V polovině 19. století pronikl do Rožnova textilní průmysl, který navázal na domáckou výrobu plátna ve městě a okolí. Od roku 1889 tady začala působit Brillova mechanická továrna na pletené a stávkové zboží, byla jedním z největších zaměstnavatelů ve městě a spádovém okolí. Po 2. světové válce a znárodnění byla do Rožnova přestěhována továrna na výrobu jemných punčoch Elite Varnsdorf. Pletárenské podniky se potom spojily v národní podnik Moravskoslezské pletárny Rožnov, který byl při reorganizaci textilního průmyslu v roce 1967 přejmenován na národní podnik Loana Rožnov. V sousedství centra města tak postupně vyrostl na rozlehlém území průmyslový areál, kde se vyrábělo pletené zboží pro tuzemský i zahraniční trh.
Po změně režimu areál ještě nějakou dobu fungoval, měnil vlastníky, až v roce 2013 výroba dospěla k zániku.
Probíhala restrukturalizace a areál se postupně rozpadal na mnoho subjektů.
Původní historická budova z roku 1898, srdce areálu, objekt založený ještě Leonem Brillem však zůstal delší dobu nevyužíván a chátral opuštěn.
V roce 2013 získal nového vlastníka, se kterým jsme se společně pustili do postupné revitalizace této čtyřkřídlé výrobně–administrativní třípodlažní nepodsklepené budovy 211. Jedná se o nárožní objekt vymezený ulicemi Bezručova a Hřbitovní, který téměř obepíná vnitřní hospodářský dvůr o rozměrech přibližně 30 x 30 metrů.
V širších vztazích je investiční záměr postaven na znovuobrození opuštěné chátrající průmyslové budovy na atraktivním místě, a to nejen v bezprostřední návaznosti na centrum města, ale také na jedné z nejdůležitějších komunikačních tras dané urbánní struktury. Usilujeme o nové aktivní zapojení stavby do architektury města. Toho chceme dosáhnout mj. pomocí postupné perforace (průchody, pasáže) budovy, jejího otevření okolí, vytvořením nového parteru u ulice Hřbitovní a následně "zobytněným" vnitřním dvorem.
Na etapy tak postupně probíhá revitalizace cca 4500 m² stávajících podlahových ploch, 22 400 m³ obestavěného prostoru, severní křídlo bylo nastaveno o 4. a 5. podlaží. V budoucnu je uvažováno o rozšíření o dalších 600–1200 m² podlahových ploch. Bylo také (jako první) vybudováno nové parkoviště pro téměř 100 osobních automobilů.
Vlastní architektonické řešení je vedeno snahou o očištění budovy, jejíž základy byly zbudovány na samém konci předminulého století, od různých přístaveb a vestaveb z éry socialistického rozkvětu, o zachování "pravdivé" architektury s původním industriálním výrazem, o architekturu respektující jednoduchou kompaktní hmotu podtrženou kompozicí striktního pravidelného okenního rastru. Průmyslový odkaz budovy je zvýrazněn také novou větranou cortenovou fasádou, která jistě vnáší do podhorského městečka trochu vzruchu.
Přiměřené množství zásahů a nákladů bez jakýchkoliv dotačních titulů, tak přináší objektu nový život a náplň.
Na úrovni parteru jsou umístěny drobné obchůdky a služby: lékárna, zdravá výživa, kavárnička, bylinka, řeznictví, kadeřnictví, občerstvení, oční optika, papírnictví, zverimex ad.
Další patra jsou potom vymezena zdravotnickým provozům, péči o tělo a administrativě. V severním křídle se usídlí také kultura: galerie, víceúčelový sál, částečně krytá pobytová terasa, obojí s nádherným výhledem na posvátný Radhošť.
V další etapě proběhne realizace nové podoby vnitřního dvora, který se stane nejen veřejným komunikačním prostorem, ale také místem pro společenská setkání, relaxaci, trhy, menší produkce, workshopy či letní filmová představení.