Rodinná vila Mukařov

Urbanistické řešení

Pozemek určený na stavbu rodinného domu leží na okraji obce Louňovice. Bezprostřední okolí domu má dosud charakter rekreační výstavby, která však v poslední době výrazně mění svoji podobu i původní funkci. Individuálními stavebními počiny jsou chaty postupně rekonstruovány nebo nahrazovány rodinnými domy. V těsném sousedství je plánována hromadná výstavba rodinných domů, která definitivně posune charakter místa blíže k venkovskému, příměstskému bydlení.

Stávající stavby chat v okolí prozrazují provizornost stavebního řešení ovlivněnou jejich rekreační funkcí i finančními a stavebně-technologickými limity možností tehdejších stavebníků. Nově prováděné rekonstrukce chat i novostavby navazují na romantičnost a někdy i na sezónnost stávající zástavby v běžném stavebním standardu dnešní doby. Nová hromadná výstavba však vnese do místa novou dimenzi, na kterou jsme chtěli návrhem rovněž reagovat, protože s touto výstavbou bude vila nakonec v přímější optické vazbě, než se stávajícími chatami. Není nám známo, zda bude území zastavěno jednotně, společně investovanou výstavbou domů a nebo půjde pouze o prodej pozemků a tudíž poměrně různorodou zástavbu. Na obě možnosti odpovídáme relativně jednoduchými hmotami domu standardního výrazu, který stavbě pomůže nenápadně se vymezovat vůči okolnímu prostředí.

Rodinný dům je rozdělen do dvou objemů osazených na společném základu podzemní garáže a sklepů. Obytná dvoupodlažní část domu se sedlovou střechou zakládá měřítko nově vznikající čtvrti. Dřevěná přístavba tělocvičny s pultovou střechou mírného spádu a tesařská konstrukce pavlačí odkazuje na atmosféru chatové zástavby z druhé poloviny 20. století. Hmotová jednoduchost a výrazová lapidárnost návrhu domu je připravena čelit očekávanému budoucímu charakteru prostředí, poznamenanému potřebou zviditelnit vlastní individualitu jednotlivých stavebníků a stavitelů nebo naopak určitou sterilností hromadně prováděné výstavby rodinných domů. Střídmost a funkčnost návrhu musí být vyvážena kvalitou vlastního designu domu i jeho detailů.

Architektonické řešení

Dělení provozu domu na dvě hmoty vychází nejen z očekávané dvojznačnosti charakteru okolního prostředí, ale i z potřeby umožnit realizaci programu požadovaného rozsahu pomocí provádění stavby ve dvou časově nezávislých etapách. Rozdělení domu je rovněž reakcí na drobné měřítko staveb v okolí. Obě hmoty domu i jejich společný základ jsou proto výrazně materiálově i hmotově odlišeny. Dům je zděný - solidní, přístavba je lehká dřevěná stavba, připomínající zahradní architekturu i rekreační funkci vnitřních provozů. Vnější dvojí podoba domu není vyvolána pouze respektem vůči vnějšímu prostředí, ale je použita i pro výrazné obohacení rozmanitosti charakteru vnitřních prostor domu. Rekreační výraz přístavby domu není formální, ale přináší sebou skutečně různorodé zážitky při jeho užívání. Přístavba, pavlač i terasa přispívají k propojení domu se zahradou a naopak. Zároveň vzájemnou polohou i osazením do terénu vytváří pohledově chráněný prostor obytné části zahrady, visuálně orientovaný do zahrady a k západnímu, zřejmě dlouhodobě volnému horizontu krajiny.

Obytný dům je řešen jako částečně podsklepená dvoupodlažní zděná stavba se sedlovou střechou poměrně nízkého spádu. Výška domu je záměrně redukována na minimum, římsa střechy je nasazena velmi nízko nad podlahou patra, těsně nad podchodnou výškou. Dostatečný prostorový standard místností v patře je zaručen stropem tvarovaným do oblouku s vrcholem v podélné ose domu, což vytváří zajímavý prostorový efekt. Přitom zaklenutí prostoru i krov jsou při použitém příčném zděném systému konstrukčně velmi jednoduché a tudíž nenákladné.

Při návrhu stavby byly úzkostlivě hlídány měřítko a proporce domu definované především tvarem štítu, tedy hloubkou domu, která pokud se zvětšuje, devalvuje požadovanou vertikalitu a subtilnost stavby. Ze stejných důvodů jsou některé elementy návrhu, jako zasklené dřevěné zádveří nebo dřevěná pavlač, která plní i funkci slunolamu na jižní fasádě, od hlavní hmoty domu záměrně materiálově i objemově odděleny. Tvoří aditivně přičleněné prvky k základnímu objemu domu, který tímto řešením neztrácí svoji samozřejmou čitelnost a je jimi obohaceno jinak lapidární řešení návrhu. Zároveň vytváří prostředníky mezi domem a sousední přístavbou i chatovou zástavbou.

Návrh okenních otvorů je ovlivněn snahou pokud možno eliminovat resp. znejasnit dvoupodlažnost domu a tím ovlivnit, zmenšit skutečné měřítko stavby. Na severní fasádě je tento záměr řešen uzavřeností domu a nahodilostí rozmístění oken, na jižní fasádě naopak otevřeností a řádovou, konstrukční samozřejmostí otvorů řešených přes obě podlaží. Stavba je navržena z přírodních materiálů - dřeva, keramiky, kámene, vápenných omítek atd.

Dispoziční řešení

Návrh dispozice je založen na hledání optimálního řešení protikladných požadavků zadání, charakteristických pro tento druh rodinných domů „běžného“ standardu. Relativně skromnými prostředky dosáhnout maximální velkorysosti a prostorové otevřenosti dispozice včetně vertikální komunikace opticky spojující patro ložnic s obytnou plochou, při akceptování požadavku na universálnost řešení z hlediska dlouhodobé perspektivy využití domu. Včetně krajní možnosti dodatečné realizace odděleného dvougeneračního bydlení. Dalším protikladným kriteriem obdobných zadání je potřeba navrhnout společné obytné prostory přízemí domu natolik ambivalentně, aby poskytovaly pocit soukromí a zároveň nevedly ke zcela isolovaným řešením dispozice, členěné na separované místnosti, která postrádají velkorysost, ale především, vytváří bariéry typické pro větší dvoupodlažní rodinné domy. Znesnadňují vzájemnou komunikaci a nevedou k podporování sounáležitosti rodiny.

Dispoziční i konstrukční příčný trojtrakt domu je rozdělen vnitřními nosnými zdmi na tři provozní části, které však nejsou zcela opticky separovány, takže vzniká dojem jednoho, vhledem k rozměrům vily nečekaně velkého prostoru. V přízemí je oddělení pracovny, eventuálního pokoje hosta a obývacího pokoje i jídelny s kuchyní pouze naznačeno skříní vloženou do sádrokartonové příčky o výšce 2,2 m. Jednotlivé trakty jsou navzájem propojeny tak, aby při jižní fasádě vznikly tři samostatné zálivy - obytné prostory intimnějšího měřítka, které však neztrácejí vzájemnou souvislost s celou obytnou plochou přízemí. Částečné visuální propojení v severní části domu a při jižní fasádě prostřednictvím pevně zasklených oken udržuje prostorovou velkorysost přízemí. Tento efekt spolu s možností dodatečného dolaďování oddělenosti či propojenosti prostorů pomocí nábytku, vestavěných stěn, případně posuvných stěn umožňuje elasticky reagovat na aktuální potřeby rodiny. Předsíň domu bude v případě potřeby od obytné části oddělena pouze posuvnou skleněnou stěnou. Ve středním traktu je při severní fasádě umístěno jednoramenné schodiště do patra. Mezi schody a obývacím pokojem je osazen obslužný box s WC, krbem a komorou, obložený patinovaným měděným plechem, který z části odděluje komunikaci od pokoje, ale neuzavírá průhledy zcela. Řešení umožňuje v budoucnu snadné oddělení schodů více či méně průhlednou skleněnou výplní, bude-li požadována totální separace obou bytů.

Jestliže přízemí naznačenou prostorovou otevřeností a uvolněností podporuje pospolitost rodinného života, kterou je při zadaném standardu, četnosti a velikosti obytných místností nutné sledovat, je v patře oddělením ložnic zajištěno soukromí všech členů rodiny. Přesto je i zde prostorová souvislost domu i konstrukční logika stavby alespoň naznačena odlišením barevnosti a materiálovým provedením jednotlivých stěn a výplní otvorů. Naznačený potenciál prostorových souvislostí i zde při stávajícím oddělení ložnic přispívá k přehlednosti a velkorysosti dispozice. Koupelna s vanou a WC bude i po rozdělení sloužit stejné funkci. Druhá koupelna dětí, která alternativně slouží i k praní a sušení prádla, bude při rozdělení domu přestavěna na kuchyň. Obytná plocha horního bytu může být po jeho oddělení zřízena variantně v západním nebo středním - schodišťovém traktu.

Svažitost terénu, požadovaný program i finanční limit stavby vedly k rozhodnutí podsklepit pouze východní dispoziční trakt domu a garáž provozně navázat na suterén. Schody do sklepa a garáže jsou záměrně, vzhledem k potencionální možnosti dělení domu na dvě bytové jednotky navrženy do zádveří. Návrh domu rovněž výrazně ovlivnil požadavek na etapovitost výstavby. Tělocvična se saunou a bazénem se staly spolu s garáží samostatným objektem. Dřevěná stavba tělocvičny a bazénu je s domem propojena pomocí skleněného krčku na střeše garáže.

Limitované náklady stavby měly zásadní vliv na její podobu. Ovlivnily nejen etapovitost výstavby, ale i dispoziční a konstrukční řešení domu. Snažili jsem se šetřit tam, kde to „nebylo vidět“ a naopak i při těchto omezeních ušetřit na podstatné věci, které rozhodují o standardu domu i jeho hodnotě a uživatelské kvalitě.