Městský dům v ulici Milady Horákové

Ulice Milady Horákové v Brně byla kdysi významnou městskou třídou. Na počátku 20. století zde vyrostly klenoty brněnské moderny - dvojice bohatě zdobených nájemních domů (14-16), které vyprojektoval Josef Müller, a opodál byla v roce 1904 podle projektu Huberta Gessnera vystavěna Okresní nemocenská pokladna (24-26). Je to vynikající dílo člena uměleckého spolku Wiener Sezession, rozvíjející architektonické zásady jeho učitele Otto Wagnera. Jde o významný doklad geometrizující fáze vídeňské secese, preferující účel, jemuž se podřizuje konstrukce a materiál. Příklad progresivního užití keramického obkladu. Fasáda vyskládaná z červených a zelených glazovaných cihel je neobvyklou kombinací barev a zaujme nejen barevností, ale také díky osazeným arkýřům svojí členitostí. V současné době působí trochu omšelým dojmem, a to zvláště vůči dvěma rekonstruovaným již zmíněným nájemním domům. Na svůj nový kabát čeká.
Mezi těmito významnými sousedy vyrostl v proluce na místě, kde kdysi stával tzv. Juranův dům a později až do roku 2006 zde byl provozován autobazar, zcela nový polyfunkční objekt se vzorkovnou-obchodem, administrativou, dvěma mezonetovými byty a podzemní garáží. Klient navázal na svoji předchozí spolupráci s architektem a splnil si svůj sen. Jeho představou byl jednoduchý dům, barevně střídmý, moderního designu a především funkční. Navržený dům se stal integrální součástí ulice a vědomě navázal na okolní stavby. Je logickým pokračovatelem historického vývoje městských domů.
Určitým problémem se ukázal legislativní požadavek na počet parkovacích míst. Devět stání, ke kterým je přístup průjezdem, jenž zároveň slouží jako autovýtah zaparkovaný v poloze přízemí,  bylo umístěno ve dvorní části za domem. Některá z nich budou časem stíněna pnoucí zelení na navržené pergole ze zinkovaných profilů. Ostatních 12 stání bylo navrženo v podzemní garáži, která se nachází v suterénu pod budovou a plochou dvora.
Dalším regulativem byl požadavek na výšku budovy. Paradoxem je, že radiotelegrafní paprsek vedoucí napříč městem těsně nad střechami budov brání "růstu" města. Navržený polyfunkční dům navazuje výškou na okolní zástavbu. Ve dvorní části má sedm podlaží. Směrem do ulice šesté a sedmé podlaží, kde se nachází mezonetové byty, ustupuje, tak jako ustupují sedlové střechy sousedních domů, a ubírá na hmotě objektu. Celková výška domu je stejná jako výška domu Milady Horákové 24. Odstupňovaná podlaží vytvořila před byty plochu, která byla využita pro umístění teras. Zábradlí je z lepeného bezpečnostního skla upevněného sevřením a je bez horního madla. Pro navození ještě většího pocitu sounáležitosti s ulicí tvoří podlahu teras betonová dlažba.
Dům se nachází v místech, kde kdysi protékala říčka Ponávka, ta byla poněkud nedůsledně zatrubněna a nyní teče v blízkém podzemí. Celé území je oblast naplavenin této říčky. Zvodnělé písky se střídají s proměnlivými štěrkovými lavicemi a hlinitojílovými čočkami. Na celém staveništi je souvislá a vysoká hladina spodní vody, navrtaná v úrovni cca 2,2 m pod povrchem. Zakládací podmínky byly velice složité. Objekt je založen na pažených velkoprůměrových pilotách a železobetonové základové vaně. V místech dojezdů výtahů jsou železobetonové dojezdové šachty.
V suterénu objektu se nachází garáže.
V prvním podlaží je umístěn průjezd, vstup do komunikačního bloku budovy se schodištěm a výtahem, dále pak obchod, který může být i dvoupodlažní. Je připraveno propojení s druhým podlažím ocelovým vnitřním schodištěm. Ve třetím, čtvrtém a pátém podlaží jsou umístěny variabilní pronajímatelné plochy, kde mohou být kanceláře nebo byty. Volná dispozice okolo schodišťové věže a instalační šachty v každé ze štítových stěn umožňuje vestavět do každého poschodí prostory pro jednoho nebo dva nájemníky.
V šestém a sedmém podlaží jsou dva mezonetové byty s balkony a lodžiemi. Jeden má výměru 128 m² a terasy o výměře 42 m², druhý má výměru 162 m² a terasy o výměře 42 m².
Celá budova má půdorysné rozměry 13,4x18,0 metrů, parkoviště ve dvorní části 13,4x15,5m.
Parter a 2. NP jsou obloženy deskami z umělého kamene s velkoplošným zasklením. Zbytek uliční fasády je omítaný na zateplovacím sytému. V uličním průčelí domu jsou v administrativní části navržena velká francouzská okna. Nad okny jsou kryty vestavěných žaluzií a nasávacích otvorů VZT. Hliníková okna s vnějšími žaluziemi zachovávají horizontálu, nikoliv však vertikálu. Jejich velikost i výška je různá, na fasádě vytváří hravou mozaiku. V interiérech okna bez parapetů a různých výšek tvoří působivý výtvarný akcent, který vyžaduje i originální řešení celého interiéru. Návrh byl součástí projektu. V interiéru mezonetových bytů byly použity jak vybrané výrobky z nabídky designérských firem, tak výrobky zhotovené na míru - stěny pro audio- a videotechniku, vestavěné šatny u každého z pokojů a kuchyňské linky. Pro prosvětlení prostoru předsíně byla navržena prosklená stěna, graficky pojednaná výtvarnicí Magdalenou Říčnou. Motiv symbolizující živly země, voda, vzduch nalezneme i na skleněném obkladu za kuchyňskou linkou. Kromě návrhu skleněných tabulí výtvarnice řešila i informační systém v celé budově. Použitý materiál -eloxovaný hliník - reflektuje architektonický design a zpříjemňuje pobyt v domě.