Baugruppe

Baugruppe je skupina lidí, kteří spojí své finance a síly za účelem vybudování vlastního bydlení. Oproti zahraničním příkladům jsme ale pro baugruppe tentokrát nestavěli novostavbu, nýbrž přestavovali městskou vilu.

Bydlení ve vlastním historickém, ale individuálně zrekonstruovaném domě se zahradou, pár kroků od stanice metra je snem, který si může dovolit naplnit opravdu málo rodin s malými dětmi. Když ale spojily síly hned tři takové, aby si koupily třípodlažní vilu před rekonstrukcí, bylo nám jasné, že to je velmi zajímavý experiment. A že místo utopie to musí být racionální cesta nejen k realizaci, ale i k provozu takovéhoto typu bydlení. Z naší perspektivy bylo zásadní využít synergii společné investice, ale z dlouhodobé perspektivy současně předejít kolizím v budoucím soužití obyvatel domu.

V každém podlaží jsme proto navrhli každé rodině jeden zcela individuální byt i za cenu vícera stoupaček či statických zásahů. Sklep jsme podkopali a prohloubili, abychom zde zřídili společné prostory prádelny, sklepů a technického zázemí, které doplňuje i společná klubovna. Soužití vertikálně propojuje trojice teras nad sebou.

Dům celkově jsme pojali tak, jak byl zamýšlen – jako první mezi sobě rovnými – vévodící řadě domů v bloku. Proto jsme štít rozsvítili do symetrie novými okenními otvory a vrátili mu tektonickou poezii, o kterou dřívějším zateplením přišel.

Pojetí zahrady doplňuje celkovou koncepci tohoto městského bydlení. Zbourali jsme garáž a postavili místo ní tři samostatné kapacitní kolárny s malým společným skladem zahradního náčiní. Dvoubarevné oplocení zahrady jsme zvýšili o jednu cihlu tak, abychom zajistili zahradě více soukromí, ale přitom neomezili veřejný prostor před ní.

Jednotlivé byty jsme pojednali v duchu domu samého, přeloženého do osobitého životního jazyka jednotlivých rodin. Výsledek, jak věříme, reaguje na jejich vlastní životní sloh jak v celku, tak v intimnějších detailech. Někde jde o preferovaný způsob mytí vlasů, jinde o barvu baru v oblíbené kavárně, někde zas o oblíbené horské panorama, společenské vytížení, či jen veselé trauma z předchozího bydlení.

Pokud můžeme posoudit, společné bydlení klientům vyhovuje, respektive je vzájemné soužití nijak neomezuje. Jedním z malých důkazů může být i to, že stále mají jedni od druhých klíče. Na druhou stranu si jsme jisti, že k tomu přispívá velkorysost a nadhled každého z nich, který není vůbec samozřejmý.