Kultura a jí určené stavby nezažívají v Čechách nejšťastnější období. Na řadu kvalitních projektů sedá prach, protože se po počátečním entuziasmu nepodařila najít dostatečná vůle pokračovat nebo z prostého nedostatku financí. Uplynulé dvě dekády dokázaly vměstnat veškeré lidské konání do finančních tabulek, a tak není divu, že se nejvíce daří komerčním budovám. Zemi ukusují kobercové nálety administrativních center a satelitních městeček. Nákupní centra vysávají život z historických jader a své jednostranné orientované zaměření se snaží podpírat berličkami společenských událostí, které se dají jen stěží pokládat za kulturní.
Po nových kulturních stavbách, kde by se mohli lidé každodenně scházet, bavit a vzdělávat, jako by se slehla zem. Obyvatelé Vratislavice nad Nisou se nového multifunkčního vzdělávacího a kulturního centra dočkali 10. října 2010. Autorem je liberecký ateliér Petra Stolína, který k zadání přistoupil se zodpovědností a snahou co nejvěrněji přenést projekt z papírové podoby do reality. Petr Stolín stojí dlouhá léta za projektem kultivování městského prostředí v Liberci prostřednictvím uměleckých instalací od předních českých sochařů. Zpracovatelem stavebně technické části kulturního domu ve Vratislavicích byl inženýr Radovan Novotný. Architekt se k zakázce dostal, když už byl vlak rozjetý, a jak už to bývá, nic není ideální a v průběhu realizace musel často přistupovat ke kompromisům. Postavení architektů není v naší společnosti ještě upevněné, aby nemuseli každodenně s řemeslníky na stavbě svádět boj o svá autorská práva.
Stačí se podívat jen kousek za hranice, kde jsou kulturní centra těžištěm společenského dění každé obce. Za Vratislavické kulturní centrum by se nemuseli stydět v žádném vorarlberském městě, což je oblast s enormní hustotou kvalitního stavebního umění ve střední Evropě. Z ciziny bychom si mohli rovněž vzít příklad z časté symbiózy mezi občany, úředníky, projektanty a řemeslníky, kde vzniká vzácný příklad kulturní angažovanosti. Lidé si zde uvědomují, že úkolem veřejné stavby je m.j. povznášet a rozvíjet život obce. V krásném objektu se daří tento záměr naplňovat daleko snadněji než v chátrající nebo špatně řešené stavbě. Vratislavické kulturní centrum je multifunkční, čemuž odpovídá jednoduše a přehledně uspořádaný provoz umožňující široké spektrum kulturních a vzdělávacích aktivit. Objekt funguje jako jeden celek, ale po hmotové stránce ho lze rozdělit na dvě hlavní částí - kompaktní tříposchoďový kvádr obložený sibiřským modřínem a paralelní přízemní křídla z pohledového betonu s velkoplošným zasklením orientovaným do vnitřního atria.
V dřevěném kvádru je vložený sál, který ze tří stran obklopují komunikační a společenské prostory diváků a zadní část tvoří technické zázemí. V sále i přilehlých místnostech převládá tmavá barva s komorní atmosférou. Prostý interiér s odhalenými instalacemi doplňují 'klenoty' v podobě blyštivých barových pultů a tvarově bohatých svítidel. Velké prosklené plochy nabízí komponované výhledy do okolí, čímž na stěnách místností vznikají proměnlivé obrazy, ale fungují také opačně jako obří obrazovky umožňující kolemjdoucím nahlédnout dovnitř. Interiéry ožívají až se společenským děním, tmavé pozadí se drží zpátky a nekonkuruje, dává vyniknout lidem a jejich šatům.
Přízemní atrium obklopují výukové místnosti, restaurace s předzahrádkou v podloubí a muzeum připomínající nejslavnějšího místního rodáka Ferdinanda Porscheho. Čtvrtá strana atria se otevírá směrem na západ do přilehlého parku. Vstupní brána v budoucnu poslouží také jako přístřešek účinkujících během venkovních představení.
Na tom, jestli si nové centrum brzy najde cestu k srdcím místních občanů a začlení se do kulturního repertoáru města, bude rovněž závislé na budoucí programové náplni a schopnostech jejího vedení plně využít potenciál, který centrum nabízí. Již dnes však nový dům obohacuje městský prostor, přináší do středu Vratislavic život a jeho strategická poloha také příslib, že zajímavý kulturní program by mohl snadno dokázat přilákat lidi z Liberce, Jablonce i širokého okolí.
Petr Šmídek, 10.2010
O stavběMultifunkční kulturní centrum od architekta Petra Stolína se stalo stavbou roku 2011 Libereckého kraje. Architektura celého objektu je založena svým výrazem na jednoduchosti a čistotě tvarů. S tímto souvisí i základní použití materiálů na fasádě, stěnách, podlahách i stropech. Tyto jsou záměrně voleny v klidných tónech a v principu nechávají působit stavební materiály ve své primární podobě. To znamená, že se např. betonové konstrukce neopatřují dalšími nátěry a přirozená barva betonu tak vytváří podklad pro další „vrstvy“ interiéru.
Z autorské zprávyHlavní myšlenka je postavena na působení kontrastu stavebních materiálů a finálních interiérových prvků. Tyto záměrně navrhujeme ve zdobném designu a barvách. Tím, že tyto prvky mají jako svůj podklad surovou obnaženou stavební konstrukci včetně přiznané technologie, dochází k ještě výraznějšímu účinku jejich zdobnosti. Objevují se tam tedy objekty obložené keramickou mozaikou ve zlaté a stříbrné barvě, historizující velké lustry a moderní svítidla, velká zrcadla a obrazy ve zlatých rámech, vysoké dekorační vázy a kvalitní sedací nábytek. Chceme tímto taktéž připomenout a vytvořit jakousi reminiscenci na kulturní budovy z období neostylů (neorenesance, neobaroko apod.) V tomto stylu je postaveno například liberecké divadlo F.X. Šaldy, kavárna Pošta a Severočeské muzeum. Každé patro má svoji chrarakteristiskou barvu a vytvárí v rámci jednoho domu různé světy s vlastní svébytnou atmosférou. Interiérové prvky byť jsou zdobné, nejsou luxusní, neměly by vytvářet pocit drahého šperku, ale kvalitní bižutérie. Zároveň si myslíme, že tímto přístupem a myšlenkou vytvoříme velice ojedinělé dílo v místních podmínkách.
Navrhované multifunkční kulturní zařízení splňuje základní požadavky na pořádání kulturních akcí různorodého charakteru, jako jsou například divadelní, filmová i hudební představení, estrády, plesy, taneční i sportovní kurzy a další společenské aktivity. Dále poskytuje zázemí zájmovým organizacím, matkám s dětmi i pořádání akcí na otevřeném prostranství v letních měsících. Dále řeší svízelnou situaci s parkováním osobních automobilů novými parkovacími místy v okolí. Celý objekt je situován do prostoru po demolované samoobsluze za městským úřadem ve Vratislavicích nad Nisou. Hlavní budova doplňuje proluku v uliční frontě v ul. Nad školou a zároveň vytváří pocitové uzavření městského parku. Přilehlé klubovny zájmových skupin a Památník Ferdinanda Porsche s krycím parkovacím stáním vytváří polouzavřené atrium, které plynule navazuje na městský park.