Café Konvikt

Panna Maria za lavicí a ve výši kolen? Proč?

Za autory celkové rekonstrukce " Konviktu":Prostor nynější kavárny byl původně kočárovnou, nové funkční a dispoziční řešení včetně vložené vestavby bylo realizováno při komplexní rekonstrukci celého areálu v r. 1999-2000. Osazení sochařské výzdoby s církevní tématikou do podnože baru? A za lavici( viz předchozí komentář)?

Wannabe cool... Citlivé narábanie s kontextom je dnes trendy, ale týka sa už len trendy tém? Zdôvodnenie konceptu v úvode autorského textu má výrazné faktuálne rezervy.

Celkova odezva zde, na tento zobrazeny pocin, je zcela vystizne shrnuta v libezne slovencine, pod znackou „hdnc“.
Ja bych se tak jemne nevyjadril, nebot v tomto pocinu vidim jen pokus o ciste hmotne navyseni hodnoty prostoru, za cenu ztraty jeho libeznosti. Damy se ujaly dle mne nemozneho ukolu. Nemam pochyb, ze tato puvodni kocarovna by nebyla obohacena jakoukoliv vestavbou, i mnohem lepsi nez touto „metaforu stromu“.
Zrovna tak „ve výklenku podsvíceném jemnou růžovou barvou umístěn malý oltářík se sochou Panenky Marie“ z baroveho pultu oltar nevyvola. Podobnou neznalost predmetu naznacuje hlaska, ze: “Dřevo navíc evokuje tradiční kostelní lavice.“
Je skoda, ze: „světlo a celková světelná dynamika prostoru, která měla ukazovat božskou stránku světa.“ byla touto vestavbou zcela poprena. Vyvrcholenim naprosteho nepochopeni veci je zaverecne prohlaseni, ze: „ V kavárně je tento princip reprezentován centrálním kruhovým osvětlením metaforicky zpodobňující svatozář, jež se propisuje také do horního patra a symbolicky se prostorem nese dále do nekonečna.“
V tomto pripade, vzato toliko jen opticky, to nekonecno konci, jiz hned nekde nad touto fraskou.