Landhaus Lemke

Dům vznikl na počátku 30. let minulého století v době, kdy se Bauhaus stěhoval z Desavy do Berlína. Mies ven der Rohe, tehdejší ředitel Bauhausu, tou dobou kromě zachování školy řešil také tzv. atriové domy (Hofhaus). Bauhaus se nakonec musel zavřít a většina projektů atriových domů zůstala na papíře. Jedinou realizovanou stavbou byl Landhaus Lemke, který je zároveň poslední Miesovu realizaci před jeho emigrací do USA v roce 1938.
Klienty byli majitel nakladatelství "Graphische Kunstanstalt" zabývajícího se vydáváním uměleckých knih a ředitel tiskárny Karl Lemke s ženou Marthou, kteří si na břehu jezera Obersee ve Hohenschönhausen na východním předměstí Berlína zakoupili dvě sousedící parcely a přáli si „malý dům za příznivou cenu od některého ze slavných tuzemských stavitelů“. Pan Lemke byl spořivé povahy a po krachu na burze v letech 1929/30 mu také nezbývalo mnoho prostředků, aby si mohl postavit velkou vilu. Tento “malý dům“ s půdorysnou stopou ve tvaru písmene L má ve skutečnosti plochu téměř 160 čtverečních metrů. V porovnání s vilou Tugendhat v Brně nebo domy Lange a Esters v Krefeldu hraje tato stavba v Miesově životě okrajovou roli.
Mies pro manžele Lemke navrhl přízemní stavbu z ostře pálených cihel s plochou střechou a pískovcem vydlážděnou terasou. Obří prosklené plochy nabízí těsnou interakci mezi obytnou částí a zahradou domu. Rozlehlá vstupní hala obývací pokoj jsou k sobě postaveny v pravém úhlu a vizuální kontakt mezi nimi probíhá právě přes venkovní pískovcovou terasu. Přilehlá zahrada byla ztvárněna podle projektu Karla Foerstera z Postupimi.
Po druhé světové válce byla tiskárna vyvlastněna a manželé Lemke stihli odjet metrem do Západního Berlína. Z poválečného období (1945-48), kdy dům využívala sovětská armáda, se nedochovaly žádné snímky, ale zato bylo bohatě zdokumentováno, když tu sídlila tajná policie a sledovala odtud dění v okolí. Stasi stihla nahradit parkety betonovou podlahou, vyměnit kovová okna za mohutné dřevěné profily a dveře přes celou výšku místností nahradit standardními dvoumetrovými rozměry.
V roce 1977 byl dům Lemke zanesen mezi památky. Manželé Lemke neměli žádné děti, a tak po pádu Berlínské zdi nebylo komu dům vrátit, proto připadl pozemek do vlastnictví městské části Lichtenberg, která dům pod názvem “Mies van der Rohe Haus“ využívá jako galerii a pořádá zde různé výstavy, konference a kulturní akce.
V letech 2000-02 se za finanční podpory Německé nadace na ochranu památek podařilo vrátil dům do původního stavu. Vedle úpravy fasád se hledělo na odpovídající barevnost a povrchovou strukturu materiálů, které by co nejlépe odpovídaly charakteru ze třicátých let. Během renovace se však historici zároveň snažili zachovat také pozdější časové období. Například okno, které zde vybourala Stasi bylo znovu zazděno, použité cihly však mají mírně odlišný odstín a původní otvor je tak stále patrný.