Bořek Šípek
*14. 6. 1949 – Praha, Česká republika
†13. 2. 2016 – Praha, Česká republika
Biografie
Narodil se 14. června 1949 v Praze. Po smrti rodičů se Bořkovým poručníkem se stal René Roubíček, sklářský mistr, který přispěl k tomu, že si Bořek Šípek na prahu dospělosti zvolil sklářství jako svůj obor.
V roce 1968, po absolvování umělecké průmyslovky, jako devatenáctiletý emigroval. V Německu, v Hamburku, vystudoval architekturu a zároveň s tím studoval ve Stuttgartu filosofii. V roce 1979 získal doktorát na Fakultě architektury na Technické univerzitě v Delfách. Hovořil pěti jazyky. V roce 1983 přesídlil do Amsterdamu. Tam založil vlastní architektonické a designové studio Aletrego a vytvářel mimo jiné návrhy nábytku pro italskou firmu Driade.
Po změně režimu v Československu spoluzaložil sklářskou firmu Ajeto v Novém Boru, v roce 2012 pak tamtéž další sklárnu Studio Anežka. Jeho výtvarné práce jsou ve sbírkách na celém světě a mají je ve svém vlastnictví mnohé významné osobnosti. Mezi nejvýznamnější architektonické a designérské projekty Bořka Šípka patří nizozemské muzeum moderního umění v Den Bosch, výstavní pavilon automobilky Škoda v německém Wolfsburgu, obchodní dům Ginza v Tokiu, opera v japonském Kjótu nebo pařížské butiky Karla Lagerfelda.
Významná byla také Šípkova pedagogická a organizační činnost. Jako profesor architektury a designu přednášel na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové, na Univerzitě průmyslového designu ve Vídni, byl děkanem Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci. V září 2008 instaloval první velkou výstavu českých umělců v Pekingu.
Bořek Šípek byl držitelem mnoha světových kulturních ocenění. Nejvýznamnější z nich je titul Rytíře umění a literatury Francouzské republiky, který obdržel v roce 1991.
Do povědomí české veřejnosti se Bořek Šípek zapsal především jako hlavní architekt správy Pražského hradu v letech 1992-2002 . Obnovil řadu interiérů i exteriérů, navrhl lustry do reprezentačních prostor a další svítidla, stejně jako nábytek.
Narodil se 14. června 1949 v Praze. Po smrti rodičů se Bořkovým poručníkem se stal René Roubíček, sklářský mistr, který přispěl k tomu, že si Bořek Šípek na prahu dospělosti zvolil sklářství jako svůj obor.
V roce 1968, po absolvování umělecké průmyslovky, jako devatenáctiletý emigroval. V Německu, v Hamburku, vystudoval architekturu a zároveň s tím studoval ve Stuttgartu filosofii. V roce 1979 získal doktorát na Fakultě architektury na Technické univerzitě v Delfách. Hovořil pěti jazyky. V roce 1983 přesídlil do Amsterdamu. Tam založil vlastní architektonické a designové studio Aletrego a vytvářel mimo jiné návrhy nábytku pro italskou firmu Driade.
Po změně režimu v Československu spoluzaložil sklářskou firmu Ajeto v Novém Boru, v roce 2012 pak tamtéž další sklárnu Studio Anežka. Jeho výtvarné práce jsou ve sbírkách na celém světě a mají je ve svém vlastnictví mnohé významné osobnosti. Mezi nejvýznamnější architektonické a designérské projekty Bořka Šípka patří nizozemské muzeum moderního umění v Den Bosch, výstavní pavilon automobilky Škoda v německém Wolfsburgu, obchodní dům Ginza v Tokiu, opera v japonském Kjótu nebo pařížské butiky Karla Lagerfelda.
Významná byla také Šípkova pedagogická a organizační činnost. Jako profesor architektury a designu přednášel na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové, na Univerzitě průmyslového designu ve Vídni, byl děkanem Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci. V září 2008 instaloval první velkou výstavu českých umělců v Pekingu.
Bořek Šípek byl držitelem mnoha světových kulturních ocenění. Nejvýznamnější z nich je titul Rytíře umění a literatury Francouzské republiky, který obdržel v roce 1991.
Do povědomí české veřejnosti se Bořek Šípek zapsal především jako hlavní architekt správy Pražského hradu v letech 1992-2002 . Obnovil řadu interiérů i exteriérů, navrhl lustry do reprezentačních prostor a další svítidla, stejně jako nábytek.
