solitérnych objektov. Štyri objekty s ateliérmi a jeden s administratívnou funkciou. V jednotlivých objektoch sú ateliéry rozmiestnené na základe podobného zamerania a teda s podobnými nárokmi na prevádzku.
Ateliér: Základnou jednotkou sa stáv takzvaný „veľký" ateliér, vhodný pre sochárov, či maliarov. Tento ateliér je dispozičné otvorený a má veľkú svetlú výšku. Takýchto ateliérov je v celom areáli dokopy osem, vždy dva v jednom objekte. Do ohto priestoru je možné vložiť medziposchodie a rozdeliť tak, priestor na menšie ateliéry vhodné na prácu s počítačom a podobne. Budovy sa tak stávajú variabilné pre meniace sa potreby súčastných, poprípade no vovznlkajúclch  odborov. Každý  takýto ateliér má pod sebou   umiestnené podlažie, v ktorom je sústredené sociálne zázemie, kabinety pedagógov, či niektoré špecializované  učebne. Sklady materiálu a niektoré dielne sa nachádzajú v podzemnom podlaží.
Záhrada: Veľký dôraz je kladený na prezentáciu fakulty a teda umeleckých diel vytvorených rukami študentov. K tomuto účelu slúži záhrada, v ktorej sú umiestnené inštalácie a celé prvé nadzemné podlažie objektov ateliérov. tento priestor je cez deň prístupný verejnosti a prináša tak aditívnu kultúrno-odpočinkovú funkciu ľudom z najbližšieho, ale aj širšieho okolia fakulty.
Konštrukcia: Skladá sa zo železobetónového stužujúceho jadra, v ktorom je umiestnené schodisko, ktoré slúži ako chránená úniková cesta a osobno-nákladný výťah s nosnosťou dve tony pre potreby sochárskych ateliérov. Na toto jadro nadväzuje oceľová konštrukcia z vieren deelo vých nosníkov cez celú výšku poschodí so zázemím. Podlahy tak majú vysokú únosnosť opäť najmä pre potreby sochárskych ateliérov. Tienenie zabespečujú vertikálne hliníkové lamely na fasáde. Každé okno je vybavené tieniacimi roletami.

---

Tribute to cs democracy / Tribute to Václav Havel
autor: Alžběta Sedláčková, 2. ročník
vedoucí práce: Ing.arch. Jan Mléčka

Památník Václava Havla je obtížné téma, které jsme alespoň částečně pochopili až po několika debatách.  Z mého pohledu jsem dospěla k názoru, že člověk, jako byla Havel, nedělal nic jen aby mu po jeho smrti, či ještě za života někdo postavil památník. Myslím,  že největší poctu mu prokážeme, když půjdeme v jeho stopách, když budeme pracovat na cestě ke snu, k ideálu, který byl pro Havla tak typický.
A tak jsem si z práce pana prezidenta, slavného disidenta ale též spisovatele, dramatika, vypíchla několik pojmů, kterých jsem se nadále držela. Divadlo, slovo, diskuse, komunikace, člověk.
Vzniklo seskupení několika objektů, divadelní platforma a několik laviček/víceúrovňových laviček, které jsou na půdorysné stopě kruhů různých poloměrů. Díky tomu vznikají mezi lidmi zajímavé interakce a ty jsou tím poselstvím památníku.