Škola užitého umění ve Výmaru

Umělecká škola ve Výmaru byla založena polovině 19. století. Na počátku 20. století, kdy byla škola přeměněna na státní instituci, přizval velkovévoda Vilém Arnošt, vnuk zakladatele, belgického architekta Henryho van de Velde, aby zde vedl nově založenou školu umění a řemesel, která fungovala v letech 1907-15 a pro kterou Velde navrhl vlastní budovu (dnes nese název Der kleine Van-de-Velde-Bau). Existence této soukromé a velkovévodou financované umělecko-řemeslné školy se téměř překrývá s obdobím, které Velde strávil ve Výmaru. Po Veldeho odchodu v roce 1915 skončila také škola (přešla do nucené správy) a po první světové válce byla sloučena z nově založeným Bauhausem vedeným Walterem Gropiem.
Secesní budova s ateliéry a dílnami se nachází u západního vstupu na školní pozemek (dnešní Bauhausstraße). Objekt s půdorysnou stopou ve tvaru písmene L pomohl společně s protější budovou Velkovévodské saské umělecká školy definovat akademické náměstí.
Dvoupodlažní objekt s mansardovou střechou byl zakončen výraznou štítovou zdí ve tvaru podkovy. Obě křídla byla obsloužena z jediného centrálního kruhového schodiště. Do ryteckých a keramických dílen byl přímý vstup ze školního dvora. V přízemí se nacházela přednášková místnost, rytecké dílny, slévárna, keramické a sochařské ateliéry a místnosti pro práci s textilem (pletařské stroje, vázání koberců, ruční vyšívání). Největší místnost představoval vlastní sochařský ateliér prof. Richarda Engelmanna. V horním poschodí pak měl ve čtyřech místnostech Velde svůj vlastní ateliér a dále se tu nacházel knihařské ateliéry, vazačské dílny, kreslírny a zázemí dalších pedagogů.