Zaječák
mrkev, mrkev, samá mrkve
ale tady někde ta chalupa už musí být
Starej Bureš pamatuje ještě časy, kdy na Zaječáku nevládly Brady. Zaječí kolonie neměla tehdy slitování a pořádala nájezdy na všechno co mělo listy, místní pomalu opouštěli své statky.
Dneska už nikdo vlastně neví proč, říká se že snad na radu architektů z Prahy, se rozhodly osídlit staré stavení na konci vsi s názvem Zaječí Důl jednoho dne Brady z Rašíňáku. V místních lesích se špitá, že Brady podepsaly se zajíci dohodu, jejíž obsah nikdo nezná, ale s jejich příchodem do Zaječího dolu zde zavládl provždy klid. Co je však jisté, že zajíci mohou užívat Zaječák, (tak se chalupě mezi místními říká) kdykoliv se jim zamane. A tak dodnes vlastně nikdo neví jestli bydlí Brady u zajíců, nebo je tomu naopak. Nedoporučuje se však na Zaječák chodit v noci při úplňku, mohlo by Vás překvapit nesnesitelné chroupání mrkve a kdoví třeba byste potkali i místního Zajícodlaka.
Zaječák je současná stavba na místě původní usedlosti, navazuje svým tvaroslovím na původní stavení-symetrický štít se třemi odstupňovanými řadami oken, půdorysné proporce 1:2, dřevěné deštění poskytující dostatečné mimikry v místní krajině, tmavá střecha a tradiční vikýř s krásnou vyhlídkou do údolí. Zatímco v prvním podlaží se schází celá rodina a zajíci u jídelního stolu, hřejí se u kamen, nebo hrají mariáš, nahoře se potom spí a relaxuje s vyhlídkou do lesa za chalupou, kam se lze dostat padací lávkou.
Přístavek se zelenou střechou se využívá nejenom jako zádveří, ale v létě především jako servis kol, v zimě naopak jako prostorná lyžárna. Fragment původní chalupy zůstává jako vzpomínka v podobě sklípku v propojení se "stodolovou" částí, aneb letní, jarní i podzimní rodinnou klubovnou, nebo ateliérem. Nechybí ani skříň na nářadí, sklípek na ukládání jablek z místního sadu či soudek Svijanského mázu a především velkokapacitní dřevník, neboť zimy jsou v místním kraji tuhé.
Zaječák na místě sedí, jakoby tu byl odjakživa a to byl náš společný záměr - neprovokovat místní družinu CHKO zbytečnou opulentní architekturou, ale nabídnout naopak současný přístup vycházející z původního tvarosloví, tak abychom zachovali maximálně genius loci a přitom nabídli dostatečný komfort a jasné tvarosloví současné architektury.
Tak zase někdy na Zaječáku, ahoooj!
ale tady někde ta chalupa už musí být
Starej Bureš pamatuje ještě časy, kdy na Zaječáku nevládly Brady. Zaječí kolonie neměla tehdy slitování a pořádala nájezdy na všechno co mělo listy, místní pomalu opouštěli své statky.
Dneska už nikdo vlastně neví proč, říká se že snad na radu architektů z Prahy, se rozhodly osídlit staré stavení na konci vsi s názvem Zaječí Důl jednoho dne Brady z Rašíňáku. V místních lesích se špitá, že Brady podepsaly se zajíci dohodu, jejíž obsah nikdo nezná, ale s jejich příchodem do Zaječího dolu zde zavládl provždy klid. Co je však jisté, že zajíci mohou užívat Zaječák, (tak se chalupě mezi místními říká) kdykoliv se jim zamane. A tak dodnes vlastně nikdo neví jestli bydlí Brady u zajíců, nebo je tomu naopak. Nedoporučuje se však na Zaječák chodit v noci při úplňku, mohlo by Vás překvapit nesnesitelné chroupání mrkve a kdoví třeba byste potkali i místního Zajícodlaka.
Zaječák je současná stavba na místě původní usedlosti, navazuje svým tvaroslovím na původní stavení-symetrický štít se třemi odstupňovanými řadami oken, půdorysné proporce 1:2, dřevěné deštění poskytující dostatečné mimikry v místní krajině, tmavá střecha a tradiční vikýř s krásnou vyhlídkou do údolí. Zatímco v prvním podlaží se schází celá rodina a zajíci u jídelního stolu, hřejí se u kamen, nebo hrají mariáš, nahoře se potom spí a relaxuje s vyhlídkou do lesa za chalupou, kam se lze dostat padací lávkou.
Přístavek se zelenou střechou se využívá nejenom jako zádveří, ale v létě především jako servis kol, v zimě naopak jako prostorná lyžárna. Fragment původní chalupy zůstává jako vzpomínka v podobě sklípku v propojení se "stodolovou" částí, aneb letní, jarní i podzimní rodinnou klubovnou, nebo ateliérem. Nechybí ani skříň na nářadí, sklípek na ukládání jablek z místního sadu či soudek Svijanského mázu a především velkokapacitní dřevník, neboť zimy jsou v místním kraji tuhé.
Zaječák na místě sedí, jakoby tu byl odjakživa a to byl náš společný záměr - neprovokovat místní družinu CHKO zbytečnou opulentní architekturou, ale nabídnout naopak současný přístup vycházející z původního tvarosloví, tak abychom zachovali maximálně genius loci a přitom nabídli dostatečný komfort a jasné tvarosloví současné architektury.
Tak zase někdy na Zaječáku, ahoooj!
A1Architects
0 comments
add comment
