Fundación Caixa Galicia

Grimshawova první galerie slouží finanční instituci Fundación Caixa Galicia. Klient si kromě prostorů k umístění své umělecké sbírky přál také vytvořit civilní stavbu, která bude na jedné straně lákat veřejnost dovnitř, ale současně nabízet také exkluzivní privátní prostředí pro potřeby instituce. Ve spodních patrech stavby jsou umístěny prostory k dočasným výstavám a auditorium. V rovině ulice se nachází internetová kavárna a umělecké knihkupectví. Čtyři horní patra zabírají stálé expozice a ředitelství se nachází v pátém a šestém patře.
Galerie je umístěna na stísněném pozemku v historické části města. Zaplnila poslední proluku na ulici plné domů se zasklenými balkony, které se staly pro staré město symbolickými. Návrh musel být citlivý k charakteristické architektuře svých okolních sousedů a přizpůsobit se také dané stavební výšce; bylo potřeba přijít s nápaditou odpovědí, která by nabídla hladký přechod od čelní fasády s výhledem na přístav směrem k níže postavené administrativní budově přiléhající k muzeu na zadní straně pozemku. Stejně tak bylo u novostavby požadováno vytvoření poutavého dialogu mezi historickým a současným.
Výsledkem byl nakloněný paraboloid, který se dá nejlépe pochopit z podélného řezu. Hmota stavby vrcholí na čelní fasádě, poté strmě padá v inverzním úhlu dolů a zanořuje se pod úroveň terénu.
Hlavní fasáda galerie směřující do Calle Canton Grande je obložena skleněnými panely, které na sobě mají tenkou mramorovou vrstvu; tento průsvitný plášť dovoluje dennímu světlu pronikat dovnitř a napouští tak stavbu bohatým jasem. Za tmy budova jemně září. Skleněné panely hlavní fasády slouží zároveň jako žaluzie. Zakřivenou zadní fasádu tvoří sklo, mramor a hliníkové voštiny.
Na uliční fasádě je zavěšená transparentní stěna sloužící pro zpětnou projekci. Obrazovka je zarovnána s uliční čarou. Usmiřuje tak nakloněnou čelní fasádu muzea se svislými průčelími sousedících budov. Po nakloněné fasádě jezdí dva panoramatické výtahy dopravující návštěvníky z nižšího přízemí do čtvrtého patra. Galerie byla popsána jako stavba plná protikladů: otevřená a přece uzavřená; propojená přesto zřetelně rozdělená a členěná; velice veřejná, ale s pečlivě oddělenými privátními prostory. Tato napětí vytváří hlavní atrium s výškou přes celou stavbu; rozpíná se na celou délku muzea a vytváří vnitřní komunikační páteř. Atrium vizuálně i fyzicky ’rozřezává’ muzeum na části. Je kompletně prosklené a dovoluje světlu zaplavovat vertikální komunikaci - nápadité schodiště, které se jako jablečná slupka odvíjí skrz celé atrium. Schodiště jako obří socha vystupuje krakorcovitě do prázdného centrálního prostoru.
Části pod úrovní terénu jsou posazeny na žulovém základu; tento těžký a nadčasový materiál ukotvuje nakloněnou horní část. Na podlahy v přízemí je také použita žula, která je odezvou venkovního dláždění a nabízí spojení s pouličním prostředím. Povrchové úpravy uvnitř galerie tvoří mramor, benátská omítka, javorové a třešňové dřevo a bílá kůže.
Kde to šlo, bylo denní světlo optimalizováno. Použitím žaluzií mohou být jeho účinky dále zmírňovány. Kde se spoléhá na umělé osvětlení, tak tam jsou světelné zdroje umístěny do konstrukce stavby, aby se vytvořilo nenápadné a nevtíravé osvětlení. Teatrální nasvícení zaměřené na křivky bíle omítnutého schodiště ještě zdůrazňuje jeho sochařské kvality. Nakloněná fasáda vytváří světlík otevírající suterén dennímu světlu.
Architekt navrhl také podstatnou část nábytku uvnitř budovy včetně recepce, konferenční místnosti na pátém podlaží, auditoria a internetových budek v přízemí.