František Cubr

1936-38 Nájemní dům na rohu Žitné a Štěpánské ul. v Praze (F.Cubr, Z. Hölzel, V. Obrtel)
1936-38 Kolonie rodinných domů v Chotěboři (F.Cubr, Z.Pokorný)
1939 Vnitřní zařízení pavilonu Československa na výstavě v New Yorku (F.Cubr, Z.Pokorný)
1940-42 Rodinný dům v Seči (F.Cubr, Z.Pokorný)
1940-45 Vnitřní zařízení, výstavy, užitá grafika pro projekční atelier Kotva (se Z.Pokorným)
1946 Československá expozice ve Stockholmu (F.Cubr, Z.Pokorný)
1947 VIII. Trienále Miláno (F.Cubr, Z.Pokorný)
1948 První československá průmyslová výstava v Moskvě (F.Cubr, Z.Pokorný)
1948 Letní domy u Sečského jezera (F.Cubr, Z.Pokorný)
1948 Adaptace a vnitřní zařízení I. poschodí Veletržního paláce v Praze (F.Cubr, Z.Pokorný)
1948 Výstava 100 let českého národního života v Kroměříži (F.Cubr, Z.Pokorný)
1949 Druhá československá průmyslová výstava v Moskvě (F.Cubr, Z.Pokorný)
1949 Československá expozice na veletrhu v Paříži, (F.Cubr, Z.Pokorný)
1949 Československý pavilon a výstava na veletrhu v Bruselu (F.Cubr, Z.Pokorný)
1950-52 rekonstrukce Dětského domu v Praze (F.Cubr, Z.Pokorný)
1950-53 Soubor interierů velvyslanectví ČSR v Moskvě (F.Cubr, Z.Pokorný)
1950-53 Československé expozice v Damašku, v Bejrůtu, v Káhiře
1955-58 Československý pavilon a expozice na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu (F.Cubr - vedoucí projektant, J.Hrubý, Z.Pokorný)
1959 adaptace kina "Moskva" v Praze na Laternu Magiku (F Cubr, J.Hrubý, Z.Pokorný)
1959 Československá expozice na veletrzích v New Yorku a Montrealu
1959 Výstava o bruselském pavilonu Československa v Praze (F.Cubr, J.Hrubý, Z.Pokorný)
1960 Řešení Strahovského areálu a okolí ke II.celostátní spartakiádě (F.Cubr,J.Hrubý,V.Formáček,J.Kándl)
1960 Přenesení a rekonstrukce československého pavilonu a restaurace z EXPO Brusel 58 do Prahy  (F.Cubr, J.Hrubý, Z.Pokorný)
1960 Československá expozice na veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem (F.Cubr, J.Hrubý, J.Pilař)
1960 Typizace vnitřního zařízení Československých zastupitelských úřadů (F.Cubr, Z.Pokorný)
1961-65 řešení sportovního areálu a studentského města v Praze, Strahov (F.Cubr, J.Hrubý, L. Hanf, V.Formánek, St. Franc, J.Kándl)
1961 Československá expozice v Barceloně
1962 úpravy a zařízení Tylova divadla a Kolowratského paláce v Praze (F.Cubr, J.Hrubý, Z.Pokorný)
1962 Mezinárodní výstava keramiky v Praze (F.Cubr, J.Hrubý, Z.Pokorný)
1962 I. světová výstava poštovních známek Praga 1962 (F.Cubr, J.Hrubý, Z.Pokorný)
1963-64 Obrazárna Pražského hradu- stálá expozice Rudolfinských sbírek (F. Cubr, J. Hrubý)
1965-67 Expozice Československa na světové výstavě EXPO 67 v Montrealu (F.Cubr, J. Hrubý, Z.Pokorný, spolupráce Z.Nováková)
1967-68 část interierů Bratislavského Hradu (F.Cubr, D.Martinček, F.Milučký, J.Hrubý, Z.Pokorný)
1969 Kajetánské zahrady Pražského hradu (F.Cubr , J.Hrubý , zahradní úpravy 1974 O.Kuča)
1967-71 Rekonstrukce Jiřského kláštera na Pražském hradě (F.Cubr, J. Pilař)
1969-76 Stálá expozice starého českého umění Národní galerie v Praze, Jiřský klášter, Pražský hrad (F. Cubr, J. Pilař, spolupráce Z. Nováková)
1971-74 Galerie výtvarného umění v zámku Bruntál (F.Cubr, Z.Nováková)
1970 Restaurace Lukulus v pražském Mánesu (F.Cubr, Z.Nováková)
1974 část interierů hotelu Intercontinental v Praze (F.Cubr, Z.Pokorný, spolupráce Z.Nováková)
1972-75 Československé velvyslanectví v Athénách (F.Cubr, J.Hrubý,Z. Pokorný)
1969-79 Ústřední telekomunikační budova v Praze (F.Cubr, J.Hrubý, Z.Pokorný,V.Oulík, F.Štráchal)

1947 - Zlatá medaile a Velká cena VIII.trienále v Miláně (se Zd.Pokorným)
1958 - Velká cena EXPO`58 v Bruselu (s J.Hrubým a Zd.Pokorným)
1959 - Nositel Státní ceny
1965 - Zasloužilý umělec

---

K osobnosti Františka Cubra

Zdenka Nováková

S Františkem Cubrem jsem sdílela deset let pracovního úsilí - pro něho to byla závěrečná fáze života, pro mne velké privilegium...
Byla jsem z jeho prvních žáků a diplomantů (na Fakultě architektury ČVUT v Praze). Já jsem navíc měla to štěstí, že jsem současně pracovala i jako pomocná studentská síla na jeho ústavu, takže jsem měla možnost zblízka poznávat jeho myšlení, výtvarnou logiku, lidské, měřítko, porozumění a důvěru - věci, které jsem později, v realitě tvrdé praxe postrádala. [1]
Naše vlastní spolupráce totiž započala až po mé několikaleté intenzivní praxi v Krajském projektovém ústavu v Praze, kam jsem nastoupila po mém absolutoriu a kde jsem odevzdala v krátkém čase hodně práce, také soutěže. Byly to právě moje pracovní výsledky, které se pak staly určujícím důvodem že si mne František Cubr vybral jako svou asistentku (v konkurzu na místo odborného asistenta ČVUT), což bylo pro něho typické avšak zdaleka ne tak samozřejmé v té době. Stala jsem se tedy jeho asistentkou ve škole, ale od začátku bylo jasné, že důležitou součástí naší spolupráce bude - kromě pedagogického úvazku - práce projektová. První prací v týmu F.Cubr, J.Hrubý, Z.Pokorný, které jsem se účastnila byla expozice Československa na světové výstavě v Montrealu 1967. Byla to krásná práce - s prostorem plným barev a umění...
Základem koncepce expozičního celku naší účasti na EXPO 67 v Montrealu bylo předvést naši kulturu a její bohaté historické kořeny na půdě "nového světa", kde lidé tehdy sotva věděli o existenci Československa. Tento záměr byl architektonicky a výtvarně řešen ve čtyřech částech expozice: Sál staletí s tajemnou atmosférou středověku byl věnován naší gotické minulosti, Sál tradic předvedl naše barokní dědictví (mimo jiné zde byla dlouhá stěna složená z diapozitivů - zezadu prosvícených, jejíž každý čtvereček 20x20 cm ukazoval jiný barokní kostel či kostelík v krajině. Již sama tato kvantita mluvila za vše...) Další část - Současnost - byla věnována sklářskému umění - výtvarná díla v obřích rozměrech vytvářela imaginární krajinu - les odrážející se na vodní hladině... - což nepřímo poukazovalo na vysokou úroveň nejen našeho současného umění, ale i technického zázemí v této oblasti. Celou expozici uzavíral Sál scénografie. Celkově expozice působila bohatstvím věcí, které za mořem neexistují.
Na počátku roku 1968 byl František Cubr vyzván, aby nastoupil na pražskou Akademii výtvarných umění jako vedoucí profesor školy architektury. Vybrali si ho jako jediného kandidáta profesoři sochařských a malířských škol AVU - určitě pod vlivem úspěchu v Montrealu 67, kde byla prezentována celá řada soudobých výtvarných děl. [2] Vzal mne s sebou jako svou asistentku.
Na AVU kolem něho vzniklo jedno z mála míst, kde bylo všem dobře: bylo naplněno atmosférou důvěry a svobodné tvůrčí práce.V nejistých dobách " k nám " přicházeli se nadechnout a pohovořit také mnozí přátelé...
Toto vyjímečné ovzduší spojené s osobností Františka Cubra přitahovalo nadané žáky; přicházeli jednak tzv. řádní - po třetím ročníku ČVUT -, ale také absolventi fakulty architektury. Ti pak v závěru měli více titulů než jejich kantor - jak on sám s úsměvem komentoval. Řada z nich dnes představuje špičku české architektury.
Vedle pedagogických věcí jsme se věnovali svým projektům: na začátku našeho působení na AVU František Cubr s Josefem Pilařem dokončovali práci na projektu rekonstrukce stavby Jiřského kláštera, já jsem pokračovala na Chemapolu (PZO Chemapol-Investa v Praze). Kromě těchto dlouhodobých úkolů jsme řešili různé zakázky společně - ovšem často i dlouho do noci, o svátcích a nedělích... Vzpomínám si na galerii umění, kterou jsme projektovali v bruntálském zámku , také na restauraci Lukulus v pražském Mánesu (dnes již nedochovanou).
Zajímavá byla práce na interierech hotelu Intercontinental. Autoři budovy - Karel Filsak, Jaroslav Švec, Karel Bubeníček - svěřili interiery jiným atelierům. Vše se pak vzájemně konzultovalo ve smyslu komplexního díla (koncepce interierů v přízemí na příklad ovlivnila řešení fasády). V našem týmu - v kolektivu Františka Cubra - jsme měli na starosti Pražskou restauraci v přízemí, vinárnu, lidovou restauraci, jednací salon. Každý z těchto prostorů měl svou zvláštní atmosféru (potvrzenou volbou materiálů, barev, detailů, individuálně řešeným nábytkem a osvětlovacích prvků), která byla dotvořena zařazením výtvarných děl speciálně vytvořených na dané téma. Výtvarní umělci byli vybráni tak, aby jejich typické umělecké zaměření korespondovalo se zamýšleným výrazem prostředí. Tak například nástropní malba Vladimíra Tesaře (autor ilustrací Fausta) v tomto smyslu potvrzovala tajemnost pražského podsvětí ve vinárně, shluky svítidel Vladimíra Janouška v Pražské restauraci navazovala na pocit řemeslné dílny staré Prahy apod.
Kolem roku 1970 začala naše společná práce na expozicích a interierech v Jiřském klášteře na Pražském hradě a následujících pět let jsme řešili a kreslili celý komplex expozičních celků od prostorových řešení až po ty nejmenší detaily... Výsledkem byly stovky výkresů obří velikosti. [3]
Realizace se táhla až do pol. 70. let a souběžně se ještě dělal projekt. Po částečné kolaudaci stále ještě nebylo vše hotovo, některé věci nenakresleny.
V lednu 1976 jsme ve škole slavili 65. narozeniny Františka Cubra, šedesátých šestých se už nedožil. Já jsem pak v Jiřském klášteře dotáhla co bylo třeba a řadu dalších let jsem řešila různé dosud nevyužité prostory a reinstalace tak, aby základní koncepce byla zachována.

František Cubr byl v rámci české architektury ojedinělou osobností. Pracoval s uměleckou erudicí, ale též s vysokou kázní a uměřeností na poli, na které mnoho architektů nevstoupilo: jeho vize architektury - to byl svět harmonie, vyváženosti rozumu a lidského cítění, kde výtvarné prostředky - tvary, barvy, výtvarná díla, každý detail - umocňovaly dramatickou koncepci a filozofický podtext díla.
Nepracoval nikdy sám - oporou mu byl vždy tým - u velkých úkolů by to jinak ani nebylo možné.K vůdčí roli v týmové práci ho předurčil nejen talent, ale také lidská stránka jeho osobnosti: jeho poctivost, schopnost dorozumět se, prosadit myšlenku, řešit s úsměvem sebevětší problémy ale i jeho laskavost, láska k lidem, schopnost kontaktu...
Osobnost a dílo Františka Cubra nás upozorňuje na základní životní hodnoty - myslím, že v tom tkví jeho nadčasovost.

---

[1] Ve svých přednáškách František Cubr upozorňoval na souvislost interieru s vnější podobou a pojetím stavby, na to, že se jedná o celek, v jehož vnitřním prostředí se odehrává život...
Tato zdánlivě tak přirozená a samozřejmá formulace smyslu architektonické práce nebyla ještě na přelomu padesátých a šedesátých let stále brána na zřetel (a i dnes najdeme příklady kdy zůstává nepochopena). Architekti se zabývali vnějšími formami stavby a interier je nezajímal - nepovažovali jej za svou profesi. Vnitřní prostory pak byly dodatečně svěřovány výtvarníkům - "interieristům", kteří pracovali bez vazby na rukopis stavby. Život uvnitř se pak musel podřídit prostorovému tvaru stavby - v řadě příkladů nevhodnému pro daný účel - anebo se vylepšoval pomocí vestavěných dekorativních prvků. To se týkalo i výstavních pavilonů, kde "vnitřek" se řešil spíše nahodilým zařazením výtvarných soliterů bez hlubšího celkového záměru.
V této situaci František Cubr přichází s myšlenkou organizace architektonického týmu, který by se zabýval komplexním pojetím architektury, t.j. se znalostmi v obou oblastech - stavby i tvorby vnitřní architektury. V r. 1949 založil a vedl první takto zaměřený atelier. Výstavy se ukázaly být důležitou součástí práce jeho týmu - motivovaly k neustálému hledání a ověřování možností výrazových prostředků, umožňovaly poměrně rychlé experimentování. Výsledkem soustavné práce na tomto poli a potvrzením její oprávněnosti pak byl úspěch na světové výstavě v Bruselu 1958 (František Cubr byl tehdy pověřen vedením celé akce "Brusel", takže jeho zodpovědnost nespočívala jen ve spoluautorství pavilonu, interierů a exterierů, ale měla mnohem širší záběr - od přípravy, průzkumů po celkovou koordinaci rozsáhlého týmu spolupracujících výtvarných umělců).

[2] Československá účast na EXPO Brusel 58 - kromě cenného příkladu a vlivu v oblasti architektury samé - znamenala navíc první otevření cesty pro abstraktní umění v Československu. Naše expozice v EXPO Montreal 67 ještě více zdůraznila výrazové možnosti architektonického celku se spoluúčastí výtvarných děl. Stala se vzorem řešení této citlivé oblasti, vyzdvihla význam myšlenkového podtextu a pevného určení úlohy výtvarného díla v kompozičním celku. Znamenalo to mnoho v době, kdy zařazení výtvarného díla do architektury bylo víceméně chaotické anebo se ponechávalo na neodborném uživateli. Nový pohled na architekturu interieru (nejen výstavního) jako na dramatický útvar scénáristicky připravený se stal přitažlivým příkladem a v podstatě předznamenal celý další vývoj v oblasti spolupráce architektů s výtvarnými umělci.

[3] "rekonstrukce" Jiřského kláštera byla vlastně záchrana památky v havarijním stavu. Od 19. stol. byla využívána jen jako skladiště či kasárna, naprosto neudržována. Stavba vyžadovala nezbytné zásahy stavební a technické - zabezpečující především statiku - pochopitelně s respektem a šetrností ke všem zachovalým hodnotám. Pro následné udržování a péči o rekonstruovanou stavbu bylo důležité najít vhodnou funkci - a díky atmosféře 60. let se podařilo prosadit funkci galerijní (dříve se uvažovalo o Památníku dějin československého lidu), která by zajistila důstojnou úroveň a také návštěvnost.
Souběžně s úvahami o objektu samém vyvstala skutečnost, že Národní galerie měla nádherné sbírky starého českého umění, avšak v depozitářích, ve stísněných podmínkách a hledala se možnost jak tyto soubory ukázat veřejnosti. Spojením těchto dvou okolností - už v průběhu záchranných prací - pak vznikla myšlenka oživit Jiřský klášter vytvořením stálé galerijní expozice. Na práci se podílel celý tým uměleckých historiků Národní galerie, řešilo se mnoho problémů.
Pro řešení samotné expozice se nejprve provedly jednotlivé podrobné anylýzy výstavní náplně a prostorových možností - výsledná koncepce se pak ověřovala ve variantách a v následné studii, která určila zásadní rozmístění jednotlivých expozičních souborů do prostorových částí: pro ranou gotiku bylo vybráno podzemí, pro vrcholnou a pozdní gotiku pak přízemní včetně ambitu tak, aby přirozená atmosféra historického prostoru s dochovanými atributy (zejména klenby) odpovídala okruhu exponátů a umocňovala celkový výraz. Ten byl dotvořen volbou materiálů a tvaroslovím souboru vnitřního zařízení. Přitom byl sledován záměr, aby se co nejlépa uplatnila nejen historická stavba, ale i každý jednotlivý exponát. První patro - stavebně zcela zničené a bez uměleckohistorické hodnoty - bylo určeno baroknímu souboru, který vyžadoval větší odstupy. Nově navržené dělící stěny zde vytvořily enklávy pro jednotlivé okruhy rozsáhlé sbírky a jejich barva byla volena s ohledem na tento záměr. Jejich povrchová úprava byla řešena tehdy unikátním způsobem - směsí, která vytvářela dojem mramoru (dnes je to běžná záležitost, ale tehdy se musela vyvinout speciální technologie. Ostatně stejně tak se řešily individuálním návrhem a provedením i jiné věci - povrchové úpravy kovu, dřeva...).
Soudobý projev - soubor výstavního zařízení, osvětlovacích prvků - stupněm své výraznosti směřoval k vyjádření souřadného vztahu minulosti a přítomnosti - úcty k památce, ale i kontinuity vývoje. Vzhledem k tomu, že šlo o stálou expozici věnovala se pozornost každému jednotlivému exponátu - znamenalo to řešení nekonečného počtu individuálně navržených soklů, stojanů, pozadí, vitrin, ale i svítidel se všemi detaily (v té době nebyl u nás žádný výběr z hotových výrobků a neexistovaly počítače - vše se kreslilo ručně na pauzovací papír...).

diplomanti na Ústavu interieru a výstavnictví prof. F.Cubra na Fakultě architektury ČVUT 1962-1968:
1962 - Eva Jiřičná, Daniel Špička, Josef Vrana, Jiří Kantůrek, Josef Kales
1963 - Miroslav Kohout, Jaroslava Košinová - Šimoníková, Zdenka Smítková - Nováková
1964 Vladimír Fencl, Jiří Miláček
1965 Karel Hotový, Ivo Kučírek, Zdeněk Rothbauer
1966 Jan Bahník, Radim Boháček, Milan Černík, Viktor Černý, Jarmila Jílková
1967 Václav Aulický, Vladimír Štulc, Jan Vrana
1968 Václav Mezera, Emil Přikryl, Vladimír Toms, Dalibor Vokáč

Kromě diplomantů všichni žáci FA ČVUT v létech 1961-67 (kolem dvou set) absolvovali přednášky a cvičení u F.Cubra v předmětech Interier a Výstavnictví.

diplomanti na Akademii výtvarných umění v Praze - škola architektury prof. F.Cubra 1968-1977
1968 Miroslav Diviš, Ivan Gürtler, Josef Petržilka
1969 Eduard Augustin, Jiří Mojžíš, Michal Škrovina
1971 Antonín Jeníček, Martin Souček, Jiří Suchomel, Vladimír Štulc, Rudolf Šulc, Dalibor Vokáč, Jan Vrana, Bernard d´Ambros
1972 Václav Girsa, Vojtěch Karták, Vratislav Kučera, Stanislav Picek, Emil Přikryl, Stanislav Švec
1973 Jan Dvořák, Igor Filipovič, Karel Filsak, Helena Fišárková, Jan Friedl, Václav Králíček, Zora Krejčí -Martinová, Aleš Moravec, Miroslav Suchý
1974 Jiří Malý, Klára Pytlová
1975 Daniela Fenclová, Jan Novotný, Pavel Provazník, Petr Kovář
1976 Tomáš Bitnar, Robert Imrich, Michal Gabriel
1977 Ivona Suchá, Ivan Božuk, Marie Davidová, Jan Hammerschmied, Jaroslav Kosek, Jiří Liesler, Jiří Mach, Michal Mohelský, Beryl Schútznerová - Filsaková, Věra Sússerová, Hana Zachová, Jiří Pošmourný