Biografie
Bruno Julius Florian Taut byl německý architekt a urbanista. Narodil se v rodině obchodníka východopruského Juliuse Tauta v Königsbergu (dnes ruském Kaliningradu). Od roku 1909 vedl společnou kancelář s
Franzem Hoffmannem, k nimž se v roce 1912 připojil mladší bratr
Max Taut. Po absolvování gymnázia začal studovat na královské stavební škole, kde ukončil tři semestry. 1902 sbíral zkušenosti u řady architektů v Hamburku a Wiesbadenu. 1903 získal možnost pracovat v berlínské kanceláři
Bruno Möhringa, který patřil mezi nejvýznamnější představitele secese v Německu. 1904-08 pracoval ve stuttgartské kanceláři
Theodora Fischera, kde načerpal nejvýznamnější urbanistické vědomosti. Kvůli dokončení studia dějin umění a urbanismu na Vysoké škole technické v Charlottenburgu se vrátil v roce 1908 do Berlína, kde o rok později založil s Franzem Hoffmannem společnou architektonickou kancelář Taut & Hoffmann, k nimž se 1912 připojil mladší bratr Max Taut. V roce 1913 získala kancelář první větší zakázky bytových souborů a sídlišť. V průběhu 1. světové války rozvíjel teoretické úvahy, zatímco jeho partner až do počátku 1919 sloužil na vojně. V první polovině působili na městských zakázkách v Magdeburgu. Od roku 1924 až do 1931 se vrátili zpět do Berlína, kde za osm let stihli vybudovat 12000 nových bytů. V roce 1930 byl jmenován čestným profesorem na Vysoké škole technické v Berlíně, kde pořádal semináře o sídlištích a bytových stavbách. Zároveň byl členem Pruské akademie umění a čestným členem japonského Mezinárodního architektonického svazu (International Architecture Association of Japan). V roce 1932 odešel do Moskvy, kde si zařídil kancelář, ale po zklamání z tamějšího stavu průmyslu i technologií se vrátil v únoru 1933 zpět do Berlína. V té době převzali moc národní socialisté a odřízli Tauta od většiny zakázek. Po krátkém pobytu ve Švýcarsku přijal pozvání architekta Isaburo Ueno do Japonska, kde nezískal mnoho šancí k realizaci. 1933-36 se zabíral teoretickými úvahami o
'Novém stavění' a navrhoval užitkové předměty. V roce 1936 byl pozván do Turecka, které usilovalo o modernizaci země. Kromě příležitosti realizovat byl současně profesorem architektury na Akademii umění v Istanbulu. Na zakázku ministerstva školství navrhl plány pro univerzitu v Ankaře a řadu další škol. Poslední zakázkou byl náhrobek pro zesnulého zakladatele tureckého státu
Mustafy Kemala Atatürka. Zemřel po silném záchvatu o Vánocích 1938 a byl pohřben jako dosud jediný nemuslim na čestném istambulském hřbitově v Edirnekapi.