Byt se nachází v revitalizovaném skeletovém domě ze 70. let. Původně byla jednotka řešena jako 3+1, ale toto rozložení neodpovídalo současným potřebám. Díky sloupovému skeletu mohly být všechny vnitřní konstrukce vybourány a půdorys přizpůsoben.
Cílem úprav bylo plochu bytu propojit, zejména funkčně, popřípadě alespoň opticky. Ze všech míst se uživateli nabízejí dlouhé pohledové osy, které pro standardní typovou výstavbu nejsou obvyklé. Díky tomu vypadá interiér prostornější.
Jediným uzavřeným pokojem je ten dětský, zbytek je volnou obytnou zónou. Příčky byly nahrazeny plnými skříněmi a poloprůhlednou knihovnou. Ta je dominantou celého interiéru, černým rámem kontrastuje s jinak minimalistickým pozadím stěn a vestavěných skříní. Spojovacím elementem je dřevěná dubová podlaha, která probíhá skrz všechny obytné místnosti.