DŮM A1

Harmonický kontrast starého s novým

starý dům
V pražské čtvrti Hloubětín, na území staré osady „V Chaloupkách“, byl ze západní hrany pozemku do středu vsazen starý kamenný dům z počátku 19. století. Pokračoval tak v logice zástavby okolních domů „V Chaloupkách“. Osada je dnes ostrovem mezi vilkami z poválečného období. Všechny původní domy jsou podélně postaveny rovnoběžně s vrstevnicemi kopce Aloisova. A náš starý dům měl stejně jako ostatní obyčejný vesnický obdélný půdorys a sedlovou střechu s keramickými taškami. Vstup byl na středové ose, po jejíchž stranách jsou na dále dvě světnice zaklenuté českými plackami. Před vstupem na jižní straně domu byl dlážděný dvorek, který odděloval od okolní zahrady a sousedícího lesa plaňkový plot.
Specifickým znakem místních domů je stará hrubá omítka, která přechází na styku zdí a střechy v obloukové fabiony přesahů římsy a chrání tak smíšené zdivo, což dodává domům staromilský půvab. Stará stavení působí těžce a nedobytně.

nový dům
Ke starému domu bylo třeba přistavět nový, především z nedostatku vnitřních prostor, které nám chyběly k naší ideální představě života uvnitř. V roce 2008 navrhla přestavbu domu Lenka jako svůj diplomní projekt na VŠUP paralelně s projektem čajového domu v zahradě, který byl diplomem Davida a který stojí na téže zahradě jako starý dům.
Od začátku projektu bylo jasné, že je potřeba zachovat centrální osu domu, která je i pro všechny okolní domy charakteristická. Což znamenalo najít tu správnou hmotu, která by se harmonicky propojila s domem starým.
Po roční diskuzi a práci na diplomu vznikl dům křížového půdorysu. Jsou to v podstatě domy dva. Nový drží tvar vesnického domu a prochází skrz střed starého domu. Doslova do něj proráží světlo. Je natažený od jižního kraje pozemku u lesa téměř až k severnímu plotu sousedů. Svou kontrapozicí posiluje a zvýrazňuje charakteristické podélné postavení okolních domků. Ve svém kontrastu je důsledný, a tak není zděnou uzavřenou hmotou, ale otevřeným dřevěným domem. V tomto křížovém spojení dvou tvarově podobných za to materiálově zcela odlišných domů spočívá jejich harmonické kontrastní propojení. Jsou to dva domy a přece společně tvoří jeden.

průběh stavby
Trvalo téměř čtyři roky než byla stavba dokončena a k nim je třeba přičíst ještě dva roky, které utekly, než bylo vydáno stavební povolení.
Byla to však úžasná zkušenost, měli jsme pocit, že jsme během těch šesti let prošli další školou architektury, a tak Lenka „diplomovala“ po dalších šesti letech během kolaudace domu...
Napínavé bylo zejména období renovace starého domu a odkrývaní jeho historických vrstev. Stalo se tak, že výkresy se čím dál tím více stávaly teorií a proces stavby sám sloužil k navrhování a domýšlení detailů na nově vzniklých překvapeních – ať už to bylo objevení téměř nulových základů (30 cm pod terénem), nebo objevení zazděného okna či nalezený sklípek pod podlahou.
A tak se 2,5 roku bouralo a odkrývalo, až z domku zbyla ruina v podobě dvou kvádrů s odhalenými klenbami, které byly vzájemně stuženy pomocí železobetonových věnců a základy byly místně podbetonovány a zesíleny na doporučení statika Karla Mikeše. Poslední rok a půl pak probíhala dřevěná stavba a vnitřní úpravy s interiérem. Od ledna 2014 tak a1architects sídlí v novém ateliéru v Hostavické ulici v Praze Hloubětíně.

život v domě
Spojení rodinného bydlení a chodu architektonické kanceláře s dalšími 2-3 kolegy je velmi delikátní záležitostí s ohledem na soukromí a o to více s limity, které přináší starý dům a jeho dispozice. Hlavní část dřevěného domu orientovaná do ulice slouží jako ateliér a1, který je včetně malého dvorku a přízemního objektu zasedací místnosti perfektně oddělen od zbytku zahrady. A tak hosté ateliéru nevstupují a ani nevidí do soukromých částí domu a zahrady. Ateliér je záměrně koncipován pro maximálně 5 osob. Společným prostorem domu a ateliéru je pouze vstupní zádveří na rozhraní zděného a dřevěného domu.
Bydlení se odehrává především ve zděném domě, pouze kuchyně a nad ní podkrovní vyhlídka jsou na středové ose v dřevěné části, která prochází starým domem. Kuchyně je v tomto domě středem dění. Dalším důležitým tématem k řešení ve starém domě bylo umístění schodiště. Fakticky betonové točité schodiště pokračuje v podélné ose, která v jeho podobě přechází směrem vzhůru v osu středovou, na které se kříží i sedlové střechy obou domů. V podkroví jsou kromě středové vyhlídky dvě ložnice a koupelna a samostatná toaleta.
Harmonický kontrast obou domů nespočívá pouze v rozdílných materiálech a konstrukcích, tedy v kontrastu zděného domu s dřevěným , těžkého s lehkým či temného s jasným. Ale vnitřně a myšlenkově také v propojení symetrie, která je hlavním konceptem celkového uspořádání, a asymetrických detailů a nuancí, které prostupují jako malá překvapení celým domem. Stejně tak prochází myšlenka kontrastu z nenápadného vnějšku, který vytváří díky členění domu dojem malé stavby, do vrstevnatého a velmi proměnlivého vnitřku, který překvapí svou velikostí.