Family House in Orava

Moc pĕkné

Moderní, ale docela pěkný kompromis s původním duchem.

Velmi se mi líbí koncept zachování původní architektury v moderním pojetí. Takto by měl architekt pracovat, představuji si, že přijel, sedl si na místo, vzal do ruky tužku a kreslil, možná si dal dobrý oběd a nějaký lahodný mok. Celá stavba mi přijde vzdušná a klidně bych se tam nastěhoval i se psem a přítelkyní.

..duch velké rodiny a tradice- zajímavé

V záplavě nudných a rádoby-krásných domů, takové osvěžení. You've made my day.

tak to jste dali

UZ, SOM PRESTAVAL VERIT, ZE TO NIEKOMU PODARI AJ U NAS.
GRATULUJEM!

super! jednoduché a padne jak ulité

Pekné a príjemné.
Gratulujem

moc hezké!

Je to velmi kráásné! Čisté a krásné!

Po dlhom čase niečo naozaj pekné, s citom a dobrým remeslom.zdravím na oravu.

Je to velmi kráásné! Čisté a krásné!

Zbytečné cokoliv dalšího dodávat.

Niet čo vytknúť.

Ta zvláštní semknutost staveb v tak rozlehlém prostoru, tvar, kombinace dřeva a kamene. Velmi pěkné.

Zkoušeli jste použít i jinou jako šedou lazúru? Myslím, že ta šedost by mohla přijít s věkem stavby a přirozeně se doplňovat s energií, kterou do celého místa obyvatelé vtisknou užíváním.

Rodinná usedlost - pojem, který se dříve vázal k aktivní činnosti spojené s širokým okolím takovéto usedlosti (pěstitelsko-chovatelská, řemeslná činnost ap.)
Popis využití této stavby se, žel, scvrkává opět pouze jenom na odpočinek bez zpětné vazby na okolí opomineme-li nemalý architektonický přínos.

Dovoluji si citovat již zesnulého profesora Milana Stehlíka z textu, kde přemýšlí nad charakterem bydlení v 21. století (vytrženo z kontextu, ale i tak odpovídá na předešlý příspěvek):

"....pojetí životnígo stylu, kde již nemůžeme pěstovat na zahrádce mrkev, která není v obchodě, ale musíme se plně věnovat své odborné práci, tento systém podporuje. Volný čas potom slouží k nutnému odpočinku, není druhou směnou pro zajištění domácnosti. Poloha rodinného domu a jeho pozemku potom logicky dostává jinou dimenzi....."

Osobně to cítím pdobně, pro to, že se člověk dobře cítí v netknuté krajině mimo civilizaci a rozhodl se tam žít, nemusí za každou cenu provozovat pseudorurální hry...

Ale v tom případě neexistuje jediný důvod, proč se držet tradiční formy. Ta se totiž lehce může zvrtnout od zbytečného resentimentu až po designový kýč (vemkoncem ani vnitřní dispozice zrovna "nerezonuje" s archetypem usedlosti). O kolik pregnantněji zrcadlí tuhle proměnu povahy bydlení vybílené minimalistické portugalské vily, jejich chlad a do sebe uzavřen, tak cizí krajině, kterou by ještě naši dědové nejraději celou obdělali, osadili a zastavěli.

Jinak děkuju za otevření tohohle tématu, už při prvním pohledu jsem se nemohl ubránit dojmu, že tu něco nehraje.

Nádherná stavba.

Na otázku života v krajině, v horách však souhlasím s Alrokou. Jedna věc je obraz venkova tak, jak se nám líbí třeba ze Slavíčkových a Úprkových obrazů, a druhá věc je fenomén potřeb dnešních lidí.

Jestli chceme zachovat a rozvíjet venkov v jeho kvalitách, které obdivujeme, je nezbytné aby se jeho obyvatelé identifikovali s "nekomfortem" žítí v něm. Rozpor v pochopení krajiny lze ilustrovat třeba na dvou obcích v Krkonoších: Paseky nad Jizerou/Špindlerův Mlýn.

Vztah, který formoval vesnický urbanismus, tedy vztah hospodářského pozemku, plužiny a stavení je asi pasé. Snad by ale stačilo, aby lidé skromně přijali úděl žití v krajině a tím neničili její kvality, kvůli kterým vůbec do krajiny přišli...

Třeba je správné přijímat současné trendy životního stylu (viz filip medek). Potom jsem ale přesvědčen, že bude venkov úplně jiný...

Dobrý den, troufale si dovoluji polemizovat s výše uvedeným citátem pana profesora (viz filip medek). Dokonce se domnívám, že to ilustruje naprosté nepochopení bydlení ve smyslu „trávení života“. Předpokládám ovšem, že se nebavíme o nějakém příměstském bydlení, které nemá s „venkovem“ nic společného- na to by uvedený citát pasoval docela dobře. Pokud jde ale o opravdový, nefalšovaný venkov, tak největší chybou, kterou kolem sebe mohu vidět, je to, že nejen jednotliví stavebníci, ale dokonce i místně příslušní urbanisté roubují teoreticky aktuální poučky na konkrétní krajinu hlava nehlava.

Kdysi si švec postavil chalupu tak, aby měl nejsilnější zeď bez oken na sever, ( a aby byla pokud možno chráněná terénem), aby mu šlo do oken ve světnici sluníčko co nejdýl, aby, když vane a tvoří se závěje, se mu tyto nehromadily přímo přede dveřmi a aby mu nezaflakovalo na zápraží. To vyplývalo z faktu, že (většinou) ono místo dobře znal, protože někde poblíž se narodil, anebo se prostě podíval po okolí a něco se dozvěděl v hospodě (třeba kudy na jaře teče jarní tání), no a pak postavil barák. A teď mi vysvětlete, co z toho se změní tím, že dnešní obyvatel třeba jezdí do práce do sousedního města? Bydlení na venkově VŽDYCKY znamená (nebo má znamenat) jiný životní styl, a to včetně odlišného zajištění chodu domácnosti.
Možná, že to bude vypadat příliš kacířsky, ale já mám názor zcela opačný- pokud se chci odstěhovat na venkov a být tam plnohodnotně šťastna, nemohu si tam brát životní styl města. A to ani ty městské mezilidské vztahy, ani městskou architekturu. Protože pokud se chci něčeho stát součástí, pak musím splynou (ono to obohacuje obě strany, věřte mi)- anebo mám zůstat ve/nebo při městě.
Jiný přístup je stejně nešťastný, jako by venkovan přijel do Prahy a chtěl by tam postavit roubenku, mít zahradu, sad a kus lesa.

Prznění a zaplevelování českého venkova začíná rozprodejem pozemků na malé pravidelné parcelky, neumožňující nic jiného než plácnout doprostřed tu minimalistickou krabici od bot, případně bungalov či nějaký ten katalogový domeček, přičemž ti „nejodvážnější romantici“ sáhnou po kanadském srubu s ruskou tváří a k plotu pak všichni nasadí tůjky...
K příspěvku Alroky: bez ohledu na připojený popis ke stavbě, ona ta zpětná vazba na okolí zákonitě přijde- přinese ji život, věřte mi. A myslím, že tyto stavby se s tím popasují lépe než 99% baráků zde běžně prezentovaných.

Respekt k tradičnímu osvědčenému tvarosloví (byť se zcela moderní náplní a s moderními exteriérovými detaily) si určitě nezasluhuje slovní spojení jako „pseudorurální hry“- alespoň pokud majitel nemá v chlívě plastikovou krávu a na dvoře maketu žebřiňáku.

...Rád Vás čtu (7:- ))

děkuji, já vás taky... a ostatním se omlouvám za délku příspěvku.

Taky si myslím, že pokud lidé stavějí, byť rekreační objekty, na venkově, chtějí zažít něco jiného než zažívají ve městě, a proto také chtějí, aby ty stavby potom byly jiné než jsou ve městě. Určitě je potom nejlépe, aby vycházely z místních tradic, byly přizpůsobeny místním podmínkách, o to více, pokud jsou v extrémních podmínkách jako jsou hory, samota, svah apod. Já bych - ač zcela lajk - naopak ocenila to, že ty stavby do krajiny zapadají a nenarušují ji, byť jsou využívány jinak než v minulosti, navíc mi připadá, že i když využívají tradiční prvky, nebrání se ani moderním "vychytávkám", nejsou to žádné skanzeny.

ta černá keramická taška mi vzhledem k celkovému vzdušnému pojetí přijde "zatěžující". Jinak k autenticitě života na venkově, tradičnímu bydlení apod.: chtěl bych znát statistiku, kolik městských lidí odchází na venkov, aby tam autenticky žilo, tzn. trávilo tam převážnou většinu času, pracovalo, vytvářelo sociální vazby, organizovalo nebo se alespoň účastnilo tamního společenského života. pár takových lidí znám včetně expražských, ale jejich uvažování a přístup se potom odvíjí zcela jinak. nikdo z nich nebudoval novostavbu, ale zachraňoval nějaké staré stavení, tedy podle mého už tady se projevil jejich vztah k danému kontextu, potažmo k tradici. všechno ostatní je podle mého jen taková hra, motivovaná úplně něčím jiným, než stát se venkovanem. spíš touhou něco hmotného vlastnit, obsadit zajímavou lokalitu s hezkým výhledem, najít svůj klid, kterého se mi ve městě nedostává, lidí se spíše stranit, aby mě nikdo neohrožoval už jen svou venkovskou zvědavostí. ale samozřejmě vše městské je nutné vzít si s sebou (ten satelit je v tomto případě symbolický). nevěřím ani v tomto případě trvalému bydlení rodiny a nedojíždění za prací. pro mě to je, bohužel, jen další zábor krajiny, byť zajímavě konzumovaný.

Jak to tady tak čtu, nedá mi necitovat Jiřího Langra: .... lidé zápasící s horským lesem a současně tento les nutně potřebující, samotáři schopni přežít kdekoliv a jakkoliv současně s vědomím, že bez spolehnutí se na spolupráci se sousedy k cíli žádného snažení nedojdou. Vyprodukovat jen to nejzákladnější, aby bylo co konzumovat pro zachování existence. Zdá se to jednoduché a zcela ekonomické, ale bez radosti zářící z očí do očí nelze dosáhnout toho, aby se člověk neotočil k horám zády a nehledal snadnější obživu kdesi daleko, sám v sobě s iluzí nezávislosti, které říká svoboda. Před sedmdesáti lety by Vám každý pasekář v Beskydech řekl, že se pachtí na kamenitých políčkách jako jeho předkové proto, aby byl stále nejsvobodnějším člověkem na světě. Shora vidí dodaleka, dýchá čerstvý vzduch, miluje každé počasí včetně bouří a lijavců, jí, co si sám vypěstoval a vychoval, raduje se se sobě rovnými sousedy, nikdo mu neporoučí jak co má dělat, a on také nechce poroučet jiným, jak se mají v horách chovat.

.......pokud souhlasím s tím co je popsáno výše, pak nemohu souhlasit s tím, co je zde publikováno. Tož tak