1907 | 6. října byl v Mnichově založen Deutscher Werkbund (DWB) za účelem "soustředění nejlepších reprezentantů z oborů umění, průmyslu, řemesel a obchodu". Viceprezidentem spolku se stal Peter Bruckmann, ředitel továrny na výrobky ze stříbra v Heilbronnu. |
1920 | po uzavření míru se demokratická Výmarská republika ocitla až po uši v hospodářské krizi, inflaci, vysoké nezaměstnanosti a nedostatku bytů. Vláda vyhlásila plán obnovy "Notstandsprogramme". 6. února byla založena Württembergische Arbeitsgemeinschaft, což bylo v podstatě křídlo Werkbundu v oblasti Baden-Württemberska. Jeho předseda, Peter Bruckmann, napsal: "...architektura hraje hlavní roli mezi uměleckými obory při utváření a ovlivňování stylu. Musíme usilovat o udržení výborné pověsti Stuttgartské školy! Musíme zabezpečit, aby na naší škole vyučovali mistři svých oborů, a musíme vydláždit cestu pro mladou talentovanou generaci." Sekretářem spolku se stal Gustaf Stotz. |
1924 | Württembergische Arbeitsgemeinschaft organizuje výstavu "Die Form" (Forma), která byla otevřena 29. června jako součást stuttgartského kulturního léta. Vystaveno bylo umění bez zdobných ornamentů. Během výstavy byla vyslovena myšlenka navázat na tuto akci výstavou "Die Wohnung" (Bydlení), jejímž epicentrem měla být kolonie Weissenhof. |
1925 | v Německu stále trvá bytová krize. Město Stuttgart založilo fond na výstavbu obecního bydlení a soustředila do něj 1,5 miliónu marek. Na základě tohoto faktu bylo během výročního zasedání Werkbundu v Berlíně rozhodnuto, že pravidelná výstava členů Werkbundu se uskuteční ve Stuttgartu a jejím tématem bude "Bydlení". Starosta Stuttgartu Karl Lautenschlager slíbil, že minimálně 40 z plánovaných 100 bytů budou navrhovat architekti Werkbundu. Termínem výstavy měl být rok 1926, avšak později byl posunut na 1927. Werkbund jmenoval Ludwiga Miese van der Rohe a Waltera C. Behrendta komisaři výstavy a rovněž doporučil seznam architektů, kteří se měli výstavy zúčastnit. Mies van der Rohe nakreslil první zastavovací plán. |
1926 | Württembergische Arbeitsgruppe publikuje v lednových novinách druhé memorandum "Bydlení moderní doby" (1. již bylo zveřejněno během konání výstavy Forma). V článku mimojiné stálo: "Racionalizace všech oblastí našeho života neopomíjí ani bydlení. Současné ekonomické podmínky nedovolují jakoukoli nehospodárnost a naopak vyžadují dosahování kvalitních výsledků za co nejmenší hodnoty. Pro oblast výstavby bydlení to znamená používat materiály a technologie, které umožňují stavět rychleji, s menšími náklady, avšak s uspokojujícím životním standardem". Ve stejném roce byl program obecního bydlení navýšen za podpory amerických investic na 1.600 bytových jednotek. Werkbund dostal od města oprávnění postavit na Weissenhofu 60 bytových jednotek. Paul Bonatz a Paul Schmitthenner, reprezentanti Stuttgarter Schule, publikovali ve dvou místních novinách článek, ve kterém představili Miesův plán zástavby Weissenhofu. Werkbund definitivně odklepnul architektonické ředitelování celé akci Miesem van der Rohe, projektový management vykonával Richard Döcker. 29. července schválilo celý plán kolonie i stuttgartské zastupitelstvo. Od tohoto okamžiku se rozproudila živá debata o jménech architektů, kteří by měli domy stuttgartské výstavy navrhovat. Například Le Corbusier, architekt pocházející ze západní části Švýcarska, byl zastupiteli vyškrtnut z národnostních důvodů. Jeho jméno se však na konečném zářijovém seznamu vyskytlo. V listopadu byla založena společnost "Werkbund-Austellung 'Die Wohnung'". Vybraní architekti byli vyzváni k vypracování prvních plánů. 15 architektů (kromě Jeannereta a Bourgeois) byli odměněni honorářem 3.000 marek, Döcker - project manager - dostal 5.000 marek. V Desavě byl slavnostně otevřen Bauhaus. Na akci byla představena většina projektů staveb na Weissenhofsiedlung. |
1927 | město Stuttgart zadalo Stuttgartské škole zakázku na vypracování plánů na Kochenhofsiedlung (kolonii minimálního bydlení), což měla být odpověď na principy a formy deklarované na výstavě "Bydlení". Po doručení hotových plánů na Weissenhofsiedlung byla provedena revize (náklady celé akce se začínaly jevit jako hrozivé) a po mnoha diskusích s architekty byly nasmlouvány první zakázky se stavebními firmami. 1. března byla na Weissenhofu zahájena stavba prvního domu, 11. dubna byli pro jednotlivé byty vybráni interiéroví architekti. Bylo schváleno barevné schéma budoucích domů. Radnice navýšila konto o dalších 145.000 marek určených na pokrytí dodatečných nákladů. 25. dubna pověřil Mies van der Rohe Lilly Reichovou návrhem výstavního pavilonu na hranici městského parku a řešením samotné výstavy. Výstava Werkbundu "Die Wohnung" byla otevřena 23. července. Sestávala ze čtyř částí navzájem se doplňujících: výstava v pavilonu představovala ukázky nábytku a dobového technického vyba- vení bytů; výstava mezinárodní architektury nabídla německému publiku modely a plány staveb zrealizovaných v Americe a v Evropě; domy na Weissenhofu ponechané v hrubé stavbě demonstrovali nové konstrukční metody a konečně hotové domy umožnily návštěvníkům zažít nové trendy v bydlení na vlastní kůži. Vlastní realizace domů proběhla během čtyř a půl měsíců. Je pochopitelné, že ne všechny domy byly dokončeny do posledního detailu. Poslední stavební práce byly ukončeny 6. září. Výstava v pavilonu skončila 9. října, výstava samotná trvala až do 31. října. Výstavu shlédlo 500.000 návštěvníků. Na základě výstavy vyslovila 29. října Rada pro veřejnou výstavbu posudek, který nebyl lichotivý. Ústřední téma výstavy "řešení dostupného bydlení" nebylo dodrženo, mezinárodního ohlasu však dosáhly "nové překvapující koncepty". Ještě dlouho po výstavě byl Weissenhof v četných diskusích napadán pro jeho kubické formy, ploché střechy a nezdobené vnitřní zařízení, které kritici označovali jako chladné a cizí. |
1928 | výstava Werkbundu "Die Wohnung" byla definitivně uzavřena 17. února. První nájemníci se stěhovali do svých bytů. Málokdo z nich byl však ochoten koupit si také nábytek, avšak výjimky se našly. V následujících letech dostal projekt Kochenhofsiedlungu - kolonie domů postavených ze dřeva - jasnější obrysy. Pod vedením Paula Schmitthennera začali vesměs místní architekti navrhovat ukázkové dřevostavby. |
1929 | proběhl říšský výzkumný projekt zaobírající se zkušenostmi nájemníků domů na Weissenhofu. Stížnosti obyvatel směřovaly na pronikání vlhkosti do interiéru a na nedostatek místa na uskladnění. Na základě konzultací s několika architekty byla přijata a realizována opravná opatření. |
1933 | Adolf Hitler se stává říšským kancléřem a diktatura národních socialistů začíná. Weissenhofsiedlung se stává terčem dobové kritiky, je nazýván "skvrnou v panoramatu Stuttgartu". Architektura Werkbundu byla považována za úpadek "Baugesinnungu" - správného způsobu stavění a členům Werkbundu "bylo doporučeno" sladit své názory s ideologií nově vznikajícího nacistického Německa. Paul Schmitthenner byl jmenován uměleckým ředitelem výstavy "Deutsches Holz - die Kochenhofsiedlung". Výstava byla otevřena 23. září. |
1938 | v březnu bylo nejvyššími místy rozhodnuto, že na místě kolonie Weissenhof vznikne nové Generální velitelství V [fau] německé armády. Demolice domů měla začít 1. dubna 1939, obyvatelé byli vyrozuměni, aby do tohoto data opustili své byty. Několik architektů bylo vyzváno k účasti na soutěži na nový areál, mezi jinými i Bonatz, Schmitthenner a Adolf G. Schneck. |
1939 | začala 2. světová válka. Všichni obyvatelé Weissenhofu museli své domovy opustit, všechny budovy přešly do majetku Říše. Byty sloužily jako kanceláře velitelství, kasárna pro vojáky protivzdušné obrany a Miesův obytný blok jako nemocnice pro děti trpící spálou a záškrtem. Brzy však bylo Generální velitelství V přeneseno do Štrasburku a demolice Weissenhofu se nekonala. |
1944 | během náletů bylo mnoho staveb na Weissenhofu zničeno. Dům, jenž navrhoval Walter Gropius, se proměnil ve změť pokroucených ocelových nosníků. Domy od Ludwiga Hilberseimera, Bruno a Maxe Tauta, Hanse Poelziga, Richarda Döckera a Adolfa Radlinga byly buď přímo nebo následně po náletech zdemolovány. |
1945 | ulicím na Weissenhofu se navrátila přednacistická jména. Sídliště se stalo majetkem Spolkové republiky Německo. V obrovských potížích poválečného Německa samozřejmě nebyla rekonstrukce Weissenhofu jako mezníku vývoje moderní architektury na pořadu dne. Vybombardované díry v zástavbě byly zastavěny konvenčními rodinnými domy a v následujících letech se původní stavby ocitly v havarijním stavu. |
1956 | z iniciativy Bodo Rasche, který společně se svým bratrem Heinzem navrhoval interiéry bytů v Miesově bytovce, byly válku přeživší stavby zapsány na seznam německých historických památek. |
1968 | při příležitosti konání výstavy "Bauhaus" ve Stuttgartu dostaly stavby na Weissenhofu nový kabát a byly opatřeny informačními štítky. |
1977 | během oslav 50. výročí vzniku Weissenhofu byla založena nadace "Freunde der Weissenhofsiedlung e.V." (Přátelé sídliště Weissenhof). Mezi zakladateli se ocitli například Bodo Rasch, Mia Seeger nebo Frei Otto. Posláním nadace je ochrana a rekonstrukce staveb Weissenhofsiedlungu. |
1981 | ve třech etapách bylo do roku 1987 zmodernizováno a opraveno všech 11 původních domů. |
1987 | výstava u příležitosti 60. výročí narození Weissenhofsiedlungu se konala v Akademii umění ve Stuttgartu a představila uskutečněné rekonstrukční a restaurátorské práce. Byla vydána kniha "Die Weissenhofsiedlung", která soustředila všechny významné údaje z historie sídliště. Její autorkou je profesorka Karin Kirsch, která se fenoménem Weissenhofu zabývala mnoho let a nashromáždila obrovské množství materiálu. |
2002 | Weissenhofsiedlung oslavil 75. narozeniny. Město Stuttgart rozhodlo odkoupit Corbusierovy domy na Rathenaustrasse 1 a 3. Po rekonstrukci domů v nich bude umístěna stálá výstava a informační kancelář, která se nyní nachází v přízemí jednoho z bytových domů Ludwiga Miese van der Rohe. |