Soutěžní návrh na Národní knihovnu ČR - 3. cena

Národní knihovna České republiky

Na počátku zpracovávání návrhu stálo několik otázek:
- co je dnes a čím bude instituce národní knihovny?
- jaký je její význam v digitálním světě informací a internetových databází?
- existuje v současnosti něco jako stavební archetyp této instituce?

Národní knihovna je místem uložení národního pokladu ve formě záznamů zapsaných na různých médiích. Je shromaždištěm informací, studovnou, společenským centrem, klenotnicí-trezorem, nosičem "národní DNA". Možná se v blízké době změní forma zápisu informací, přístupu k nim a s tím související prostorové nároky, ale symbolický význam této knihovny zůstane. Prototyp stavby pro národní knihovny jsme v současném světě nenašli - o tak jedinečný a neustálé změně podléhající stavební druh jde.

KONCEPT
Nacházíme se v okamžiku, kdy se lidstvo naučilo přečíst genom řady organizmů včetně genomu vlastního. Známe dědičnou informaci, která je obsažena v jedné každé naší buňce. Inspirací našeho návrhu se díky tomu stalo uspořádání a logická struktura buňky. Střed /jádro/ buňky tvoří databázi dědičných informací, v našem případě centrální depozitář. Okolo jádra se nachází zóna, která informace třídí, spravuje a předává /pór jádra/ administrativní zóna. V rozlehlém prostoru, který obklopuje jádro a jeho obal jsou rozmístěny obsluhované prostory a dílčí provozy /mitochondrie/. Celý prostor je potom zabalen a chráněn /buněčnou membránou/ průsvitným pláštěm.

URBANISTICKÉ ŘEŠENÍ
Stavba svým měřítkem odpovídá významu instituce Národní knihovny a je navržena jako solitér. Drží se principu zdůrazněné jinakosti, neobvyklosti formy. V zrcadlově lesklém plášti "rtuťové" kapky dávající budově výraz tajuplné kovové bubliny se ve dne odráží okolní prostředí.
Hmota stavby respektuje regulační limity a dodržuje požadavky na oslunění sousedních budov. Kapka obalového pláště nadzemních podlaží "ulpívá" na mírně se zvedajícím zatravněném soklu spodní stavby, který má nulovou výšku ve styku s přiléhajícími komunikacemi a zdvihá se směrem ke středu. Nástup návštěvníků do hlavní úrovně vstupního podlaží tak probíhá prakticky po rovině - zářezem do zmíněného soklu. Okolní park se přitom (ve formě zatravněné plochy) dostává až k samé patě objemu tvořeného průsvitnou membránou.
Přízemí budovy je svým vnitřním uspořádáním otevřené a přístupné z různých stran. Vzhledem k diverzitě přístupových cest neexistuje jednoznačně dominantní "hlavní vstup", i když předpokládáme, že nejpoužívanější ze čtyř navržených možností, bude ten z ulice Milady Horákové, z nároží od stanice metra Hradčanská. Kolmo k ulici Milady Horákové je orientována i hlavní podélná osa objektu.
Pro dopravní obsluhu budovy automobily (parkování+zásobování) je počítáno se zadanou jednosměrnou obslužnou komunikací kolmou k ulici Milady Horákové. Z ní je navržená odbočka na vjezdovou i výjezdovou rampu do podzemí budovy.
Z předpokládaných úprav okolních komunikací zmiňme ještě navrženou novou pěší parkovou cestu od zastávky tramvaje Chotkovy sady.

ARCHITEKTURA , PROSTOROVÉ VAZBY
Nosným jádrem celé stavby je depozitář s konzervačním fondem, který je obklopen vrstvou obslužných kanceláří, dílen a laboratoří. "Národní poklad" se tedy ocitá v samotném srdci stavby. Obrovský válec naplněný knihovními fondy je spravován z kanceláří a dílen, které jsou jako prstence na válec navlečeny. Ve zbylém meziprostoru buňky se nacházejí plochy přístupné veřejnosti, pod různou mírou kontroly vstupu. Díky tomuto prostorovému rozvrstvení mohou dobře operovat zaměstnanci v kancelářích s celým obsahem depozitáře, jakož i komunikovat s veřejnou částí. Zároveň takové uspořádání umožňuje požadovanou oddělenost jednotlivých provozů. Transparentní plášť celý prostor knihovny přirozeně osvětluje, navíc v místě jižních ochozů nabízí pohled na panorama Pražského hradu. Průsvitná kopule vytváří dojem chrámu na knihy.

PROVOZNÍ ŘEŠENÍ
Provozní uspořádání vychází z motivu soustředných prstenců (přímo vycházejících z kruhového schématu zadání) v jejichž jádru je nejpřísněji střežená zóna národních konzervačních fondů. Směrem ven je jádro obaleno dalšími obslužnými prstenci s nižšími stupni bezpečnostního režimu. Volný prostor mezi válcem a membránou fasády je věnován studovnám. Vnitřní doprava fondů a osob je přísně oddělena a probíhá v rámci jednotlivých bezpečnostních zón. Při stanovení velikosti prstenců jsme se snažili nerozdrobit jednotlivé odbory do více pater. Do komunikační vrstvy, obsluhující kanceláře a depozitáře, jsme umístili hlavní kruhovou trasu systému telelift, z které odbočují odstředivé i dostředivé radiály umožňující vybírat požadované svazky z depozitářů a dopravovat je k čtenářům i zaměstnancům. Předpokládáme, že při takové velikosti knihovny bude provoz obsluhy depozitářů de-facto plně automatický.

První setkání čtenáře s národní knihovnou začíná ve vstupní hale, která je jakousi otevřenou průchozí pasáží. Celý vstupní prostor přízemí je věnovaný veřejnosti, která zde má k dispozici víceúčelový a výukový sál, restauraci, kavárnu, výstavní prostory, prodej publikací a základní informace. Tento prostor nabízí možnost volného setkávání aniž by návštěvník nutně chtěl studovat. Většina zázemí je v přízemí situována pod šikmou plochu, která plynule přechází v geometrii průsvitného pláště. Tato šikmá plocha zahrnuje také ostrovy odpočinkových boxů. Cesta čtenáře vede eskalátorem či výtahem do haly služeb a odtud stejným způsobem do čítáren a studoven. Linky eskalátorů a trojice vertikálních šroubovic chráněných schodišť provedou čtenáře celou knihovnou a slouží zároveň jako jednoznačný prvek orientace v budově.

Zásobování knihovny, parkování zaměstnanců a návštěvníků knihovny je navrženo v 1. a 2. podzemním podlaží. V celém 1.pp je světlá výška umožňující průjezd nákladních vozidel. Zásobovací a expediční rampy přímo navazují na vertikální dopravní komunikace. Díky kruhové dispozici garáží je provoz plynulý a přehledný
KONSTRUKČNÍ ŘEŠENÍ
Založení objektu v úrovni 5. podzemního podlaží (depozitář) je s ohledem na úroveň hladiny podzemní vody zajištěno železobetonovou vanou. Hlavní konstrukční systém tvoří železobetonové válcové jádro se sloupy uvnitř dispozice a vnější železobetonový prstenec. Stropy jednotlivých podlaží jsou rovněž monolitické železobetonové. Prstenec kanceláří je ukončen zvukoizolační prosklenou fasádou členěnou horizontálními membránami z akusticky pohltivých materiálů. Ochozy studoven jsou navrženy jako letmo betonované stropy vetknuté do vějířovitě uspořádaných stěnových pilířů.

OBVODOVÝ PLÁŠŤ
Nosná konstrukce pláště je navržena jako lehká ocelová konstrukce nepravidelného vejčitého tvaru. Jednotlivé oblouky v řezech jsou složeny ze tří a více poloměrů, přičemž inflexní bod krajních oblouků je cca 14m nad podporou. Maximální výška oblouku ve vrcholu je cca 35m. Vzhledem k proměnným rozpětím a poloměrům je konstrukce řešena jako prostorová příhradovina podepřená na kruhovém vrcholu centrálního železobetonového válce. Průřezy jednotlivých prutů příhradové konstrukce se budou pohybovat v rozmezí 80-200mm.
Ocelová konstrukce bude opatřena calciumsilikátovým obkladem s protipožárním, tepelně izolačním a akustickým účinkem.

Vlastní obvodový plášť objektu je koncipován jako dvojitý se vzduchovou mezerou, přičemž vnější hydroizolační vrstvu tvoří vakuově pokovený kompozit s reflexní schopností a vysokou odolností proti UV záření. Díky výztuži ze skelných, aramidových a uhlíkových vláken má tato vrstva sestavená z dílců velikosti 3x3 metry vysoký modul pružnosti, zajišťující spolupůsobení s nosnou ocelovou konstrukcí bez nutnosti jednotlivé dílce dilatovat.
Vnitřní vrstva pláště je navržena z vícevrstvého fóliového polštáře ETFE s koeficientem umožňujícímu řízené zastiňování. Obě vrstvy zajišťují optimální intenzitu osvětlení v interiéru. Vlastnosti pojiva kompozitu a povrchová úprava ETFE polštáře umožňují ve vybraných místech realizovat plášť v čirém provedení a umožnit návštěvníkovi vizuální kontakt s okolím.

V prostoru vzduchové mezery jsou dle exteriérové teploty (snímané čidly) otevírány či uzavírány klapky, omezující proudění vzduchu. V letním období budou klapky otevřeny a tepelné zisky částečně omezeny odvětráním dutiny. V zimním období bude uzavřením klapek zvýšena izolační schopnost pláště a využity solární zisky

VNITŘNÍ PROSTŘEDÍ
Vnitřní prostor objektu je rozdělen na dva celky - vnitřní válec představuje masivní izolovanou konstrukci s vysokou schopností tepelné akumulace a setrvačnosti, pomáhající minimalizovat výkyvy teplot; prstenec kanceláří a dílen a dutina mezi válcem a obvodovým pláštěm představují prostor s vysokou koncentrací osob náročný na výměnu vzduchu a regulaci teploty v závislosti na vnějších vlivech. Rozdělení objektu na tyto dva celky se odráží v předpokládaném systému vytápění a větrání.
Předpokládá se realizace dvou samostatně regulovaných nezávislých okruhů (část 1 - archivy, část 2 - kanceláře, čítárny). Umístění strojoven vzduchotechniky - suterén (5.PP), střecha válcového objektu (částečně kryto konstrukcí pláště).
Přívod vzduchu pro archivy bude zajištěn zemními kolektory, přes boční valy objektu, pro kanceláře ze střechy objektu instalačními jádry. Přívod vzduchu k čítárnám rovněž instalačními jádry a dále pod spojovacími lávkami do duté stropní konstrukce ochozů veřejné části.
Systém měření a regulace bude kromě strojoven obsluhovat rovněž jednotlivá periferní zařízení včetně klapek regulujících proudění vzduchu uvnitř mezery v obvodovém plášti a větracích klapek pod střechou objektu upravujících proudění vzduchu v prostoru čítáren.

AKUSTIKA
V oblasti stavební akustiky je počítáno se zabezpečením útlumu hluku (plášť versus hluk z okolí) v rozmezí 35 - 40 dB. Těchto hodnot bude docíleno na základě objektivních měření stupně vzduchové neprůzvučnosti a její optimalizace s možností volby tloušťky kompozitního pláště, vzduchové mezery, tloušťky fólie a náplně fóliového polštáře ETFE.
Pro oblast prostorové akustiky předpokládáme uplatnění akustických podhledů a obkladů s širokopásmovou absorpcí a to jak v prostoru studoven tak v ostatních zónách vnitřní budovy (speciální akustické omítky a obklady).

POŽÁRNÍ BEZPEČNOST
Z hlediska požární bezpečnosti je objekt rozdělen na dva celky. První představuje železobetonový válec s navlečenými "prstenci" kanceláří a dílen, kde jsou jednotlivé požární úseky vymezeny požárně dělícími konstrukcemi s vysokou odolností. V těchto prostorách je relativně vysoké požární zatížení (sklady), avšak nepředpokládá se větší koncentrace osob. Druhý celek zahrnuje ochozy s čítárnami a studovnami, které představují jeden požární úsek, vymezený sice materiály s požární odolností typu B, avšak s vysokou koncentrací osob a relativně vyšším požárním zatížením. V tomto případě je kladen důraz na opatření umožňující bezpečnou evakuaci osob realizaci kapacitních chráněných únikových cest. S ohledem na rozdílné preference jednotlivých požárních úseků (ochrana fondů vers. ochrana osob) se doporučuje uplatnit v těchto celcích diferencované samozhášecí zařízení.