Národní stadion v Pekingu je součástí olympijského areálu nazývaného
Olympic Green. Nachází se v závěru monumentální urbanistické osy, která prochází náměstím Tiananmen a Zakázaným městem. Stadion byl postaven pro letní olympijské a paralympijské hry. Díky své formě bývá často přezdíván "ptačí hnízdo".
V roce 2001 byl Peking zvolen za pořadatelské město letní olympiády 2008. Po tomto kontroverzním rozhodnutí olympijského výboru začalo vedení města hledat nejlepší architektonické návrhy budoucích stadionů. Architekti Národního stadionu byli vybráni v mezinárodní soutěži. Za nejlepší z 13 soutěžních návrhů byl v dubnu 2003 označen projekt švýcarského ateliéru Jacquese Herzoga a Pierre de Meurona. Po prvním kole hodnoceném profesionální porotou byly projekty představeny veřejnosti na společné výstavě. I ve veřejném mínění návrh uspěl.
Původní návrh inspirovaný tradiční čínskou keramikou byl v průběhu času přepracován. Nejvýraznější změnou bylo odstranění zatahovací střechy, díky čemuž více vynikla neobyčejná nosná struktura stadionu a namísto na keramickou nádobu začal stadion upomínat na ptačí hnízdo. Na projektu se kromě ateliéru Herzog & de Meuron (hlavním architektem projektu byl Stefan Marbach) podílel čínský umělec Ai Weiwei a kanceláře ARUP a CADG (China Architectural Design & Research Group). Během konzultací nad návrhem bylo proklamováno několik hlavních tezí – budova měla být formálním vybočením z portfolia švýcarského ateliéru, měla být pórovitá-propustná, měla vyjadřovat ducha kolektivismu, měla být společným plavidlem.
Konstrukce stadionu je zčásti železobetonová, zčásti ocelová. Ocelová obvodová konstrukce ochraňující červený železobetonový blok s tribunami a zázemím stadionu je největší svého druhu na světě (110.000 tun oceli). Střechu stadionu podpírá 24 příhradových sloupů, každý váží přes 1.000 tun. Pravidelně rozmístěné téměř identické sloupy jsou výtvarně skryty v ocelovém chaosu zavětrovacích diagonál tak, že jejich poloha není na první ani na druhý pohled zřetelná. Hlavním úkolem sloupů bylo podpírat vysouvací střechu. Po neštěstí na pařížském letišti Charlese de Gaulle byly všechny olympijské stavby v Pekingu podrobeny přezkoumání a v případě Národního stadionu bylo rozhodnuto o zrušení vysouvací střechy. Stejně tak byl počet míst k sezení snížen ze 100.000 na 91.000. Díky těmto škrtům dnes působí stadion vzdušnějším dojmem a má lepší antiseismické vlastnosti – hmotnost zabudované ocele se snížila o 12.000 tun. Bylo spočítáno, že náklady na realizaci Národního stadionu dosáhly pouhých 10% nákladů běžných na Západě. Na stavbě pracovalo 17.000 dělníků. V květnu 2008 bylo na stadionu za jediný den položeno 7.811 m² koberce trávy. Dešťová voda ze střechy stadionu je jímána do podzemního zásobníku, odkud je po přečištění používána na zavlažování vegetace na stadionu a v okolí. Plocha sportoviště je v zimě vyhřívána nebo v létě ochlazována.
Národní stadion hostil zahajovací a ukončovací ceremoniál olympijských her. Konaly se zde všechny atletické závody a finále fotbalového turnaje. Po olympijských hrách (8.–24. srpna 2008) bude sloužit požadavkům paralympijských her (6.–17. září 2008). Po skončení olympiády bude zázemí stadionu z větší části přeměněno na nákupní centrum doplněné hotelem. Z oken hotelových pokojů bude výhled přímo na sportoviště. I tímto krokem se snaží pořadatelé zvýšit využití stavby po skončení her. Plocha sportoviště bude využívána hlavně pro fotbalová utkání. Kapacita hlediště se sníží na 80.000 sedících diváků. Nejvzdálenější místo k sezení je od středu sportoviště vzdáleno 140 metrů.