Mám radost, že ze staveb tohoto typu (myslím tím původní stav) se dají dělat tak krásné domy.
V naší zemi čekají na takový zásah tisíce staveb, a vždy, když je spatřím, přepadá mě pocit, že na
ně platí snad jen demolice.
Vám se povedlo vytvořit svěží, otevřenou stavbu, a i když je minimalistická, působí zevnitř velmi "obytně".
Tak ono to přeci jen jde...
Další z dlouhé řady staveb od Atelieru Vyšehrad v Klánovicích. Jinak a opět skvěle. Původní dům měl své kvality, které se podařilo zvýraznit a celý dům pomocí překvapivě jednoduchých zásahů přizpůsobit současným nárokům na bydlení. K tomu je potřeba připočítat parádní altánek s vodním prvkem a kryté stání, více než kde jinde platí, že v jednoduchosti je krása.
Interiér nijak nezaostává za exteriérem. Ať se snažím jak chci, nenacházím nic, co by mi vadilo a do domu bez jakýchkoliv úprav bych se hned přestěhoval(-:. Pořádně velkou třěšní na dortu je zašívárna u krbu, tam bych asi trávil hodně času.
Tak už nejen Jiří Smolík pro svoji rodinu postavil skvělý dům na Točné, teď se přidal i kolega Rychtařík a opět je to pro mě prototyp, tentokrát rekonstrukce nepříliš zajímavého domu, tedy alespoň na první pohled. I s odstupem si myslím, že tento dům je, minimálně dispozičně, jedním z nejlepších domů, jaké jsem kdy viděl. Dům má vše, co bych považoval za důležité pro kvalitní současné bydlení
1) Klánovice jsou krásným místem pro bydlení.
2) Pozemek je po letech, jedná se o dům, který postavil autorův otec, krásně zarostlý, akorát prostorný, bezvadně upravený a doplněný.
3) Akoliv se to nezdá, exteriér byl upraven jen minimálně, těch několik málo zásahů bylo ale vedeno s chirurgickou přesností, tady si zaslouží velké uznání otec i syn.
4) Pro mě je naprostým vrcholem, nejen tohoto domu, dispoziční řešení. Ze dvou původních garáží je jedna, hluboká tak, že se pohodlně vejde jedno auto a je i dostatek úložného prostoru, garáž má okno a dveře na zahradu, před garáží je krásně minimalistický přístřešek. Vchod do domu je krytý, vejdete do dostatečně prostorné haly s řadou úložných prostor, hned vpravo je toaleta s oknem, dále pokoj pro hosty, kteří tak vůbec nemusí do privátních prostor majitelů. Vlevo se před Vámi otevře něco, co mě naprosto uchvátilo. Obytný prostor je přirozeně, s neskutečným přehledem, dělen na několik zón, které mohou fungovat jako celek i samostatně. Vpravo je prostor u schodů, který mi trochu připomíná jedno místo, které se těšilo obzvláštní oblibě manželů Tugendhatových, naproti úžasná zašívána s knihovnou, krbem a velkým oknem, velká kuchyně je samostatná, dá se zcela oddělit, ale pohledově může být i součástí obytného prostoru, na druhé straně je prostorná jídelna a televizní část obytného prostoru, kterou dělí od ostatních prostor nejen komoda, ale i dva schody. Překvapivý, ale v kontextu domu je logický i přístup do suterénu přes kuchyň, opět praktický detail – dveře na zahradu. Patro je pak zcela logicky řešené, nepotřebuje žádný další komentář, stejně jako zařízení, kterému byla, jak je u prací tohoto ateliéru samozřejmostí, věnována maximální péče, o celek i detail.
5) Úchvatný zahradní pavilon s letní kuchyní a vodním prvkem jen vše podtrhuje.
Rekonstrukce je dílem nejen pana Rychtaříka a jeho ženy, taktéž architektky, ale i kolegyň a kolegů z ateliéru, moje velká úcta tedy patří všem.
Však také rád by se tam jeden zakoupil. Kdyby se nabízel na trhu na tomto místě ještě původní dům, tak na jeho průčelí by pro mne chyběla jenom podpora (sloup?) v přízemí, pod koncem zdi vyčnívající v patře ven, na pravé straně průčelí . Po koupi bych tam ten sloup dal, i když vlastně jen "pro parádu".
U přestavěného průčelí nový vstup do domu vyznívá jen jako díra do hladké fasády. Kdyby původní střecha byla tam ponechána a otvor vstupu, ve stejné šiřce, by byl dvoupatrový (kdo potřebuje balkón z koupelny?) se svým stropem v rovině se stropem balkónu nalevo, tak nejen by to byl VSTUP jak se patří, ale celé průčelí by bylo také více vyváženo, s takto vzniklou protiváhou k jeho na levé straně vysunutému rohu patra.
Lajte mi třeba i zpátečníků, ale v obou případech (předtím i nyní) nestačí jen technické řešení, ale i řešení architektonické, t.j. řešení kde i neodborník cítí, že to nespadne.
Zajímavé také, že původní objem hmoty místa nebyl nijak pronikavě změnen ale přesto výsledný výtvarný výraz místa je zvenku tolik odlišný.
"5) Úchvatný zahradní pavilon s letní kuchyní a vodním prvkem jen vše podtrhuje."
Ano, ale pro české podnebí altán snad až moc otevřený? I v místech podnebím mnohem mírnějších, alespoň jedna strana má zpravidla stěnu, byť třeba i průhlednou.
"4) Pro mě je naprostým vrcholem, ...., dispoziční řešení."
Jak jinde již naznačeno, vnitra obydlí zpravidla pomíjím, ale zde mi DJ prostě nedává na vybranou:
Z hlediska zásad, jak je vyjádřil Serge Chermayeff, ve své knize "Architecture and Privacy" by se asi pan profesor, po shlédnutí tohoto půdorysu přízemí, ze zoufalství vrhl pod rozeběhnutou slepici. Ale je tu hned několik příjemných prostorů. Pro mne snad také nejvíce ta "zašívárna". Je to přesně ten medvědí brloh, kam se na celou zimu zahrabat, jen ty poličky by nevystačily, na celozimní četbu a z mé čtyřicetileté zkušenosti s topením v krbu vím, že to skladování paliva pod postel je nešikovné.
V patře, neznám počet a skladbu obývající rodiny, ale z počtu postelí tam se dá očekávat až pět lidských bytostí a jen jedna koupelna, navíc i bez samostatného záchodu!?! Sprcha+vana+záchod+dvě umyvadla = pět! Že by hra na škatulata hejbejte se, během ranní špičky? Strašné to pomyšlení.
Nesdílím vaše jednoznačně pozitivní hodnocení "zašívárny". Krb s živým ohněm je, dle mého soudu, tak
významným prvkem, že by tomu mělo odpovídat i umístění v interieru, včetně možnosti volit odstup od
ohně, či úhlu pohledu na krb.. A to vše v tomto komorním prostoru postrádám.
Souhlasím. Také mne napadlo, proč jej neotevřít (alespoň prosklením) do jídelny. Ale sezení kolem ohně (krbu) bylo již dávno nahrazeno sezením kolem TV (viz. zde v obyváku).
Add new comment
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
V naší zemi čekají na takový zásah tisíce staveb, a vždy, když je spatřím, přepadá mě pocit, že na
ně platí snad jen demolice.
Vám se povedlo vytvořit svěží, otevřenou stavbu, a i když je minimalistická, působí zevnitř velmi "obytně".
Tak ono to přeci jen jde...
gratulace!
Interiér nijak nezaostává za exteriérem. Ať se snažím jak chci, nenacházím nic, co by mi vadilo a do domu bez jakýchkoliv úprav bych se hned přestěhoval(-:. Pořádně velkou třěšní na dortu je zašívárna u krbu, tam bych asi trávil hodně času.
1) Klánovice jsou krásným místem pro bydlení.
2) Pozemek je po letech, jedná se o dům, který postavil autorův otec, krásně zarostlý, akorát prostorný, bezvadně upravený a doplněný.
3) Akoliv se to nezdá, exteriér byl upraven jen minimálně, těch několik málo zásahů bylo ale vedeno s chirurgickou přesností, tady si zaslouží velké uznání otec i syn.
4) Pro mě je naprostým vrcholem, nejen tohoto domu, dispoziční řešení. Ze dvou původních garáží je jedna, hluboká tak, že se pohodlně vejde jedno auto a je i dostatek úložného prostoru, garáž má okno a dveře na zahradu, před garáží je krásně minimalistický přístřešek. Vchod do domu je krytý, vejdete do dostatečně prostorné haly s řadou úložných prostor, hned vpravo je toaleta s oknem, dále pokoj pro hosty, kteří tak vůbec nemusí do privátních prostor majitelů. Vlevo se před Vámi otevře něco, co mě naprosto uchvátilo. Obytný prostor je přirozeně, s neskutečným přehledem, dělen na několik zón, které mohou fungovat jako celek i samostatně. Vpravo je prostor u schodů, který mi trochu připomíná jedno místo, které se těšilo obzvláštní oblibě manželů Tugendhatových, naproti úžasná zašívána s knihovnou, krbem a velkým oknem, velká kuchyně je samostatná, dá se zcela oddělit, ale pohledově může být i součástí obytného prostoru, na druhé straně je prostorná jídelna a televizní část obytného prostoru, kterou dělí od ostatních prostor nejen komoda, ale i dva schody. Překvapivý, ale v kontextu domu je logický i přístup do suterénu přes kuchyň, opět praktický detail – dveře na zahradu. Patro je pak zcela logicky řešené, nepotřebuje žádný další komentář, stejně jako zařízení, kterému byla, jak je u prací tohoto ateliéru samozřejmostí, věnována maximální péče, o celek i detail.
5) Úchvatný zahradní pavilon s letní kuchyní a vodním prvkem jen vše podtrhuje.
Rekonstrukce je dílem nejen pana Rychtaříka a jeho ženy, taktéž architektky, ale i kolegyň a kolegů z ateliéru, moje velká úcta tedy patří všem.
Však také rád by se tam jeden zakoupil. Kdyby se nabízel na trhu na tomto místě ještě původní dům, tak na jeho průčelí by pro mne chyběla jenom podpora (sloup?) v přízemí, pod koncem zdi vyčnívající v patře ven, na pravé straně průčelí . Po koupi bych tam ten sloup dal, i když vlastně jen "pro parádu".
U přestavěného průčelí nový vstup do domu vyznívá jen jako díra do hladké fasády. Kdyby původní střecha byla tam ponechána a otvor vstupu, ve stejné šiřce, by byl dvoupatrový (kdo potřebuje balkón z koupelny?) se svým stropem v rovině se stropem balkónu nalevo, tak nejen by to byl VSTUP jak se patří, ale celé průčelí by bylo také více vyváženo, s takto vzniklou protiváhou k jeho na levé straně vysunutému rohu patra.
Lajte mi třeba i zpátečníků, ale v obou případech (předtím i nyní) nestačí jen technické řešení, ale i řešení architektonické, t.j. řešení kde i neodborník cítí, že to nespadne.
Zajímavé také, že původní objem hmoty místa nebyl nijak pronikavě změnen ale přesto výsledný výtvarný výraz místa je zvenku tolik odlišný.
"5) Úchvatný zahradní pavilon s letní kuchyní a vodním prvkem jen vše podtrhuje."
Ano, ale pro české podnebí altán snad až moc otevřený? I v místech podnebím mnohem mírnějších, alespoň jedna strana má zpravidla stěnu, byť třeba i průhlednou.
Z hlediska zásad, jak je vyjádřil Serge Chermayeff, ve své knize "Architecture and Privacy" by se asi pan profesor, po shlédnutí tohoto půdorysu přízemí, ze zoufalství vrhl pod rozeběhnutou slepici. Ale je tu hned několik příjemných prostorů. Pro mne snad také nejvíce ta "zašívárna". Je to přesně ten medvědí brloh, kam se na celou zimu zahrabat, jen ty poličky by nevystačily, na celozimní četbu a z mé čtyřicetileté zkušenosti s topením v krbu vím, že to skladování paliva pod postel je nešikovné.
V patře, neznám počet a skladbu obývající rodiny, ale z počtu postelí tam se dá očekávat až pět lidských bytostí a jen jedna koupelna, navíc i bez samostatného záchodu!?! Sprcha+vana+záchod+dvě umyvadla = pět! Že by hra na škatulata hejbejte se, během ranní špičky? Strašné to pomyšlení.
nelze.... Dispozice je však opravdu zdařilá.
významným prvkem, že by tomu mělo odpovídat i umístění v interieru, včetně možnosti volit odstup od
ohně, či úhlu pohledu na krb.. A to vše v tomto komorním prostoru postrádám.
Souhlasím. Také mne napadlo, proč jej neotevřít (alespoň prosklením) do jídelny. Ale sezení kolem ohně (krbu) bylo již dávno nahrazeno sezením kolem TV (viz. zde v obyváku).