Továrna No. 8

V roce 1884 zakoupil dům s hostincem, tanečním sálem a velkou zahradou č. 180 v Humpolci Adolf Procházka a na tomto místě vybudoval novou továrnu. V roce 1887 si pořídil parní stroj a od této doby budoval soukenickou továrnu. V březnu 1918 prodal továrnu s takřka 7000 m² výrobních ploch Karlu Trnkovi. Druhá světová válka ukončila úspěšný rozvoj továrny. Výroba byla zastavena v roce 1944. Po skončení 2. světové války se opět začalo s výrobou oblekových látek.

Velká změna přišla v době znárodnění továrny v roce 1948. Továrna v Kamarytově ulici č. 180 byla dne 1.1.1948 znárodněna podle zákona 118/48 Sb. Následně byla továrna začleněná do firmy Vlnařské závody a fezárny národní podnik, se sídlem ve Strakonicích. V této době se v prostorech areálu vyskytovaly velké výrobní plochy sloužící nejen rodině Trnkové jako přádelna, tkalcovna, ale i ostatním soukeníkům jako pronajímatelné prostory, dále zde byla v sousedním vilovém objektu č. 631 jídelna, sklad a byt továrníka.

Továrna na lněné látky "Karel Trnka" (továrna 08) pracovala jako přádelna do roku 1989, kdy byla výroba zastavena a továrna předána restituentům. V této době byl stav veškerých objektů v devastujícím stavu. Restituenti nabídli areál k prodeji, který využili dnešní vlastníci jednotlivých objektů.

V roce 1995 zakoupila značnou část areálu č. 180 včetně vily č. 631 společnost Hranipex, která začala rychle růst a potřebovala akutně zakoupit větší objekt. V roce 1996 začala částečná rekonstrukce, která především řešila stavební zajištění zchátralého objektu, jeho zprovoznění, zavedení technické infrastruktury, která zde buď nebyla vůbec, nebo byla v nevyhovujícím stavu po předchozím "hospodaření" národního podniku. Práce probíhaly spíše formou svépomocí, tak aby se v době počátku společnosti ušetřily finance. Bylo nutné objekty především očistit od spousty přílepků a nefunkčních konstrukcí. Zároveň bylo nutné stávající nevyhovující nezpevněný dvůr přizpůsobit k zajíždění velkých nákladních automobilů. Od roku 1998 po rekonstrukci areálové vily č. 631 se majitel Hranipexu nastěhoval do původního bytu a kruh se uzavřel - "TOVÁRNÍK OPĚT ZAČAL ŽÍT VE SVÉM AREÁLU".

V roce 2002 Hranipex areál opouští s tím, že jsou mu již stávající prostory malé a nevyhovují expandující společnosti. Areál byl od té doby do roku 2006 pronajímán. Od roku 2006 do roku 2009 byl opuštěný vzhledem k tomu, že se nenašel pronájemce, který by pronajal areál jako celek. V roce 2009 již byly uvnitř a vně objektu patrné neduhy neobyvatelného objektu a některé pozůstatky ještě z dob minulých.

Investor v září 2009 zadal vypracovat nízkonákladovou opravu se zaměřením na oživení areálu továrny s důrazem na propojení nedalekého parku Stromovka s vnitroblokem továrny a asanaci objektu se záměrem sjednocení venkovního vzhledu objektů s jednoznačnou identifikací. V interiéru se přistoupilo k opravám a sanacím zdí, topení a elektro rozvodů. Dispozice se otevřela s důrazem na maximální flexibilitu interiéru. Do ulice Kamarytova došlo k prolomení oken a vytvoření výkladců a nového vstupu. V exteriéru se stala jednotícím prvkem černá barva s doplňky zlaté na oknech a "černým" plechem, který postupně bude korodovat a docílí se určité patiny. Zásadní akcent se věnoval podtržení dochovaného komína. V interiéru bylo nutno "pomoci" některým nosným zdem, které byly již od samého začátku výstavby objektu evidentně poddimenzované a přetížené a vlivem vlhkosti byla nutná jejich zásadní sanace. Sanace byla provedena "obyčejnou" betonovou tvárnicí s doplněním "černým" plechem, který se použil na lemování nových a stávajících otvorů. Objekt je dneska rozdělen funkčně po podlažích. V přízemí je připravena komerční plocha s malou kavárnou s galerií. 2.NP je možné využít na kancelářské prostory nebo pro lehkou výrobu a půda je připravena na variantu kanceláří nebo loftového bydlení. Na celý areál je vytvořena taktéž vize s možností nástaveb a funkčního zahuštění celého vnitrobloku.