Byt se nachází v panelovém domě na sídlišti Petřiny v Praze ze šedesátých let 20. století. Dispoziční řešení těchto domů bylo limitováno konstrukčním řešením. Byt se skládal ze tří stejně velkých místností o jednotné šířce 3,4m a délce 5m. Do prostřední místnosti bylo vestavěno umakartové jádro s hygienickým zázemím, kuchyní a předsíní. Jednotlivé místnosti byly přístupné přes neosvětlenou předsíň. Z dnešního pohledu toto řešení vyvolává pocit stísněnosti a uzavřenosti, nehledě na nevyhovující dimenze koupelny a toalety.
Požadavkem investorky bylo vytvořit otevřený a přehledný prostor, který bude využíván jednou či dvěma osobami.
V reakci na výše popsané jsme se rozhodli k odstranění hygienického jádra a vytvoření tří obytných prostorů. Tyto místnosti jsou propojeny dvojicí otvorů vyřezaných v panelech. Dimenze a umístění otvorů u fasády umožňuje vnímat trojici místností jako jeden kontinuální prostor. Nová koupelna byla vestavěna do konstrukčního modulu, který je současně vyhrazen pro ložnici. Zkrácením ložnice došlo k logické hierarchii dimenzí jednotlivých místností. Celý prostor jsme se dále snažili sjednotit návrhem vestavěného nábytku a výběrem jednotlivých materiálů. Designem tohoto nábytku jsme reagovali na vkus paní majitelky a na dobu, ve které byl dům postaven.