Muzeum sklářství – KAROLINKA

Město Karolinka se dostalo do všeobecného povědomí především díky sklářskému průmyslu. Ten zde byl založen už v letech 1861 – 1862, následně zde byla otevřena sklárna Karolinina Huť. Zakladatel Salomon Reich huť pojmenoval po své matce. Podle ní byl také na přelomu 40. – 50. let 20. století odvozen i dnešní název města. Umění zdejších sklářů bylo a je známé i za hranicemi naší republiky. Úspěchy skláren dokládal export jejich produkce (ve výši 70%) do celého světa. Hlavní sortiment sklárny představovalo užitkové stolní sklo a především dekorace skla drahými kovy. Karolinská sklárna tvořila po celá léta zdroj obživy pro mnoho generací v regionu. Postupem doby a také díky hospodářským potížím byla výroba ve sklárně postupně utlumována. V současné době zde probíhá pouze dekorace skla.
Vzhledem k regionálnímu významu města a jeho bohaté - více jak 150 leté tradici výroby a zpracování skla - bylo už delší dobu uvažováno o zřízení muzea, jež by vzdalo hold sklářským mistrům, místním lidem a zachycovalo umění „hrdého“ řemesla pro následující generace.
K tomuto účelu byl vedením města vybrán opuštěný objekt bývalé mateřské školky na ulici Nábřežní, pro umístění vlastní expozice potom východní jednopodlažní blok.
Objekt je nyní přístupný novým centrálním vstupem - tubusem z ulice Nábřežní. V návaznosti na tuto komunikaci je řešena potřebná doprava v klidu. Tubus - krček je průchozí i do dvorní části. Prostor dvora skýtá potenciál pro pořádání workshopů, společenských akcí či případnou expanzi expozice.
Vlastní expozice potom sestává z hlavní výstavní plochy s recepcí a vedlejší otvory (kukátky) propojené „audiovideo-místnosti“. Sociální zázemí je společné se sousedními aktivitami budoucího víceúčelového kulturního centra.
Tvorba zde měla ne zcela standartní postup. V době návrhu jsme tvořili expozici muzea bez libreta, tvořili jsme prostor pro zatím nekonkrétní skleněné exponáty. Výsledkem jsou sestavy monumentálních atypických kovových výstavních vitrín dělící potemnělý „nepřítomný“ prostor a směřující pohyb návštěvníků expozicí doplněnou grafickými panely.
„Své libreto“ jsme založili na kontrastu. Kontrastu těžké tvrdé pevné oceli, ve které je vystavováno lehké křehké sklo, na kontrastu šera a světla, ve kterém dáme vyniknout exponátům a potlačíme „vše okolo“. Jsou zde přítomny ony kontrasty tvrdé sklářské práce, kdy ve strohém industriálním prostoru vzniká v žáru ohně z tvrdé práce křehký záhy tak studený čirý „výsledek.“ Je zde účasten protiklad výrobků vznikajících z hornin podobnou cestou, kdy výsledek je tak jiný.